Porotu přesvědčila síla a hloubka jeho příběhu, jeho plány do budoucna, záměr neustále se rozvíjet, učit se nové věci a taky snaha udržovat si náskok před ostatními. Předstih má už dnes, a to díky kvalitě své práce, rychlosti jejího provádění a taky díky používání kvalitních materiálů. Pan Roman Starý se s námi o svůj „podnikatelský příběh“ podělil.
Do soutěže mě vlastně přihlásili lidé z mého okolí. Nejprve se samozřejmě zeptali, jestli do toho půjdu. Odpověděl jsem, proč ne. Firma je rozjetá a nějaké zkušenosti mám. Takže jsme sepsali přihlášku, a ještě jsem odpověděl na pár otázek kolem podnikání. Pak už jsem si jen došel pro cenu.
To přesně nevím. Určitě to ale bylo prací a možná taky předáváním zkušeností mladším kolegům. Moc jich není, ale když někdo přijde, tak mu rád poradím. Třeba kdo je dobrým zákazníkem nebo dodavatelem, mluvíme o zkušenostech z podnikání a samozřejmě taky o technických věcech.
Otázka času je opravdu problém. Práci máme v tuto chvíli na dva roky dopředu, nové zakázky bereme až na konec roku 2026. Podnikání a všemu, co s ním souvisí, věnuji vlastně veškerý čas. Někdy si říkám, že nemám čas ani na svou vlastní rodinu. Ale ta mě naštěstí v mých aktivitách podporuje, takže fungujeme.
Ke střechám jsem se dostal kvůli tomu, že jsem se vyučil jako klempíř. A to je řemeslo, které ke střechám patří. Rozhodli o tom vlastně rodiče, kteří mě na toto řemeslo dali kvůli mé zálibě lézt po výškách. Máma to komentovala slovy, když všude vyleze, tak na střechu s ním. U řemesla jsem celý život zůstal a pořád mě docela baví. I když samozřejmě mám i jiné koníčky, nejen střechy.
Po škole jsem vystřídal zaměstnání ve dvou střechařských firmách, nejprve 2 roky v Brně a pak 10 let u nás na Vysočině. Vlastní firmu jsem založil někdy v roce 2005 na jaře a od té doby podnikám. Mám taky zaměstnance, momentálně jich je sedm. Takže na to nejsem sám a myslím, že se nám docela daří.
Chtěl jsem firmu nastavit tak, abychom si byli schopní všechno připravit sami. Začít tesařskou konstrukcí, pokračovat klempířinou a končit pokrývačinou. Povedlo se a dnes nejsme na nikom závislí. Taky zákazníkům se tohle řešení velice líbí, že přijdeme, uděláme vazbu a hned střechu tzv. strojíme klempířinou, všechno završíme krytinou. Má to pro nás ještě jednu výhodu, když víme, jak je střecha udělaná, tak není problém dát na celé dílo záruku.
Zkušenostmi, nasbíranými za 30 let na střechách, jsem zvládl vedle klempířiny i tesařinu a pokrývačinu. Takže když dnes jde o statické posouzení nebo volbu postupu práce, tak je rozhodnutí většinou na mně. Nastíním, jak bych si to představoval, a kolegové tu představu zrealizují. Ale je pravda, že taky mám v partě přímo vyučené odborníky, o které se můžu opřít. Mám dva tesaře, pokrývače, většinou lidi z oboru a vyučené, což je v dnešní době docela zázrak. S některými vlastně dělám skoro celých 20 let, co firma existuje.
To nevím, ale mít takovou dobu a takový počet zaměstnanců, dnes není úplně běžné. Mám sedm lidí a, jak já říkám, kvůli tomu žiju sedm životů. Každý z nich má nějaké problémy, které jim pomáhám řešit. Není to jednoduché, ale zatím se mě většina mých lidí drží, tak to asi funguje. Stejné štěstí mám i u zákazníků, kteří se nám vracejí. Některým jsme už dokonce dělali tři nebo čtyři střechy.
Jsou to klasické šikmé střechy na rodinných domech, většinou ale větších. Pracujeme se všemi typy krytin a hodně děláme střechy z falcovaného plechu. Začali jsme realizovat i zateplené provětrávané fasády, které obkládáme plechem. Vlastně tedy děláme hlavně jakési speciality nebo naopak starší nemovitosti, a taky památkově chráněné domy.
To asi bude škola v Kadově, nedaleko Nového Města na Moravě. To je město v samém srdci Vysočiny, kde je polovina domů památkově chráněných. Stejně jako bývalá škola, ve které dnes sídlí obecní úřad. Dělali jsme tam přípravu na budoucí realizaci dvou půdních bytů, takže jsme kvůli tomu měnili kupu nosných prvků, ale tak, aby byl zachovaný starý styl. Na střeše je falcovaná krytina a celkově to je pěkná budova.
Poslední dva až tři roky je už naším pracovním prostorem jen Vysočina. Zakázek tady je dost a už se mi ani nechce jezdit někam dál. Náš rádius se ustálil na asi pětadvaceti kilometrech od sídla firmy. Dlouhé přejíždění je ztrátou času, který nám i bez toho chybí. Chlapi v sezóně většinou dělají 10 hodin denně, já sám dvanáct. To je dost. Pak si dáme v lednu dva týdny volna a pokračujeme. Prakticky děláme celou zimu, když to jen trochu jde.
Mám velkou klempířskou dílnu, kterou jsme nově postavili v roce 2011. Vybavená je vším možným, od poloautomatické šestimetrové ohýbačky až po profilovací stroj, kterým si vyjíždíme krytinu. Vybudování nové klempířské dílny se ukázalo jako krok správným směrem, který nás postrčil před konkurenci. Později se nám podařilo otevřít také kamennou prodejnu, kde prodáváme některé klempířské prvky, okapový systém a spojovací materiál.
Ano, pořídili jsme si druhý e-shop z úplně jiného odvětví. Jedná se o Krámek pro děti, který má na starosti manželka a prodává tam veškeré vybavení pro školy a školky. Myšleno tedy didaktické a tvořivé věci pro hravé děti.
Byla to náhodná příležitost. Firma, která nám kdysi stavěla e-shop na spojovací materiál, sama desítku let úspěšně provozovala prodej věcí pro děti. Když se chtěli v IT posunout někam dál, tak nám svůj zavedený e-shop nabídli. Prostory na uskladnění všech těch věcí jsme ještě nějaké měli, tak jsme na jejich nabídku kývli. Dnes už to budou dva roky, co u nás Krámek pro děti provozujeme. Myslím, že i tohle děláme dobře, e-shop rozšiřujeme a nestagnuje ani naše nabídka. Stejně to funguje i ve střechách, ani tam nezůstáváme přešlapovat na místě.
Mou filozofií je dělat za všech okolností věci dobře a taky vycházet vstříc zákazníkům. Nebráním se novinkám a novým materiálům, vzdělávám se. Třeba si zaplatím týdenní školení, abych se naučil, jak se daný materiál zpracovává. Nabyté vědomosti potom předávám svým zaměstnancům a taky těm mladším kolegům, i když jsou pro mě vlastně konkurencí. Ale já se toho nebojím. Nějaké jméno už mám, a tak věřím, že se k nám naši zákazníci vždycky vrátí.
Dřív jsem učně ve firmě měl a jednoho jsem prakticky vychoval od nuly. Po osmi letech se osamostatnil a teď dělá sám na sebe. Rád bych na minulost navázal, ale v tuhle chvíli učni prostě nejsou. Snad je to tím, že se jim střechařské řemeslo zdá moc náročné. Člověk od střech musí být fyzicky zdatný a nebát se být pořád venku.
Mám rád práci na čerstvém vzduchu. Mám rád, když práce klape a je splněné to, co jsem slíbil. A taky opravdu platí, že řemeslo má zlaté dno.
Mám rád lodě, takže jsem si udělal velké kapitánské zkoušky. Když se zadaří, tak se třikrát do roka sbalíme a jedeme do Chorvatska na loď. Bohužel to jsou jen krátké cesty, protože v létě je sezóna střech, takže víc než čtyři dny v práci chybět nemůžu. Ale i tak je to příjemný zážitek.
Inspirativní rozhovor s Živnostníkem roku 2024 za kraj Vysočina je u konce. Dejme na závěr ještě slovo Ludmile Žákové z Moneta Money Bank, která za porotu shrnula její hodnocení: „Pan Roman Starý zvítězil zaslouženě, protože se zabývá klasickým, starým řemeslem, a navíc svoje zkušenosti předává mezi studenty škol. Jeho práce je velmi žádaná, termíny má obsazené na dlouhé měsíce dopředu.“
Slavnostní vyhlášení Celostátního kola Živnostník roku proběhne 11. 12. 2024.
Foto: Archiv Romana Starého
Způsoby, jakými se dělají šikmé střechy, se v čase mění v souladu s módními trendy. Na novostavbě tak dnes těžko uvidíte mansardovou střechu, přestože zvětšuje podkrovní prostor, a ten lze díky tomu v...
