Znám odvážlivce, kteří si splnili sen a koupili zámek, statek nebo mlýn a s vědomím všech úskalí se rozhodli svůj historický skvost přeměnit na krásné bydlení pro další generace. Ačkoliv to bývají lidé řemeslně zruční, často i profesí stavařských nebo technických, i takové machry dokáží staré stavby překvapit.
Evoluce domu, který už nějaké to desetiletí či dokonce století stojí, bývá někdy plná přestaveb, přístaveb, přesouvání příček a změn v instalacích. Staré činžovní domy s byty o velkých plochách ještě mnohdy nesou stopy povinného dělení na menší jednotky a něco podobného potkalo i rodinné domy a vily. Ty pak trpí zejména kvůli necitlivým a zpravidla amatérským stavebním zásahům, úpravám a přístavbám předchozích majitelů.
Nejspíš nemáte ambice stát se zámeckými pány nebo si užít bukolické romantiky na vlastním statku. Hledáte jen starší rodinný dům pro další generace. I tak se můžete setkat s podobnými problémy a nedostatky, které vám nepoctivý prodejce neřekne, proto je dobré se předem informovat a vědět, kam se dívat.
Barokní stavby, to jsou tlusté zdi, malá okna a často složitá střecha. Domy trpí vysokou vlhkostí, což vede k výskytu hub a plísní. Pokud již předchozí majitel neudělal alespoň nejnutnější zásahy v oblasti hydroizolací a odvětrávání vlhkosti, zcela určitě to čeká na vás.
Slabinou těchto staveb bývají také okna. Zpravidla jsou dřevěná špaletová, maximálně opatřená dodatečnou izolací. Pokud už něco pamatují, tak jejich rekonstrukce není nemožná, ale je velmi náročná. Jestli jsou okna již vyměněná, lze hovořit o štěstí, pokud to provedl odborník a byl použit vhodný typ oken a izolace. Mnohé barokní stavby nenávratně poškodila instalace levných plastových oken. Ta například těsnila příliš, nebylo zajištěno odvětrávání a stavba prostě shnila.
Krovy těchto domů mohou být složité a špatně navržené. Časté jsou také necitlivé zásahy při změnách vikýřů a střešních oken. Obvykle narazíme i na nevhodně a nekvalitně provedené opravy nebo přístavby. To vše zvyšuje riziko statických problémů.
Pokud kupujete památkově chráněnou barokní stavbu nebo stavbu v památkové zóně, připravte se na to, že vám mohou úřady předepsat typ krytiny. V případě barokních staveb to jsou většinou bobrovky. Předepsány mohou být také další prvky, nejčastěji: fasáda, okna a dveře, komíny, ploty a brány. Často je také omezena nebo zakázána instalace fotovoltaiky.
Nedostatečné parozábrany a hydroizolace jsou také obvyklou bolestí barokních střech. Při prohlídce se zaměřte na vlhké mapy, solné výkvěty a plísně jak na dřevěných konstrukcích, tak na zdech uvnitř i zvenku. Největším strašákem je houba dřevomorka domácí (Serpula lacrymans), která může být v extrémních případech i důvodem k demolici celé stavby. Dobře si prohlédněte obrázky dřeva napadeného nejen touto houbou dříve, než si domluvíte prohlídku.
Funkcionalistické stavby jsou velmi atraktivní a je o ně zájem. Mají moderní tvary, které se neztratí ani mezi soudobou architekturou. A navíc vyzařují jakousi auru starých dobrých časů. Jsou známé svými velkými okny a prostornými halami a schodišti.
Krásná fasáda ale může skrývat velké problémy. Tyto stavby trpí nedostatečnou tepelnou izolací, což může vést k únikům tepla a vyšším nákladům na vytápění. Prostorné haly a schodiště je nákladné vytopit a koupelny většinou studeně nejen působí, ale také je v některých vytápění nedostatečné. Problémem bývá také zatékání střechou či okny. Tyto domy mají většinou ploché střechy a různé terasy. Ty, ačkoliv původně dobře provedené, zubu času zřídka odolaly. Zatékání také způsobuje poškození železobetonových prvků. Velkoformátová okna a dveře také bývají po letech zdeformované a jejich prosklení rozhodně tepelně-izolační parametry nesplňuje.
Pokud to již není řešeno předchozí rekonstrukcí, jistě budou i zarostlé trubky na vodu. Revizi budou potřebovat i odpady, plynové potrubí a instalace ústředního topení. Elektrické rozvody budou také zastaralé a naprosto nebudou odpovídat potřebám vybavení moderní domácnosti. Jedna zásuvka na místnost a centrální osvětlení nejsou až tak neobvyklé.
Stavby z tohoto období využívaly například škváru, která může obsahovat zvýšené množství radonu nebo zdraví velmi škodlivý azbest a jiné materiály, u kterých nebyla známa jejich škodlivost. Olověné trubky tu nejspíš už nenajdeme, ale rozhodně bude nutné rozvody vody rekonstruovat. A to často i ty po rekonstrukci z 90. let minulého století.
Noční můrou u těchto ještě ne příliš starých domů bývá elektroinstalace. Prováděla se z hliníkových kabelů, které dnes nevyhovují bezpečnostním standardům. Vybavení místností zásuvkami a osvětlením bývá velmi skromné a určitě nebude stačit na připojení všech spotřebičů a dalšího vybavení.
Pokusy o trendové ploché střechy v těchto letech dopadaly většinou špatně. Tradovalo se, že v republice: „jsou jen dva, co to umí vyprojektovat a jeden, co to umí udělat“. Většina staveb z tohoto období má již, naštěstí, tento problém vyřešený. Nebylo zbytí. Tyto ploché střechy bývaly neopravitelné a bylo lepší přistavět podkroví a změnit je na šikmé.
Další velké slabiny určitě najdeme v nedostatečných izolacích nebo v tloušťce stěn. Problematická může být dokonce celá konstrukce a statika objektu. Projekty domů nezřídka vznikaly kuriozními způsoby, ne vždy se podařilo sehnat kvalitní materiály a kvalifikované zedníky. Často se stavělo svépomocí, materiály se často šidily a stavby byly nezřídka obětí lidové tvořivosti.
Tím se dostáváme k:
„Šumperák“ najdete skoro v každém městečku nebo větší vesnici v Čechách. Často z jeho původní podoby zbyly jen nejasné rysy. Tento typový rodinný dům, oficiálně známý jako „rodinný dům typu V“ navrhl v roce 1966 projektant Josef Vaněk pro ředitele šumperské nemocnice. Projekt pak žil svým vlastním životem. Stavba domu s pultovou střechou byla jednoduchá. Sám Vaněk, který dále projekt prodával za poměrně nízkou cenu, tvrdil, že jej „postaví jeden zedník a dva pomocní dělníci za dva měsíce„.
Už originální plán měl své slabiny a dnešním požadavkům na stavby by bez úprav nevyhověl. Zejména pokud jde o tepelné izolace. Základní dispozice měla naddimenzované prostory pro technické zázemí a na obytné místnosti zbylo méně plochy. A to vedlo k dalším problémům. Svépomocní stavitelé často tuto dispozici měnili bez dostatečné odborné konzultace. Tím vznikaly problémy se statikou. I při dodržení projektu také vznikaly chyby kvůli neodbornému provedení.
Příklad lidového „šumperáku“ uvádím jako malou národní kuriozitu na závěr. Poslední domy tohoto typu byly postaveny koncem 80. let 20. století a symbolicky tak pomalu končí jedna epocha. A začíná další, která je ve znamení nástupu nových materiálů a možností díky otevření hranic. Nastává období „podnikatelského baroka“ a dalších zajímavých experimentů v oblasti soukromé výstavby.
Na co si dát pozor při koupi domů, které byly postaveny od 90. let 20. století dodnes, si posvítíme v dalším článku.
Zdroj: Pravniprostor.cz
MUDRA, Oldřich. Fascinující příběh šumperáku dokonale ilustruje život v socialismu. 24. srpna 2021, iDNES.cz
Pronájem chalupy může být skvělý způsob, jak si přivydělat a využít rekreační nemovitost naplno. Přináší však i výzvy – od správy a údržby až po rizika spojená s nájemníky a nečekané výdaje.
Bungalovy – moderní bydlení, nebo cizorodý prvek v české krajině? Tento oblíbený styl domů má své výhody, ale i nevýhody. Jak působí v našich končinách a co na něj říkají územní plány obcí?
