Srážková voda je přírodní dar, který často necháváme bez užitku odtéct do kanalizace. Přitom zachytávání dešťové vody z okapů je jednoduchým a ekologickým způsobem, jak ušetřit vodu i peníze.
Chcete-li si doma zajistit klid, pak svou pozornost soustřeďte na okna a na stropní konstrukci. Okna jsou jasná, jako nejslabší článek fasády propouštějí dovnitř hluk zvenčí. Řešením je zasklít okna speciálními vrstvenými protihlukovými skly, která umí velmi výrazně potlačit hluk vstupující do domu zavřenými okny. Samozřejmě, že jejich pořizovací cena je vyšší, ale ticho v ložnici nebo potlačení trvalého hukotu z nedaleké dálnice stojí za to. Nakonec je stačí použít právě jen v inkriminovaných místnostech či směrech působení hluku.
Zvuk, který dopadne na konstrukci, se částečně odrazí, částečně pohltí a část hluku konstrukcí projde. Zvukové izolace mají za úkol omezit zvukovou energii konstrukce tak, aby její zvuková neprůchodnost byla vyšší. Zvukovou neprůchodnost charakterizuje stupeň zvukové neprůchodnosti „R“, který se udává v decibelech.
Ve stavebnictví, konkrétně u podlah, je důležitý kročejový hluk. Vzniká přímým kontaktem „chvějícího se“ tělesa s konstrukcí a zvuková energie se dál přenáší konstrukcí ve formě vibrací. Kročejový zvuk v budovách vzniká chůzí, nárazem, pádem předmětů apod. Obyvatelům panelových domů určitě není nutné tento fenomén představovat.
Působením zdroje hluku na stropní konstrukci bez podlahy (stačí pouhá chůze) se větší část hluku přenese přímo do stropu a když jím projde, tak se vyzáří do prostoru pod ním. Je to způsobeno tím, že kročejová neprůzvučnost holé stropní desky je velmi nízká. Proto se na ně pokládají podlahy, aby zlepšily zvukově izolační vlastnosti stropu. Nejlepší výsledky v tomto směru vykazují pružné nášlapné vrstvy podlahy, případně vyskládání stropní konstrukce z více navzájem odizolovaných částí.
Vrstvy podlahy, které leží na stropní desce, chrání místnosti pod stropem před kročejovým hlukem. To je dobré si uvědomit při vestavbě podkroví. Původní nevyužitá půda ve stropě žádnou protihlukovou izolaci neměla, takže je nutné ji doplnit.
Je dobré, aby vrstvy podlahy byly co nejpružnější. Čím je plošná hmotnost podlahy vyšší a její materiálová skladba různorodější, tím bude lépe zvukově izolovat.
Podlaha je stavební konstrukce složená z více vrstev a uložená na vodorovném nosném podkladu.
Horní nášlapná vrstva podlahy je součástí interiéru. Vybírejte ji proto podle svého vkusu, ale nezapomeňte, že pružný materiál tlumí líp. Vaše kroky po plovoucí podlaze pod vámi uslyší mnohem silněji, než když budete chodit po koberci.
Takto se označují podlahy, které jsou od ostatních konstrukcí oddělené pružným materiálem. Tzn., že podlaha jakoby „plave“ v základní konstrukci. Rozeznáváme plovoucí podlahy lehké (s tloušťkou od 25 do 40 mm) a těžké (s tloušťkou větší než 50 mm).
Zvuková izolace musí být v podlaze uložená souvisle a rovnoměrně. Stejný materiál použijte na pásek, kterým po obvodu oddělíte celou podlahu od ostatních konstrukcí. Takovým řešením zabráníte přenosu kročejového hluku.
Nejvhodnějším izolantem pro plovoucí podlahy jsou minerální izolace, které kromě zlepšení kročejové neprůchodnosti zlepšují i zvukovou neprůchodnost vzduchovou.
Zdroj: Nemusíte chodit po špičkách (Ing. Dušan Dlhý)