Pro odpovědi na otázky majitelů plechových střech jsme si zašli za manažerem obchodu Barvy Laky, Ing. Dušanem Veseckým. Barvám a natírání se věnuje více než 30 let, takže o nich ví opravdu hodně. Podle jeho zkušeností problém málokdy bývá v barvě, za loupáním barvy a rezavěním nejčastěji stojí špatná příprava podkladu. Vedle očištění je nutné taky odmaštění. Ale pojďme začít hezky od začátku.
Barvy jsou samozřejmě různé, některá může být svou podstatou lepší než druhá. Při výběru proto rozhoduje, jakou životnost korozního nátěru si majitel střechy představuje. Ale pro všechny společně platí, že 90 % úspěchu dělá očištění podkladu. Okartáčování olupující se barvy a osmirkování rzi pečliví majitelé obvykle udělají, ale málokdo střechu taky odmastí. Přitom odmašťovadla jsou dnes strašně jednoduchou záležitostí. Jsou to koncentráty, něco na způsob průmyslových jarů, které ale nepění. Stačí je nalít do vody a použít na střeše, odmašťují docela silně.
Jak už jsem říkal, detergent se rozmíchá ve kbelíku vody, a pak stačí vzít smeták, kterým se kapalina rozetře na celou střechu. Nakonec plochu opláchnete čistou vodou, nemusí to být ani wapka, a necháte oschnout. Pak můžete začít natírat.
Barvy na střechu mohou být vodou ředitelné, syntetické nebo taky dvousložkové. Rozhodnutí záleží na tom, kolik do toho chcete investovat. Cenově barvy začínají na nějakých 70 korunách za metr čtvereční a končí na zhruba dvojnásobku. Když například na řádně připravenou střechu aplikujete dvousložkový epoxid a na něj dvakrát polyuretan, pak máte na 20 let pokoj. Samozřejmě ale střechu během té doby musíte kontrolovat. Mohlo na ní totiž zůstat problematické místo, třeba přilepený ptačí trus nebo vlas ze štětce, které bude pod barvou dělat potíže. Kov si odtud problém podtahuje a může to zničit celou střechu. Prevencí je po pěti letech střechu prohlédnout a ošetřit ta nejhorší místečka. Pak bude fungovat dalších deset let.
Když si někdo natírá střechu sám, tak u něj obvykle rozhoduje cena. Těm bych doporučil syntetiku Fest-B s antikorozním pigmentem. Je ale potřeba ji natřít minimálně dvakrát! Další faktor, který ovlivňuje kvalitu nátěru, je ředění. Když uděláte dva nátěry neředěnou barvou, dostanete na střechu potřebných 80 mikronů suchého filmu. Když ale barvu zředíte, abyste ušetřili, tak ve dvou nátěrech dostanete třeba jen 40 mikronů. A to v ručně dělaném filmu není dostatečná vrstva na to, abyste si mohli říct, že máte na 10 roků klid.
Správná barva, ale špatně udělaná, nebude fungovat. Na každou plochu je možné spočítat potřebný objem barvy. Když ale použijete jen jeho třetinu nebo polovinu a zdá se vám, že máte natřeno, tak jste tam logicky barvy nedali tolik, kolik tam má správně být. Potřebná tloušťka suchého filmu, která dělá ochranu, tam chybí.
Všechny barvy jsou postavené tak, aby fungovaly. Ale musí se správně aplikovat. Problém vzniká obzvlášť u vodouředitelných nátěrů. Už z principu v sobě nemohou mít tolik sušiny, takže jedna vrstva nikdy nedosáhne takovou tloušťku suchého filmu, jako třeba syntetiky nebo dvousložkové barvy. Teprve až se z vodouředitelného nátěru odpaří voda, tak zůstane tloušťka ochranného filmu, která je malá. Proto u těchto barev v podstatě nelze střechu nenatřít třikrát, aby tam zůstalo zhruba 350 gramů barvy na metr čtvereční. Jenže už první vrstva nátěru vypadá dobře, s bídou ji proto někdo natře ještě jednou, ale potřetí to už nikdo nedělá. Proto veřejnost vodouředitelné barvy hodnotí špatně, že jsou k ničemu a loupou se. Jenže tak to není. Jsou střechy, které mají ve vodouředitelném systému daleko lepší odolnost vůči UV záření než syntetické nátěry, kde se alkyd působením UV může začít rozpadat. Takže voda může syntetiky úplně hravě překonat, ale prostě musí být správně aplikovaná.
Střechy s menším sklonem jsou více zatížené, hlavně v zimě. A to nejen vlastní tíhou sněhu, ale taky jeho odmrzáváním. Oproti tomu střechy s vyšším sklonem může sjíždějící sníh více „osmirkovávat“. Takže rozdíl v působení klimatických podmínek na nátěr podle sklonu tu je, ale barvy na to nejsou speciálně postavené. Zatřídění podle sklonů se neuvádí.
Tvrdost a pružnost barevného filmu je u barev v podstatě srovnatelná. Liší se spíš v tom, kolik barvy na střeše musí být. Když jsou tloušťky nízké, tak životnost nátěru je vždycky nižší, to platí i u syntetik. Tloušťka pod 80 mikronů znamená problém. Nelze se přitom odvolávat na plechové krytiny barvené ve výrobě, na kterých je obvykle jen 40 mikronů barvy. Při průmyslové výrobě je totiž těch 40 mikronů úplně v každém detailu a nanesené jsou na profesionálně odmaštěný povrch. Když si chce někdo střechu natírat nebo válečkovat sám, tak tuhle kvalitu nedosáhne. Proto, když je v ploše 80 mikronů, tak v problematických detailech jako jsou rohy, kouty a propadliny bude aspoň potřebných 40 mikronů.
Jako nejlepší ekonomické řešení doporučuju už zmiňovaný Fest-B, který oproti jiným barvám obsahuje i grafit, což výrazně zlepšuje jeho odolnost proti UV záření. Dál může životnost nátěru zlepšit i sám majitel střechy, a to, když se rozhodne, že střechu natře třikrát. Z hlediska materiálu by řešením na kvalitativně vyšší úrovni byla polyuretanová barva, která je ale samozřejmě dražší a má komplikovanější realizaci. Barvu je třeba natužit a připravené množství pak zhruba do dvou hodin spotřebovat, jinak ztvrdne. Kdežto u syntetiky si člověk otevře plechovku, zamíchá ji a natírá. Když ho to za pět minut přestane bavit, stačí plechovku zavřít a pokračovat někdy příště. Nedá se ale říct, že jedna barva je nejlepší. Každá je zkrátka jiná.
Z hlediska natírání je hliník problematický, naštěstí ale vyloženě nekoroduje, protože si na povrchu vytváří jakousi mastnou oxidaci. Pokud na hliníkové střeše není nějaký korozní můstek, tak není důvod je natírat. Tomu, kdo chce natírat hliník, jde většinou jen o design. Těm bych doporučil především povrch pořádně odmastit, tedy sundat tu mastnou černou oxidaci. Syntetiky obecně na nátěr ale nestačí, tady už je potřeba mít např. dvousložkové barvy nebo takové barvy, které zajistí speciální zakotvení do hliníku.
Ještě větší komplikací než hliník je z hlediska natírání čerstvý pozink. Mastná zinková vrstva brání spojení barvy a kovu. Proto není úplně ideální natírat čerstvě pozinkované plechy, navíc pozink je schopný 5 až 10 let fungovat bez jakéhokoliv ošetření. Proto se plech pozinkovává. Teprve pak, až povrch zoxiduje, je ideální uvažovat o nátěru. Dříve by to bylo vyhazování peněz oknem.
Od října 2025 se rodina krytin se stojací drážkou Ruukki Classic rozšířila o nový produkt – Ruukki® Classic Pro, který kombinuje nadčasovou estetiku s vyladěnými detaily. Produkt byl navržen pro inves...
Elegant 2.0 Falcový panel je vylepšenou verzí svého předchůdce. Při navrhování panelu jsme pozvali ke spolupráci nejlepší mistry pokrývání. Připomínky k montáži od nejlepších odborníků v kombinaci s n...
