Mají foukané a stříkané izolace jiné nároky na konstrukce než běžně používané deskové či rolované tepelné izolanty? Ano, změny požadavků na konstrukce s takovými izolacemi jsou poměrně zásadní.
Při zateplení šikmé střechy vzniká naprosto zásadní požadavek – pod podstřešní membránou (tzv. doplňková hydroizolační vrstva, dále jen DHV) musí být na krokvích použité tuhé bednění. Navíc to musí být bednění vysoce paropropustné, tzn. zhotovené z prken (s mezerami 5 až 10 mm) nebo z vysoce difúzních dřevovláknitých desek. Požadavek naprosto jednoznačně vyplývá z „Pravidel pro navrhování a provádění střech“, jež mnozí odborníci i výrobci střešních materiálů pokládají za závazný dokument. Informaci hledejte na str. 131 (část 4, bod 6.8.). Taky platná norma ČSN 73 1901-2 „Navrhování střech“ ve věci návrhu DHV odkazuje na požadavek na bednění, uvedený v „Pravidlech“. To znamená, že tento požadavek je platný při použití jakékoliv podstřešní membrány DHV od kteréhokoliv výrobce!
Pokud není pod podstřešní membránou (DHV) zhotovené bednění, pak při aplikaci stříkaných nebo foukaných izolací hrozí vysoké riziko „vydutí“ podstřešní membrány směrem nahoru. Často může být fólie izolantem vytlačená tak, že znehodnotí funkci ventilační mezery ve skladbě střechy. Deformovaný tvar taky nepřípustně navádí vodu z DHV ke dřevěným kontralatím.
U stříkaných PUR pěn je vydutí důsledkem expandace pěny, která se při aplikaci rozpíná oběma směry. U foukaných izolací je to trochu jinak. Jde o to, že pokud má být v konstrukci foukáním vytvořená izolace o dostatečné objemové hmotnosti, která navíc nebude následně sesedat (jen tak bude mít požadovanou tepelnou vodivost), je nutné izolant do konstrukce doslova nahutnit.
Důsledkem vydutí DHV jsou pak nejen ztráta životnosti střešní skladby, ale i ztráta záruk na fakticky všechny vrstvy skladby konstrukce, včetně střešní krytiny. V letním období hrozí kvůli nefunkčnímu větrání střechy vysoké riziko rychlého přehřívání střešní skladby a následně i interiéru podkroví.
Jestliže na střeše bude krytina s vysokým difúzním odporem (plechy, bitumenové šindele, plastové šablony, krytiny podložené nízkodifuzní podložkou či nízkodifuzním bedněním apod.), pak dalším negativním důsledkem bude vznik nepřípustného množství kondenzátu, který nebude mít (při porušení větrací mezery vzdutou DHV) jak uniknout. Vlhkost ve střešní konstrukci způsobí nejen obrovské navýšení tepelné vodivosti konstrukce, která tím ztratí značnou část svých izolačních schopností (velké úniky tepla), ale zapříčiní i vznik plísně a hniloby. Celkově tedy dojde k ohrožení živostnosti nosné konstrukce střechy. To znamená porušení závazných požadavků normy ČSN 73 0540 „Tepelná ochrana budov“ (část 2 – Požadavky, hlava 6 – Šíření vlhkosti konstrukcí).
Podstřešní membrána (DHV), která je aplikovaná v zateplené střeše pod taškovou krytinou nebo pod krytinou z maloformátových vláknocementových šablon (včetně jejich imitací z jiných materiálů), by měla mít třídu těsnosti DHV 5 nebo přísnější (viz „Pravidla“, str. 31, část 2, tab.2.2 a 2.3). To znamená, že by měla být položená buď na bednění, nebo ve styku s tvarově a rozměrově stálou tepelnou izolací. Stříkané ani foukané izolace rozhodně nelze považovat za tvarově a rozměrově stálé.
Oba zmiňované typy izolací ovlivňují i provádění parotěsnicí vrstvy, která se na ně aplikuje ze strany interiéru. Dále uvedené požadavky jsou platné pro jakékoliv parotěsnicí fólie od kteréhokoliv výrobce!
Rozhodně není vhodné vytvářet stříkané PUR pěny způsobem, kdy se pěnou vystříká celá připravená konstrukce, a to včetně nosného roštu jakéhokoliv podhledu (sádrokarton, dřevěný obklad apod.). V takových případech nezbude nic jiného, než parotěsnicí vrstvu chybně instalovat přímo pod obklad.
Důsledkem instalace z obrázku nahoře je nejen drastické snížení vzduchotěsnosti parozábrany (jen 2 % z původních parametrů), ale taky vytvořený problém, jak v takové vrstvě vést instalace (např. kabely). Do takové konstrukce rovněž nelze bez poškození skladby instalovat zabudované prvky (zásuvky, vypínače, bodová svítidla apod.). Dalším hlavolamem je, jak správně provést dělící příčky mezi místnostmi.
Shrnuto, při aplikaci stříkané nebo foukané izolace až po nosný rošt podhledu je otázkou, jak instalovat parotěsnicí a vzduchotěsnicí vrstvu tak, aby nebyla hustě perforovaná kotvením podhledu. A taky, jak správně realizovat příčky, aby neprošly parozábranou (parozábrana má být celistvá, aby nedocházelo k úniku vodních par do zateplené šikminy skrze příčku) a současně, aby zvukově oddělily jednotlivé místnosti. Pro splnění tohoto požadavku totiž nesmí podhled ani jeho rošt přecházet z jedné místnosti do druhé.
Řešením je, stejně jako u běžných vkládaných tepelných izolací, vytvořit prvotní rošt, který ponese celistvě (spojitě) pro celé podlaží tepelný izolant i parotěsnou vrstvu (fólie nebo OSB deska). Teprve pak k této vrstvě zespoda napojit příčky. Až nyní lze pod parotěsnicí vrstvou v jednotlivých místnostech vytvořit rošt přímo pro podhled. V něm pak je možné bez problémů vést instalace (kabely, rozvody rekuperace apod.). Do takto konstruovaného podhledu lze taky zabudovat zásuvky, vypínače nebo bodová svítidla (ovšem s příslušným nehořlavým překrytím), aniž by došlo k poškození účinnosti parotěsnicí a vzduchotěsnicí vrstvy. Totéž samozřejmě platí i pro obdobné skladby instalované v lehkém vodorovném stropu pod podkrovím.
Další požadavek vzniká u foukaných izolací. Z jejich spodní strany musí být použitá tuhá vrstva, jinak není možné foukaný izolant do šikminy dostatečně nahutnit. Není tedy možné foukat izolaci do šikminy, která má zespoda instalovanou pouze běžnou fólii parozábrany. Mezi parozábranou a foukanou izolací musí být vybudovaná tuhá vrstva, např. z OSB desky. Situaci lze řešit i vytvořením hustého podpůrného roštu pod nainstalovanou parozábranou (např. z latí 40×60 mm ve vzdálenosti 30 cm). Musí být ovšem hotový ještě před foukáním izolace. Totéž samozřejmě platí i pro obdobné skladby instalované v lehkém vodorovném stropu pod podkrovím.
Možná se ptáte, jak je možné vytvořit rošt na parozábraně bez toho, že by ztratila svou funkčnost z důvodu proděravění? Stačí k tomu podtěsnit latě roštu, což je finančně nenáročné řešení. U latí se používá například kousek pásky JUTADACH TPK SUPER, která se nalepí na parozábranu v místě budoucí latě. U přímých závěsů či stavěcích třmenů se používá oboustranně samolepicí páska JUTAFOL SP 1, která se aplikuje na dosedací plochu závěsu.
Na všechny uvedené souvislosti s parozábranou pamatují „Pravidla“ (str. 131, část 4, bod 6.8. + str. 137, část 5, bod 3, odst. 1 + str. 140-141, bod 7, odst. 4, 11, 12 a 13). Závazné požadavky jsou samozřejmě taky v normě ČSN 73 0540 „Tepelná ochrana budov“ v části 2 – Požadavky (hlava 6 – Šíření vlhkosti konstrukcí + hlava 7 – Šíření vzduchu konstrukcí a budovou). Obdobně jsou informace uvedené taky v technicko-montážních podkladech aktuálního Aplikačního manuálu JUTA a.s. – ZDE
Jak foukané, tak i stříkané izolace jsou v šikmých střechách sice použitelné, ale mají své specifické požadavky na konstrukci (týká se jak šikminy střechy, tak i lehkého stropu podkroví). Proto, než začnete cokoliv zateplovat, obraťte se na autorizovaného projektanta či na stavební dozor. S nimi se dohodněte na správném provedení skladby střechy, včetně všech souvisejících konstrukcí a s respektováním klimatických podmínek stavby.
Rozhodně vám nedoporučujeme spoléhat se na rádoby rady v neodborných internetových diskusích. Ideální nejsou ani návrhy samotného realizátora zateplení. Realizační firma totiž není od toho, aby v konstrukci po stránce tepelné techniky něco doporučovala nebo dokonce navrhovala. Má jen správně zhotovit konstrukci podle relevantního technického podkladu (např. výkresové dokumentace, zpracované autorizovaným stavebním odborníkem). Se záležitostmi ohledně DHV či parozábrany se raději obraťte přímo na technického poradce výrobce zvoleného materiálu.
Autor: Jan Rypl, manažer aplikací JUTA a.s.
Foto: archiv JUTA a.s.
Mnoho majitelů má špatnou zkušenost s hlodavci ve střeše, a taky s kunami. Představíme vám výsledky pokusu, který zjišťoval, jak jsou na tom jednotlivé typy izolací s odolností vůči těmto predátorům.
Konopí je jednou z nejstarších kulturních plodin na světě, lidstvo jej pravděpodobně používá již 12 tisíc let.
