Ploché střechy je možné využívat k různým funkcím, počínaje pochozími plochami a konče prostorem pro pojíždění nebo parkování. Oblíbenou variantou provozní střechy jsou pak vegetační střechy a zahrady. Pro všechny provozní střechy platí jedno společné, jejich vodotěsné izolace musejí být provedené opravdu kvalitně.
Vodotěsné izolace provozních střech musí po dlouhou dobu odolávat nejrůznějším namáháním a vnějším vlivům. Platí to jak pro plochu střechy, tak zejména pro detaily. Musí zvládnout tepelné a ultrafialové záření, déšť, sníh, mráz, vítr, působení vodních par, chemické a mikrobiologické vlivy, mechanické namáhání a mnoho dalšího. Velkým rizikem pro provozní střechy je jejich namáhání pohybem lidí, přemísťováním či montáží technických zařízení nebo provádění údržby.
Rizikovým faktorem je i skutečnost, že způsob využití provozní střechy nemusí být ve všech částech stejný. Část může sloužit jako parkoviště, jiná jako oddechový prostor se zelení. Skladby střešního pláště se pak v jednotlivých částech liší a v jejich návaznostech vzniká řada atypických detailů. Proto je kvalita důležitá ve všech stupních budování provozní střechy – v technickém řešení střešního pláště, v parametrech použitých stavebních materiálů i v kvalitě montáže.
Během výstavby je plochá střecha často přechodným pracovištěm pro různé další stavební práce. Pracovníci těchto profesí na střeše mnohdy řežou či svařují ocel, opracovávají kovy i betony úhlovou bruskou nebo aspoň po ploše střechy přesunují různá zařízení. I bezchybně provedená hydroizolace přitom dostává zabrat a zpravidla dojde i k jejímu poškození.
Riziko vzniku poruch trvá i po dokončení budovy. Změny v nájmech komerčních prostor s sebou přinášejí vždy nové požadavky na interiéry. To většinou vyvolá potřebu realizovat různé stavební úpravy, z nichž mnohé se dotýkají i střechy, např. vybudování nové vzduchotechniky nebo prosvětlení novými světlíky. Jenže dodatečné provádění všelijakých nástaveb a prostupů skrz ploché střechy s sebou vždy nese určité riziko mechanického poškození vodotěsných izolací.
Různé druhy hydroizolací mají odlišnou odolnost proti poškození. Existují sice speciální zkoušky, které o odolnosti proti průrazu vypovídají, ovšem jsou natolik odlišné pro fólie a pro asfaltové pásy, že je obtížné údaje porovnávat. Praxe ale potvrdila, že výrazně vyšší mechanickou odolnost mají modifikované asfaltové pásy.
Pro použití elastomerových modifikovaných asfaltových pásů i v náročných podmínkách provozních střech hovoří jejich větší tloušťka (4 až 5 mm u jednovrstvé hydroizolace, 7 až 9 mm u častěji používané dvouvrstvé hydroizolace). Oproti tomu mají běžně používané fólie tloušťku jen 1,5 mm.
Na rozdíl od fólií mají asfaltové pásy i vyšší odolnost proti ostrým, případně i horkým zbytkům po stavební činnosti. Vznikat mohou při svařování a úpravách zámečnických a železobetonových konstrukcí. Odolnost proti horkým fragmentům je užitečná i v případě, že střecha slouží jako kuřácký koutek. Spárami ve dlažbě uložené na podložkách totiž mohou nedopalky propadávat přímo na hydroizolaci.
Provozní střecha na administrativní budově v Praze měla fóliovou krytinu mPVC tloušťky 1,5 mm. Při realizaci byla řádně provedená a následně chráněná vrstvami ochranné geotextílie, extrudovaného polystyrénu, vrchní geotextilie a finálního kačírku. Do užívání byla střecha předaná jako vodotěsná. Jenže už po necelých dvou letech od dokončení vyžadovala opravu. Při provozu střechy došlo k poškození fólie, a to jak v ploše střechy, tak hlavně v oblastech detailů.
Na střechách s kačírkem nebo s dlažbou na podložkách se do tří až pěti let obvykle objeví takové množství vegetace, že se v podstatě jedná o střechy zelené. Proto se v takových případech vyplatí používat asfaltové pásy určené do vegetačních střech, tj. s odolností proti prorůstání kořínků.
Hlavní příčinou poškození fólie byla nedostatečná ochrana detailů. Zatímco v ploše byla fólie chráněná proti mechanickému poškození geotextiliemi a vrstvou extrudovaného polystyrénu, v oblasti detailů (hlavně přechody z vodorovné na svislou plochu) byla chráněná pouze geotextilií. Ideální nebyl ani podklad fólie s množstvím nerovností a hranami. Hřebíčkem do rakve fólie pak bylo provedené kotvení pomocných konstrukcí pro různá technická zařízení umístěná na střeše.
Ve skladbě střešního pláště pochůzných, pojížděných nebo zelených střech je hlavní vodotěsná izolace většinou skrytá. To ovšem neznamená, že nemůže dojít k jejímu mechanickému poškození. Pokud je v provozní střeše jako hydroizolace použitá fólie, pak i když je skrytá, tak platí, že je v důsledku teplotních změn namáhaná smršťováním. V kombinaci se zatížením provozem mohou vzniknout poruchy.
Řešení? Sázkou na jistotu je vyhnout se u provozních střech fóliím a raději použít dvouvrstvou hydroizolaci z asfaltových pásů, i když to bude za cenu vyšších nákladů. Rozhodně bude tato cena nižší než cena následné opravy, která bude zahrnovat odstranění vrchních vrstev provozní střechy, vyhledání problémových míst v hydroizolaci, opravu hydroizolace a následné opětovné uložení vrchních vrstev.
Tlak na minimalizaci nákladů v případě provozní střechy rozhodně není na místě. Může to vést ke snížení kvality stavebních prací a k výběru méně kvalitních stavebních materiálů, na což v konečném důsledku doplatí uživatel budovy.
Vybudování vodotěsných provozních plochých střech s dlouhodobou životností je velmi náročné. Pokud je ale otázce vodotěsnosti věnovaná pozornost od prvotního záměru až po realizaci a střecha je poté řádně udržovaná, potom mají provozní ploché střechy u budov opravdový přínos:
Zdroj: Ing. Jaroslav Brychta, CSc.
Jak realizovat zelenou střechu na šikmé střeše bez složitých vrstev a rizika chyb? Řešením je systém EUREKO GREEN.
Pokud vyrazíte na Island a navštívíte národní park Vatnajökull, tak nepřehlédněte jeho návštěvnické středisko. Nejen, že se tam dozvíte mnoho zajímavého, ale také vás upoutá střecha jako vyhlídka.
