Popularita plechových střech za poslední roky trvale stoupá. Střecha s touto krytinou totiž dokáže bez problémů obstát i ve velmi náročných klimatických podmínkách. Výsledek ale začíná už u kvality vs...
Nejvíc trendy jsou momentálně skládané střešní tašky plochého tvaru v tmavých odstínech, nebo jejich plechové imitace se stejnými parametry. Módní vzhled by ale neměl být při výběru krytiny jediným kritériem. Každý typ krytiny má jiné vlastnosti, které ji předurčují pro určité instalace.
Plechové krytiny jsou velmi lehké a nosnou konstrukci střechy zatíží jen minimálně. Je proto možné je bez obav použít na staré krovy s nízkou únosností nebo pro bungalov se subtilní vazníkovou konstrukcí. Svou profilací, množstvím barevných variant a povrchových úprav – včetně hrubozrnných, jsou schopny vytvořit střešní plochu k nerozeznání od opravdové skládané krytiny.
Pokud má střecha jednoduchý tvar, lze sáhnout po velkoformátových variantách, vyráběných přímo na míru konkrétní střeše. Realizace s předpřipravenou krytinou je pak velmi rychlá a má minimum spojů v ploše. To znamená také minimum míst s rizikem zatečení. Pro složitější tvary střech se hodí maloformátové plechové tašky. Také ony mají všechny přednosti plechových střech – nízkou hmotnost, rychlou realizaci, dlouhou životnost a v případě hliníku i bezúdržbovost.
Limitem lehkých plechových krytin je však paradoxně jejich benefit – nízká hmotnost. Pokud nejsou řádně ukotveny, chovají se při podfouknutí větrem jako plachty a může dojít k jejich odtržení ve velké ploše. Běžné skládané střešní krytiny se v případě podobné havárie jednoduše položí zpět na původní místo, kdežto pomačkané plechy jsou na odpis. Nízká hmotnost také znamená nulovou akumulaci, takže plechová střecha se rychle rozehřívá. Při vhodně navržené skladbě střechy a dostatečné tepelné izolaci se v interiéru neprojeví ani tento parametr, ani venkovní hluk.
Klasickou a stále preferovanou variantou střešních krytin jsou skládané tašky – pálené či betonové. Prověřeny jsou dlouhou tradicí, výrobci ale neusínají na vavřínech a v nabídce každého najdete moderní tvary tašek. Charakterizuje je plochý povrch, případně nízká vlna, a také módní tmavé odstíny. V prodejích momentálně vítězí tašky černé, šedé a hnědé, případně višňově červené.
Barevné tašky mohou mít navíc některou z povrchových úprav – engobu nebo glazuru. Krytina s povrchovou úpravou engoba má na povrch nanesený nástřik barevných jílů a oxidů železa, s následným vypálením. Výsledkem je atraktivní polomatný vzhled a hladký povrch, který brání usazování nečistot a zajišťuje barevnou stálost krytiny.
Pokud jsou na střeše už z dálky vidět charakteristicky lesklé tašky, s největší pravděpodobností se jedná o glazuru. Ta vzniká podobně jako engoba, ale tekutá směs obsahuje větší podíl sklovitých příměsí. Glazované tašky mají dokonale hladký povrch, velmi dobře odolávají všem druhům nečistot a jejich vzhled se s časem nemění.
Když už je řeč o barvách, nelze nezmínit jejich rozdílnou schopnost pohlcovat sluneční záření. Aktuální začala být tato problematika zejména v posledních letech, která provázejí velká letní vedra a s nimi snaha zabránit přehřívání podstřeší. V Pravidlech pro pokrývání, vydaných Cechem klempířů, pokrývačů a tesařů, je uvedeno, že teplota osluněného povrchu konstrukce závisí mimo jiné na barvě povrchu. Tmavší povrchy se ohřívají na vyšší teploty než povrchy světlé. Tvrzení dokládají orientační hodnoty činitele pohltivosti slunečního záření různých povrchů střech:
| cihlově červená | 0,6 |
| tmavý povrch | 0,8 |
| kov (lesklý) | 0,2 |
| bitumenový pás (s pískovým posypem) | 0,6 |
Obecně může teplota na spodní straně krytiny dosahovat až +80 °C, v poledne klidně i více. Rozdíly mezi barvami krytin ovlivňují tuto hodnotu v řádu jednotek stupňů, což je zanedbatelné. Desítky stupňů ve střeše totiž musí absorbovat tepelná izolace či odvětrat vzduchová mezera, aby byl splněn normový požadavek na zajištění nejvyšší teploty v interiéru bez použití klimatizace +27 °C.
Těžké skládané krytiny z hlíny či betonu jsou pro řešení přehřívání ideální. Venkovní teplo do sebe absorbují a teprve po několika hodinách, kdy se jejich akumulační kapacita vyčerpá, jej předávají dál do konstrukce. Do interiéru tak teplo dorazí až ve chvíli, když se venku už zase začíná ochlazovat a není tak problém teplo odvětrat.
Až si tedy budete vybírat svou střechu, volte model, povrchovou úpravu i barvu svobodně. Efekt většího tepla pod tmavou střechou je totiž jen psychologický. Nicméně pokud se od této myšlenky nedokážete oprostit, nabízejí vám výrobci i odstíny světlé. Atraktivní je třeba stříbřitě šedá nebo melírované krytiny s nádechem jižních krajů.
Foto: archiv redakce a firem Satjam a Tondach