Největší chyba při montáži stavebního kování? Špatně zvolené vruty

Stavební či tesařské kování využívají kutilové i profesionálové. Každý z nich tím ale řeší trochu jiný problém. Kutil využívá jednoduchost při sestavování a spojování konstrukce, profesionál zase pevnost a únosnost spojů. Pro obě skupiny ale platí, že potřebují spolehlivý prvek pro připojení kovového dílu ke dřevu.

Co patří do skupiny tesařského kování

Stavebního kování je na trhu celá řada. Pod toto označení spadají různé spojky a spojovací úhelníky, závěsy, zástrče a mnoho dalšího. Jedná se o díly jak s univerzálním použitím, tak o zcela specializované jednoúčelové díly.

Kování v naprosté většině chrání povrchová úprava. Jedná se o galvanický zinek nebo žárový zinek či jinou speciální povrchovou úpravu. Zřídka je možné narazit i na díly vyrobené z nerezu.

Prvky s galvanickým zinkem mají malou tloušťku pokovení, takže se nehodí pro použití ve venkovním prostředí. Díly se žárovým zinkem sice instalaci v exteriéru bez potíží zvládnou, jenže vypadají příliš „průmyslově“. Pro pohledové venkovní instalace se proto nejvíce hodí kování se speciální povrchovou úpravou, případně z nerezu.

Stavební/tesařské kování má zpravidla vytvořené otvory pro přišroubování, nejčastěji s průměrem 5 mm, u rozměrově větších spojovacích prostředků to bývá 10 až 11 mm.

Požadavky na hřebíky

Při výběru spojovacího prostředku vybírejte jeho povrchovou úpravu podle toho, kde bude použitý. Vodítkem je ČSN EN 1995-1-1, která hřebíky dělí do tříd podle vlhkosti místa instalace:

• Třída provozu 1 (suché prostředí)

Vlhkost dřeva odpovídá teplotě 20 °C a 65% relativní vlhkosti vzduchu překračuje jen několik týdnů v roce (např. obývané interiéry). Vhodné hřebíky pro toto prostředí jsou ocelové bez povrchové úpravy, běžné stavební nebo kolářské hřebíky.

• Třída provozu 2 (vlhké prostředí)

Vlhkost dřeva odpovídá teplotě 20 °C a 85% relativní vlhkosti vzduchu překračuje jen několik týdnů v roce (např. kryté exteriéry, střešní konstrukce). Vhodné pro toto prostředí jsou pozinkované hřebíky se zvýšenou odolností proti korozi.

• Třída provozu 3 (venkovní nebo agresivní prostředí)

Jedná se o klimatické podmínky s vlhkostí vyšší než ve třídě 2 (přímé vystavení povětrnostním vlivům, exteriér, agresivní prostředí). Pro toto prostředí se hodí nerezové hřebíky, které zabraňují korozi a tvorbě černých skvrn na dřevě.

Spojovací prostředky pro standardní situace

Do otvoru s průměrem 5 mm jsou pro přichycení určené hřebíky s průměrem 4 mm. Měli byste ale použít speciální hřebíky, označované jako konvexní neboli kroužkové nebo taky Anker hřebíky. Na dříku mají vyválcované „kroužky“, které výrazně zvyšují pevnost spoje. Použít můžete i vruty do kování, a to s průměrem 5,0 mm.

Pokud budou mít použité hřebíky a vruty úpravu galvanickým zinkem, která má jen malou tloušťku pokovení, tak se hodí do provozní třídy 1 nebo 2.

Není hřebík jako hřebík

Aby spoj správně fungoval a hřebík spolehlivě přenesl smykové nebo osové zatížení, je třeba zvolit správný typ hřebíku:

• Stavební (hladké) – univerzální hřebíky, které se ale nehodí pro stálé a dlouhodobé osové zatížení
• Konstrukční (se závitem) – mají vyšší výtažnou sílu, lépe odolávají vibracím a jsou vhodné pro namáhané spoje, včetně tesařského kování
• Konvexní (s kroužky) – mají vynikající odolnost proti vytažení, takže se hodí pro namáhané spoje, včetně tesařského kování
• Kolářské – hřebíky s malou zápustnou hlavou pro pohledové a málo namáhané spoje v interiéru, např. obklady

Pro všechny typy hřebíků platí, že by měly mít délku rovnou minimálně 2,5 až 3 násobku tloušťky připojovaného prvku.

Spojovací prostředky pro pevnější spoje

Pro připevnění kování, hlavně těch rozměrově větších a namáhanějších, se používají především vruty. Vytrhávací síla vrutů je až 3x vyšší než u hřebíků. Na trhu jsou speciální vruty do tesařského kování s unikátní geometrií hlavy. Talířová hlava vrutu s vylisovanou podložkou má vyšší protahovací síly než běžná zápustná hlava a zvyšuje tak sílu přitažení připojovaného dílu. Současně působí ve spoji estetičtěji. Na rovnou dosedací plochu hlavy pak navazuje osazení, které po zašroubování vyplňuje otvor v kování. Tím je zajištěna vyšší únosnost spoje na střih.

Speciální vruty do tesařského kování mohou mít různé povrchové úpravy. Obvykle se jedná o galvanický zinek s kluzným lakem, který se hodí pro provozní třídu 1 a 2. Zato vruty se speciální povrchovou úpravou, např. Ruspert, můžete použít i ve venkovním prostředí (provozní třída 3). Úprava Ruspert má tři vrstvy: zinkování, pojivo a vytvrzené keramické vrstvy. Nechybí jí ani kluzný lak pro snadné vniknutí do dřeva.

Zdroj: Ing. Lubomír Karpíšek, HPM Tec, s. r. o.