Při rozhodování o nové střeše byste se neměli soustředit pouze na střešní krytinu. Aby střecha správně fungovala, musíte stejnou pozornost věnovat i všemu, co je pod krytinou. O střeše musíte přemýšlet v souvislostech a na tomto základě zvolit optimální skladbu celého střešního pláště. Do návrhu přitom musíte zahrnout klimatické podmínky v dané lokalitě a samozřejmě taky své požadavky na konkrétní funkční vlastnosti střechy. Především však nesmíte zapomenout na riziko kondenzace vlhkosti v konstrukci. Řešením je její dostatečný odvod.
Tendencí investorů je optimalizovat návrh střechy na co nejnižší cenu a šetřit na použitých materiálech. Výsledkem jsou střechy, které plní jen svůj primární účel – chrání před povětrnostními vlivy, tzn. že pod ně nezatéká. Protože ale nemají všechny potřebné parametry, tak neposkytují očekávaný komfort bydlení. Velmi častou chybou je z tohoto pohledu nedostatečné odvětrání. Jeho důsledkem jsou nevhodné vlhkostní a teplotní poměry v prostoru pod střechou.
Užívání jakékoliv stavby představuje produkci vlhkosti. Vodní pára vzniká při dýchání, vaření, praní, sprchování atd. V každé střešní konstrukci se kvůli tomu vždy vyskytuje určitá míra vlhkosti, kterou je nutné v dostatečné míře odvětrávat. Kdyby totiž vodní pára zůstala uvězněná v konstrukci, mohlo by dojít k její kondenzaci.
Kondenzace hrozí nejvíc v zimě, kdy se obvykle zvyšuje interiérová vlhkost a rostou rozdíly vnitřních a venkovních teplot. „Teplý vzduch z interiéru, který je nasycený vodní párou, prochází střešní konstrukcí. Nedostane-li se až do venkovního prostředí, může vlivem rozdílů teplot začít nadměrně kondenzovat na chladných površích, například ze spodní strany střešní krytiny, ale i jinde. Ohrožené jsou zejména dřevo a nasákavé materiály, u kterých navlhnutím dochází ke zhoršení jejich vlastností a v dlouhodobém horizontu i k poškození,“ vysvětluje Ing. Petr Tureček, produktový manažer společnosti SATJAM, českého výrobce plechových střech. Vlhké dřevo bývá napadáno hnilobou, plísněmi, houbami nebo dřevokazným hmyzem. U kovových konstrukcí zase dochází ke korozi. Zkondenzovaná vlhkost může proniknout taky do tepelné izolace, čímž se zhorší její tepelně izolační parametry. Důsledek? Nevhodné teplotní a vlhkostní poměry v prostoru pod střechou.
Odvětrání ve střeše zajišťuje větrací mezera, někdy taky označovaná odvětrávací vrstva, která se umisťuje mezi tepelnou izolaci a vlastní střešní krytinu. Funguje tak, že se do ní dostává vzduch štěrbinou u okapové hrany. Pak díky komínovému efektu proudí směrem vzhůru (rozdílné tlaky vzduchu u okapu a v hřebeni). Střechu vzduch z větrací mezery opouští otvory u hřebene. Tímto způsobem se ze střechy dostane vodní pára, která by jinak mohla začít ze spodní strany krytiny nadměrně kondenzovat.
Větrací mezera má relativně malý průřez, přesto musí plnit významnou úlohu. Proto musí být navržená a provedená velmi pečlivě. Jenže právě v tom se často chybuje, ať už kvůli snaze omezit náklady či kvůli nedůslednosti při realizaci střechy. Vážnou chybou je, pokud větrací mezera dokonce úplně chybí. Kromě již popsaného poškození konstrukcí a problémů s tepelnou izolací to může vést až k zatékání a vzniku vlhkých map a plísní v podkroví. Důsledek? Zbytečně zkrácená životnost celého střešního pláště.
Už jsme si vysvětlili nezbytnost větrání ve střechách. Zvláště pozorně se mu ale musíme věnovat u difúzně uzavřených konstrukcí a těch materiálů, skrze ně se vlhkost nemůže samovolně odpařovat. Do této kategorie patří i plechové krytiny. Jsou nepropustné pro vodu a vodní páru, nenasákavé a s dobrou tepelnou vodivostí. Ve velkoformátovém provedení mají v ploše minimum spojů, čímž se sice snižuje riziko průniku vlhkosti pod krytinu, ale zároveň případná vlhkost nemůže ani unikat z konstrukce směrem ven. Jediným řešením je odvést vlhkost správně provedenou větrací mezerou.
„V případě, že k odvedení potřebného množství vlhkosti nestačí štěrbina mezi hřebenáčem a krytinou, lze přidat doplňkové prvky,“ vysvětluje pan Tureček. „Patří k nim odvětrávací díly hřebenáče, odvětrávací tašky nebo prvky nuceného větrání. Ideálně by mělo jít o systémové prvky, tedy o komponenty přímo od dodavatele střešní krytiny. Tím bude zajištěno optimální spolupůsobení všech použitých prvků. Střecha bude díky tomu větraná a přitom stále plně funkční, bez netěsností a zatékání.“
Návrh odvětrání střechy ovlivňuje mnoho faktorů, jako jsou její sklon, délka střešní roviny, použité materiály, typ krytiny a podobně. Proto náleží do rukou projektanta. Už v projektu by měla být stanovena jak skladba střešního pláště, tak jeho přesné provedení. V případě, že projekt chybí (například u rekonstrukcí starších objektů), přechází povinnost vytvořit správně skladbu střechy na realizační firmu.
U odvětrání je podstatná zejména výška odvětrávací mezery a průřezy vstupního a výstupního otvoru. Pokud není kterýkoli z těchto parametrů navržený správně, nemusí odvětrávací vrstva stoprocentně plnit svou funkci.
Je třeba upozornit i na to, že když nejde odvětrat veškerou vlhkost (například při jejím zvýšení z nějakého důvodu), tak vzniklý kondenzát skapává do vrstvy pod větrací mezerou – do tepelné izolace. Pro tyto případy je třeba tepelnou izolaci chránit doplňkovou hydroizolační vrstvou, která kondenzát svede k okapové hraně a následně mimo střešní plášť.
Počet a rozmístění doplňkových odvětrávacích prvků se vždy navrhuje podle konkrétních podmínek a pro konkrétní střechu. Doplňkové nevytápěné stavby (např. stodola nebo garáž) mají obvykle jednoplášťové střechy bez odvětrávací vrstvy. V takovém případě se ochrana před odkapávající zkondenzovanou vlhkostí řeší třeba antikondenzační úpravou krytiny. U všech ostatních vytápěných objektů ale toto řešení nestačí, je nutné počítat s dostatečným odvětráním střechy.
Předběžný návrh větraných vzduchových vrstev pro krytiny s vysokým difuzním odporem (ČSN 73 1901-2):
| Sklon vzduchové vrstvy | Nejmenší tloušťka větrané vzduchové vrstvy, určené pro odvod vodní páry difundující do střešní konstrukce [mm] | Nejmenší tloušťka větrané vzduchové vrstvy, určené pro odvod vodní páry difundující do střešní konstrukce i k odvedení vody technologické a vody srážkové, zabudované do konstrukce při realizaci [mm] | Plocha přiváděcích větracích otvorů k ploše větrané střechy |
| < 5° | 100 | 250 | 1/100 |
| 5°–25° | 60 | 150 | 1/200 |
| 25°–45° | 40 | 100 | 1/300 |
| > 45° | 40 | 60 | 1/400 |
Okapový systém je připravený na odvod vody ze střechy ve formě kapaliny. Jak si však poradí, když se skupenství změní na pevné? Sníh a led znamenají extrémní zátěž, takže okapy potřebují naši pomoc.
Pohyb po střeše znamená vždy riziko, už jen proto, že jde o „terén“ ve značné výšce, a navíc mnohdy i ve značném sklonu. Dalším rizikovým faktorem jsou klimatické podmínky. Namrzlá nebo navlhlá střech...
