Poslední z borovnických mlýnů zmizel v roce 1968. Ale od roku 2020 stojí jeho funkční replika v místě zvaném Třešňovka, asi dva kilometry od původního místa. Vydejme se po stopách nadšenců, kteří se o znovuzrození technického unikátu zasloužili.
Původní větrný mlýn nechal v roce 1841 postavit nějaký Augustin Hackel. Měl půdorys 5,6 x 5,3 metru a výšku 11,2 metru. Celá budova se natáčela proti směru větru, a když byla správně natočená, systém se odbrzdil a mlýnské kameny se daly do pohybu. Fungovalo to dobře a mouka se zde mlela ještě za 2. světové války. Poté mlýn přestal sloužit svému původnímu účelu a stala se z něj atrakce. Dokonce byl i několikrát opravený, třeba když do něj uhodil blesk.
Pak ale přišel rok 1968 a s ním rozhodnutí Krajské památkové správy o rozebrání a převezení mlýna do Hostinného. Zde měl projít konzervací a po ní se měl stát ozdobou skanzenu ve Vrchlabí. Skutečnost se ale od původního záměru značně lišila. Rozebranému mlýnu se dál nikdo nevěnoval, skončil uskladněný ve skanzenu v Kouřimi. Zde navíc v roce 1979 uložené trámy vzplály a oheň dokončil dílo zkázy. Co neshořelo, bylo z velké části shnilé a pro rekonstrukci větrného mlýna nepoužitelné.
Od roku 1997 se borovničtí snažili navrátit větrný mlýn zpět. Za tímto účelem vznikl Spolek Větrák, kterému se ve spolupráci s obcí podařilo nastartovat proces navrácení technické památky na místo, kde by znovu dotvářela panorama Borovnice.
Stavba repliky mlýna začala na jaře 2018 a kromě již zmiňovaných, obce a spolku se o ni zasloužili někteří řemeslníci a taky několik středních škol. O zapojení učňů do stavby historické repliky si povídáme s panem Bc. Ladislavem Kubiasem, mistrem odborného výcviku na Střední škole řemeslné v Jaroměři.
Místní vždy usilovali o návrat větrného mlýna do své obce. Když zjistili, že použít původní prvky nepůjde jak kvůli dezolátnímu stavu, tak kvůli legislativě kolem chráněných památek, rozhodli se pro jeho rekonstrukci. Za tímto účelem založili občanské sdružení, aby na stavbu mohli čerpat dotace. Z těch se podařilo zabetonovat základový kříž. Následovala veřejná sbírka, která pokryla stavbu nosného středového sloupu se vzpěrami. A pak znovu vystoupila do popředí otázka financování. Krajský úřad organizátorům doporučil oslovit školy. Že se tím stavba zlevní a nebude finančně tak náročná, jako kdyby ji realizovala profesionální firma. Do akce se díky tomu zapojila Lesnická akademie, která těžila dříví, naši učni z Jaroměře dělali celou dřevěnou konstrukci a opláštění, všechno uzavírala škola z Nové Paky, která měla na starost okna a dveře.
Pak začalo skutečné martýrium. Pro stavbu mlýna existovaly nějaké plány, jenže byly v úrovni pro stavební povolení a chybělo v nich detailní vypracování. Dalším zdrojem informací byl náčrt, který si dělali památkáři, když mlýn v roce 1968 rozebírali. Abychom všechno dohromady správně sladili, jezdili jsme s panem Mikyškou (sekerník, který vyráběl dřevěné technologické části mlýna) do Kouřimi a zkoumali tam zbylé trámy. Potřebovali jsme pochopit, jak vlastně byl ten mlýn zkonstruovaný. Jaké tam byly spoje, detaily a jak co na sebe navazovalo, aby to fungovalo. Nikdo z realizačního týmu totiž neměl s něčím podobným žádnou zkušenost. Nebylo ani koho se zeptat, tady 150 let nikdo žádný větrný mlýn nestavěl ani neopravoval. Jediným řešením bylo ponořit se do plánů a zkusit to vymyslet. Tohle mi zabralo celé jedny prázdniny.
V září 2019 pak učni na dílně dělali jako závěrečnou práci sedlovou střechu mlýna s polovalbou. Na konci října jsme už měli základní kostru s vazbou postavenou přímo na místě. Po nás nastupovali řemeslníci na montáž technologie, pod vedením pana Mikyšky.
V té době jsem měl dva dobré ročníky, kde byli kluci velmi šikovní a pracovití. Takže práce jim šla poměrně dobře od ruky. Navíc sami cítili, že dělají něco výjimečného. Něco, k čemu se možná už nikdy nedostanou. Proto do práce vložili všechen svůj um a nadšení. Na svůj výkon jsou hrdí a dodnes tam jezdí, aby se pochlubili přátelům a rodinám. Jako ocenění jejich přístupu je ve mlýně uložená mrtvá schránka, kde jsou uvedení všichni, co se na realizaci podíleli.
Mlýn se celý otáčí kolem své osy, kterou tvoří masivní vnitřní sloup (tzv. tatík v mlynářské terminologii). Má profil 60 x 60 cm, výšku 5 metrů a je z dubu. Osazený je v základovém kříži, ze kterého ho vzpírá 8 trámů (tzv. apoštolové). Na základovém kříži jsou uloženy dva hlavní nosné trámy (tzv. bába a dědek). Na vrchu vnitřního sloupu (tzv. tatíka) leží obří vodorovný trám (tzv. matka), který má průřez 44 x 26 cm. To jsou hranoly, na kterých se celý mlýn otáčí. Vlastně na nich visí celá zbylá konstrukce. Přikotvený k zemi a statický je jedině základový kříž.
Za zmínku stojí i technologické vybavení, i když jsme jej nedělali přímo my. Dvě nevelké místnosti ve mlýně jsou plné ozubených kol, převodů, hřídelí a násypek. Z téhle spleti rozvodů, převodů a hřídelí je na první pohled patrná složitost technologie. Ukázkou řemeslnického umu jsou zejména dvě dřevěná ozubená kola, která jsou do sebe zaklesnutá, aby přenášela sílu mlýnského kamene. První je obrovské kolo se čtyřmi metry v průměru, vyrobené z dubu. Po celém obvodu má hustě připevněné dřevěné kolíky z tvrdého habru. Energii, kterou mu dodávají větrem poháněné perutě, přenáší na mnohem menší cévní kolo. To zase uvádí do pohybu mlýnský kámen s upevněnou násypkou na zrno.
Tahle práce byla opravdu unikátní a ocenění si zaslouží všichni, kteří se na ní nějakým způsobem podíleli. A ještě jednu věc bych rád připomenul. My jsme měli při stavění k dispozici moderní nářadí, zapůjčené dlabačky od firmy Mafell a vazbu nahoru zvedal jeřáb. Naši předchůdci před téměř 200 lety (rok 1841) zvládli postavit totéž, jen s pomocí pil, seker a vlastní síly.
Naplánujte si výlet a přesvědčte se o šikovnosti současných i minulých tesařů na vlastní oči. Mlýn je od 1. května do 31. října veřejnosti přístupný každou sobotu a neděli.
Zdroj: Větrný mlýn Borovnice, obec Borovnice
Tisíci lety je dřevo prověřené coby stavební materiál. A setkáváme se s ním stále v nejrůznějších podobách. Jenže za nápadnou popularitou se mnohdy skrývá málo skutečných vědomostí o tomto materiálu.
Dřevo je oblíbený stavební materiál – dobře zpracovatelný, obnovitelný, s nízkou uhlíkovou stopou. Jeho přírodní původ ale také znamená větší náchylnost k vadám od plísní, hub a dřevokazného hmyzu.
