Jsou roky, kdy člověk červen doslova ucítí ještě dřív, než ho uvidí v kalendáři. Vzduch začne vonět první senosečí, lípou, heřmánkem a teplou půdou po dešti. Na loukách se objevují první skutečně letní barvy a zahrady se mění v malé džungle plné máty, meduňky, tymiánu nebo šalvěje. A právě tehdy přichází období, které bylinkáři milují nejvíc. Snad letos bylinky zvládly jarní sucho a deštivý začátek června jim pomůže nabrat potřebnou sílu.
Červen bývá považován za vrchol bylinkové sezóny. Nejen proto, že rostlin je všude obrovské množství. Ale hlavně proto, že právě nyní mají mnohé bylinky nejvyšší obsah silic, aromatických látek i typické vůně. Jinými slovy — jsou nejsilnější, nejšťavnatější a často i nejchutnější z celého roku.
Na jaře rostliny teprve startují. V létě už některé přestávají být tak jemné, dřevnatí nebo odkvetou. Červen je přesně ten moment mezi tím. Dny jsou dlouhé. Příroda žije naplno. A většina bylin je ve fázi intenzivního růstu nebo začátku květu. Právě tehdy bývá koncentrace účinných látek často nejvyšší. Proto zkušení bylinkáři často říkají, že červen rozhoduje o kvalitě domácích čajů na celý rok.
V červnu bývá máta krásně svěží, šťavnatá a plná mentolové vůně. Ideální je sběr ještě před plným rozkvětem, kdy mají listy nejsilnější aroma. Používá se čerstvá i sušená do čajů, limonád, sirupů a dezertů. Osvěžující mojito s čerstvou mátou nebude mít chybu!
Máta je tradičně ceněná pro své osvěžující, zklidňující a trávení podporující účinky. Pomůže například při nadýmání, nevolnosti i pocitu těžkého žaludku. Ale pozor — máta je typická „nezastavitelná“ rostlina. Pokud ji člověk pravidelně seřezává, často obrazí ještě silněji. Rozrůstá se podzemními oddenky a nová rostlinka se zrodí i z malého úlomku. Jednou jsem ji omylem pustila do skalky a není možné se jí zbavit.
Kolem meduňky stačí projít, lehce promnout list mezi prsty a okamžitě se uvolní typická svěží citrusová vůně, kvůli které patří mezi nejoblíbenější domácí bylinky vůbec. Kdo někdy zkoušel sklízet meduňku až později během léta, většinou rozdíl pozná velmi rychle. Červnové rostliny bývají jemnější, šťavnatější a výrazně aromatičtější. Nejlepší čas na sběr přichází během suchého dopoledne, kdy už oschla ranní rosa, ale rostliny ještě nestihlo unavit odpolední vedro. Ideální je navíc sklízet meduňku ještě před plným rozkvětem, kdy si listy drží nejvíce silic a typické vůně.
Meduňka se tradičně používá hlavně do uklidňujících čajů a směsí na spaní. Velmi oblíbená je ale také v domácích limonádách, sirupech nebo voňavých bylinných polštářcích. A právě čerstvě usušená červnová meduňka umí v zimě připomenout začátek léta možná lépe než cokoli jiného.
Heřmánek patří mezi nejznámější a zároveň nejoblíbenější léčivé byliny u nás. Pro mnoho lidí je jeho typická vůně doslova symbolem léta, venkova a domácích bylinkových zásob na zimu. Sbírají se především květy, ideálně čerstvě rozkvetlé a krásně voňavé. Právě v této fázi obsahují nejvíce silic a účinných látek. Pokud člověk se sběrem čeká příliš dlouho, květy začnou zasychat, rozpadat se a postupně ztrácí část svého typického aroma.
Heřmánek se tradičně používá do čajů, kloktadel, koupelí, obkladů i domácí kosmetiky. Často bývá jednou z prvních bylinek, které lidé doma suší. A není divu — jeho jemná, lehce nasládlá vůně dokáže i po měsících připomenout rozpálené červnové louky. Právě intenzivní heřmánkové aroma je navíc jedním ze znaků vysokého obsahu silic a kvalitního sběru.
Červen bývá také obdobím sběru bezových květů, které jsou s příchodem léta spojené snad stejně silně jako první horké večery nebo vůně posekané trávy. Jen málokterá rostlina má u nás takovou tradici. Květy černého bezu se používají na domácí sirupy, limonády, čaje nebo třeba smažené bezové květy v těstíčku, které znaly už naše babičky.
Černý bez je tradičně spojovaný hlavně s podporou pocení, imunity a úlevou při nachlazení, horečkách nebo zahlenění dýchacích cest. Nejlepší je sbírat plně rozkvetlá květenství za suchého počasí, ideálně dál od silnic, měst a prašných míst. Důležité je také vědět, že bezové květy se obvykle neomývají. Na jemném pylu totiž leží velká část jejich typického aroma i chuti. Kdo ho smyje pod vodou, často přijde o to nejcennější.
Třezalka začíná rozkvétat právě na konci června a odjakživa kolem ní panovala téměř magická aura. Už v lidových tradicích byla spojována s ochranou, světlem a letním slunovratem. Typické jsou její drobné žluté květy a také červené zbarvení, které se objeví po jejich rozemnutí mezi prsty. Právě to bývalo pro bylinkáře jedním z poznávacích znamení správně nasbírané třezalky.
Nejčastěji se používá do bylinných olejů, mastí nebo čajových směsí. Velmi známý je například třezalkový olej, který má výraznou načervenalou barvu a tradičně se využívá při péči o pokožku. U třezalky je ale důležité myslet i na opatrnost. Může totiž ovlivňovat účinek některých léků (pozor při užívání antikoncepce) a zároveň zvyšovat citlivost pokožky na slunce. I proto patří mezi bylinky, u kterých je dobré držet se doporučeného použití a nepodceňovat jejich sílu.
Konec června a začátek léta si u nás mnoho lidí neumí představit bez omamné vůně rozkvetlých lip. Právě tehdy přichází čas sběru lipového květu, který patří mezi nejtradičnější domácí bylinky vůbec. Sbírají se celé květy i s typickým světle zeleným listenem, ideálně krátce po rozkvětu, kdy nejvíce voní a obsahují nejvíce účinných látek. Důležité je vystihnout správný okamžik — přezrálé květy rychle hnědnou a ztrácí aroma.
Lipový květ se nejčastěji používá do čajů, zejména při nachlazení, horečkách nebo pro zklidnění před spaním. Typická sladká medová vůně navíc patří k nejsilnějším vůním českého léta vůbec a dobře usušená lípa dokáže provonět celý byt ještě dlouhé měsíce po sklizni.
Právě červen nejlépe ukazuje rozdíl mezi bylinkami ze zahrady a těmi, které člověk hledá na loukách, mezích nebo okrajích lesů. Každý typ sběru má přitom úplně jinou atmosféru. Na zahradě bývá všechno po ruce. Člověk ráno vyjde ven ještě s hrnkem kávy a mezi záhony už voní máta, meduňka, oregano, tymián, šalvěj nebo levandule. Mnohé zahradní bylinky navíc při pravidelném zastřihávání znovu obrůstají a vydrží krásné téměř celé léto.
Úplně jiný zážitek ale nabízí sběr ve volné přírodě. Tam člověk často vyráží cíleně — za heřmánkem na louky, za bezem podél cest, za třezalkou na slunné stráně nebo za jitrocelem a řebříčkem na okraje polí. A později přichází i období lipového květu, kdy celé vesnice a parky voní doslova omamně. Právě divoké bylinky v sobě pro mnoho lidí nesou něco romantického a trochu starosvětského. Jenže zároveň tady platí jedno zásadní pravidlo: nikdy nesbírat rostliny, které člověk bezpečně nepozná. U některých druhů totiž může být záměna velmi nepříjemná.
Hlavně u bezu a lípy snad ještě stále platí malá zdvořilost: Pokud je poblíž obydlí, zeptejte se, jestli si můžete ze stromu něco málo vzít. Místní možná o strom nebo keř pečují a s „úrodou“ mají své plány.
Někde se dočtete, že nejlepší je sbírat za úplňku, jinde zase o svatojánské noci, ideálně naboso a ještě před východem slunce. Na romantice bylinkářských tradic něco krásného opravdu je. Největší chybou začátečníků ale bývá, že vyrazí na bylinky hned po dešti, za ranní rosy nebo naopak v největším odpoledním vedru, protože „je zrovna čas“.
Jenže právě tehdy bývá kvalita bylin často nejhorší. Mokré rostliny se hůře suší, snadno plesniví a rychle ztrácí kvalitu. Přehřáté bylinky zase bývají povadlé a část aromatických látek se z nich doslova vypaří ještě před usušením. Ideální čas pro sběr přichází během suchého dopoledne — ve chvíli, kdy už oschla rosa, ale slunce ještě není příliš ostré. Právě tehdy bývají bylinky nejvoňavější a obsahují nejvíce silic.
Právě při sušení se často rozhoduje, jestli budou domácí zásoby opravdu vonět ještě v zimě, nebo z nich zůstane jen nevýrazná hromádka suchých listů. Nejdůležitější je stín, proudění vzduchu a trochu trpělivosti. Bylinky by se neměly sušit na prudkém slunci ani v přehřátých místnostech. Mnoho aromatických látek je totiž velmi citlivých a vysoké teploty je dokážou zničit překvapivě rychle.
Dobře usušené bylinky si drží barvu, výraznou vůni i typickou chuť. Listy by měly být suché, ale ne spálené a rozdrolené úplně na prach. A právě tady si mnoho lidí poprvé uvědomí obrovský rozdíl mezi čerstvě usušenou domácí meduňkou nebo mátou a starým sáčkem bylinek z obchodu. Někdy je ten rozdíl ve vůni i chuti až překvapivý.
Možná právě proto má sběr bylinek tak zvláštní atmosféru. Není to jen zahradničení. Ani jen „výroba čaje“. Je v tom kus léta, vůně krajiny, pomalejší tempo i pocit, že si člověk schovává část června na později — do podzimních večerů, zimních nachlazení nebo obyčejných dnů, kdy bude stačit otevřít sklenici s mátou a najednou si znovu vybaví rozpálenou louku a začátek léta.
Zdroje:
Pavel Váňa – Rady bylináře Pavla 1.-3., Eminent 2000
Janča & Zentrich – Herbář léčivých rostlin, Eminent 1994
Marie Treben – Zdraví z boží lékárny, DONA 2014
Royal Horticultural Society – Herbs and herbal gardening, https://www.rhs.org.uk
Gardener’s World – How to grow and harvest herbs, https://www.gardenersworld.com
Better Homes & Gardens – Herb garden growing guides, https://www.bhg.com
The Spruce – Tips for harvesting and drying herbs, https://www.thespruce.com
Česká botanická společnost – informace o planých rostlinách a bylinách, https://botanospol.cz
Ryby vyskakují z jezírka, otírají se nebo lapají po vzduchu? Příčinou může být málo kyslíku, špatná voda, paraziti i nemoc. Zjistěte, jak zasáhnout včas.
Z kopřiv, kostivalu, přesličky nebo česneku připravíte přírodní hnojiva i postřiky. Poradíme, co nechat zkvasit, co louhovat, jak ředit a kdy zahradu ošetřit.
