Dřív jsme podobné výsadby obdivovali hlavně na dovolené u moře. Levandule u rozpálených zdí, šedozelené listy, suché štěrkové záhony, rozmarýn v nádobách a trávy, které se pohupují ve větru, i když kolem nich praská půda horkem. Jenže dnes už to není jen středomořská romantika. Horké dny, dlouhé přísušky a rozpálené terasy začínají být běžnou zkouškou i pro české zahrady. I já jsem oželela kamzičníky, kterým se teď daří spíše na horách, pomalu se loučím s bohyškami, ale nebude se mi naopak stýskat po kapradí.
Nejde jen o to, kolik naprší v červenci. Problém se často zakládá mnohem dřív. Například zimu 2025/2026 hodnotil ČHMÚ jako nadprůměrně teplou a srážkově chudou; na území ČR spadlo v průměru 86 mm srážek, tedy 68 % normálu 1991–2020. Pokud si půda nepřinese dost vláhy ze zimy a jara, letní vedro ji jen dorazí.
Zahrada odolná vůči vedru nemusí vypadat jako poušť s pár netřesky mezi kameny. Rostliny do extrémního vedra nejsou jen sukulenty. Patří sem i kvetoucí trvalky, bylinky, okrasné trávy, některé keře a odolné letničky do nádob. Důležité je vybírat je podle stanoviště, půdy a toho, zda budou růst v záhonu, u zdi, na plném slunci nebo v květináči, který se v létě rozpálí jako plech na koláč.
Když se řekne suchomilná rostlina, většina lidí si představí něco, co se nemusí zalévat. To je ale jen půl pravdy. Extrémní vedro pro rostliny znamená kombinaci několika stresů najednou: horký vzduch, vysychající půdu, sálání z dlažby, fasády nebo kamenné zídky, vítr a někdy i prudké výkyvy mezi suchem a přívalovým deštěm.
Proto se nevyplatí řídit jen cedulkou „na slunce“. Rostlina může milovat slunce, ale nesnášet těžkou, mokrou půdu v zimě. Jiná zvládne sucho, ale teprve ve chvíli, kdy dobře zakoření. Royal Horticultural Society upozorňuje, že mnoho rostlin snáší sušší podmínky až po ujmutí a že jim pomáhá dobře připravená půda i rozumná zálivka v začátku pěstování.
V českých zahradách je tohle obzvlášť důležité. Středomořská rostlina často přežije horký červenec, ale zničí ji mokrý únor nebo holomrazy. Proto má smysl kombinovat druhy opravdu odolné v našich podmínkách s těmi, které raději pěstujeme v nádobě a na zimu přesuneme do chráněného prostoru.
Suchomilné rostliny si často nesou svůj návod k použití přímo na těle. Mívají úzké, drobné, kožovité, šedozelené nebo stříbřité listy. Některé jsou porostlé jemnými chloupky. Právě světlé zbarvení listů pomáhá odrážet sluneční paprsky a chloupky mohou zadržovat vlhkost v blízkosti rostlinných pletiv.
Proto v horkých zahradách tak dobře funguje levandule, čistec vlnatý, pelyněk, santolina, šalvěj, perovskie nebo mateřídouška. Nejsou to rostliny, které by po prvním tropickém dni svěsily listy a čekaly na záchrannou konev. Většinou mají úsporný růst, pevnější stavbu a kořeny, které si umí pro vláhu dojít hlouběji než rozmazlené balkonovky v malém truhlíku.
To ale neznamená, že je po výsadbě necháme napospas. I suchomilná rostlina potřebuje první rok péči. Musí zakořenit, zvyknout si na půdu a vytvořit kořenový systém, který ji později podrží.
Sukulenty mají v suché zahradě své místo. Netřesky, rozchodníky a rozchodníkovce jsou skvělé do spár, na zídky, zelené střechy, okraje záhonů nebo mělké nádoby. Jenže pokud nechcete, aby zahrada působila jako botanická expozice suchomilných miniatur, potřebujete i rostliny s výškou, pohybem, květy a strukturou.
Výborně fungují především trvalky, které mají rády plné slunce a propustnou půdu. Do českých zahrad se hodí například šalvěj hajní, šanta, levandule, řebříček, krásnoočko, kokarda, třapatka, třapatkovka, máčka, bělotrn, perovskie, čistec vlnatý, mateřídouška, hvozdík nebo denivka.
Šalvěj a šanta vytvoří měkké modrofialové lemy, které milují včely. Řebříček přidá plochá květenství do přírodně laděných záhonů. Máčka a bělotrn vnesou do výsadby grafickou linku, která vypadá dobře i po odkvětu. Perovskie zase umí nahradit trochu choulostivější středomořskou náladu tam, kde by rozmarýn v zemi nepřežil zimu.
Suchý záhon nemusí být statický. Právě okrasné trávy mu dodají lehkost, pohyb a přirozenost. V horkých, slunných výsadbách se uplatní kavyl, kostřava, vousatec, proso prutnaté nebo třtina ostrokvětá. Do větších zahrad se hodí i některé ozdobnice, i když ty v prvním roce po výsadbě ocení pravidelnější zálivku.
Trávy mají ještě jednu výhodu: zahradu podrží i mimo hlavní sezonu. Když trvalky odkvetou, klasy a stébla dál pracují se světlem, větrem i jinovatkou. V horkém létě navíc působí přirozeněji než dokonale vypletý záhon, kde každá rostlina bojuje sama za sebe. Jen pozor, ne každá tráva je automaticky rostlina do sucha. Některé druhy snášejí přísušek dobře, jiné vypadají lépe v živnější a mírně vlhčí půdě. Stejně jako u trvalek platí: vybírat podle konkrétního místa, ne podle obecné představy.
Bylinky jsou pro horké zahrady skoro dokonalé. Vypadají dobře, voní, lákají opylovače a většina z nich nesnáší přemokření mnohem víc než krátkodobé sucho. Tymián, mateřídouška, dobromysl, šalvěj, saturejka, yzop nebo levandule patří na slunná, propustná místa, kde by se vlhkomilné rostliny trápily. Velmi dobře fungují u cestiček, na okrajích záhonů, ve štěrkových výsadbách nebo v nádobách u terasy. Když se jich v horkém dni dotknete, uvolní vůni, která k létu patří víc než zvuk automatické závlahy.
U rozmarýnu je lepší zůstat při zemi. V teplých a chráněných polohách může pár zim přežít venku, ale jistější je nádoba a zimování na světlém, chladném místě. I když pořídíte mrazuvzdornou odrůdu, dbejte aby kořenový bal v zimě nepromrznul. Podobně opatrní buďte u santoliny nebo některých méně odolných středomořských druhů.
Trvalky udělají efekt rychle, ale odolná zahrada potřebuje i kostru. Tu mohou vytvořit keře a menší dřeviny, které lépe zvládají horko a po zakořenění nejsou tak žíznivé jako některé klasické okrasné stálice. Do úvahy přichází muchovník, hloh, dřín, ruj vlasatá, tavolník, skalník, dřišťál, některé jalovce, jeřáb muk, svitel latnatý nebo dřezovec trojtrnný v beztrnné formě.
U stromů a větších keřů je však dobré myslet dopředu. To, co dnes vypadá jako roztomilý stromek do rohu zahrady, může být za deset let problém u plotu, chodníku, střechy nebo inženýrských sítí. Odolnost vůči suchu proto není jediným kritériem. Stejně důležitá je konečná velikost, kořenový systém, nároky na řez a vzdálenost od domu.
Největší letní trápení často nezažívají záhony, ale nádoby. Malý truhlík na jižním balkoně nebo květináč na dlažbě terasy je pro rostlinu extrém. Substrát se rychle přehřeje, voda se odpaří a kořeny nemají kam uniknout.
Přesto existují letničky, které horko zvládají mnohem lépe než klasické žíznivé balkonovky. Dobrou volbou je portulaka, gazánie, sporýš, lantana, vějířovka, krásenka, cínie, slaměnky, bidens nebo aksamitník při pravidelnější zálivce. U lantany počítejte s tím, že jde u nás spíš o sezonní rostlinu, případně nádobovou rostlinu k přezimování.
Základní pravidlo pro nádoby je jednoduché: čím větší objem substrátu, tím větší šance na přežití. Malý designový květináč sice vypadá pěkně na fotce, ale v tropickém týdnu se z něj rychle stane rostlinná past.
Při zakládání zahrady odolnější vůči vedru se vyplatí začít už u výsadby. Menší sazenice se často lépe přizpůsobí novému stanovišti než velké rostliny, které vypadají efektně hned, ale hůř snášejí přesazení. Půdu je dobré předem zlepšit podle typu výsadby: u běžných trvalkových záhonů organickou hmotou, u suchomilných rostlin hlavně propustností a drenáží.
Nepřehánějte to s hnojením. Příliš bujný, měkký růst vypadá na jaře pěkně, ale v létě potřebuje víc vody a v zimě může hůř vyzrávat. RHS přímo upozorňuje, že nadbytečné hnojení může podporovat bujný růst, který pak v létě vyžaduje více vody a v zimě může být citlivější na mráz.
První sezonu po výsadbě zalévejte i rostliny, které později zvládnou sucho. Teprve zakořeněná rostlina je skutečně odolná. A pokud sázíte do nádob, berte velký květináč jako základní výbavu, ne jako luxus navíc.
Zahrada, která přežije extrémní vedro, nemusí být asketická ani nudná. Jen si musíme připustit, že české léto není pořád stejné jako před třiceti lety. Místo rostlin, které v červenci každý den zachraňujeme konví, má smysl vybírat druhy, které se sluncem umějí pracovat: mají stříbřité listy, hlubší kořeny, pevnější stavbu nebo přirozený původ v suchých oblastech. Neznamená to vzdát se květů, barev a měkkosti. Dobře poskládaný suchomilný záhon může být od června do podzimu plný šalvějí, šanty, řebříčku, trav, máček, levandule i třapatek.
Zdroje:
Royal Horticultural Society – Drought-resistant plants, www.rhs.org.uk
Royal Horticultural Society – Watering, www.rhs.org.uk
Royal Horticultural Society – Which plants suffered most from this summer’s extreme heat?, www.rhs.org.uk
Penn State Extension – Heat and Drought Tolerant Plants, extension.psu.edu
Beth Chatto’s Plants & Gardens – Plants for Dry Areas, www.bethchatto.co.uk
Český hydrometeorologický ústav – Zima 2025/2026 na území ČR: nadprůměrně teplá a srážkově chudá, www.chmi.cz
Kousek hlíny může rozkvést i pod okny paneláku, ale nepatří automaticky k domu. Zjistěte, čí je pozemek, jak získat souhlas a kde města přispějí i na sazenice.
Jahodníky nestárnou elegantně. Po několika sezonách slábnou, méně plodí a v půdě přibývají choroby. Srpen je ideální chvíle přestěhovat je a vysadit zdravou sadbu.
