Na trhu jsou tyto odolné dlažby k dispozici v různých materiálových provedeních, tvarech, rozměrech a barvách. Abyste se v nabídce lépe orientovali, seznamte se s jejich základním tříděním.
Kámen v přírodě odpradávna vzdoruje rozmarům počasí, a tak není divu, že se stal základním stavebním materiálem také u dlažeb. Už naši předkové své dvory a cesty dláždili právě s pomocí kamenů. Můžete na ně navázat a také pracovat s nepravidelnými kameny či říčními valouny. Tato varianta najde uplatnění nejspíše u venkovských chalup a staveb souznících s přírodou.
Přírodní kameny jsou z hlediska pokládky nejnáročnější. Mají nepravidelný tvar a skládat je k sobě je proto složitější. Oříškem bývá také zajištění dostatečné zásoby vhodných kamenů. Nebývá snadné dát dohromady jen vlastními silami potřebné množství plochých kamenů. Když se to přece jen povede, je výsledkem velmi přirozeně působící dlažba. Nezapomeňte ale na jednu její špatnou vlastnost – většina přírodních kamenů je za mokra kluzká.
Snazší realizace s podobným výsledkem je při použití opracovaných kamenů. Nemusí být ani nové, stačí použít prvky třeba z rozebrané stavby. Kromě užitných vlastností tak váš chodník ihned získá přirozenou patinu.
Na úpravu rozlehlejší plochy ale množství kamene asi dostačovat nebude, a tak nezbude než si vybrat z nabídky opracovaných kamenných dlažeb. Dlažba z drobných kamenných kostek je jedním z velmi pěkných a trvanlivých typů povrchové úpravy cest a zpevněných ploch. Vhodné je kombinovat kostky dvou rozměrů – při větším množství rozměrových variant je ale realizace pracná a výsledek nebývá pěkný. Při použití větších kamenných desek je také výsledkem působivý a pohodlný povrch, realizace je ovšem poměrně pracná a nákladná.
Pro kamennou dlažbu se používá velmi kvalitní, pevná a proti klimatickým vlivům odolná žula. Další horninou je vrstevnatá rula s jemně zrnitým a drsným povrchem. Je na pohled příjemná díky výskytu drobných slídových zrnek. Rula je velmi tvrdá a desky z ní pevné, se značnou odolností proti nárazu.
Také jemnozrnný pískovec je dobrý, i když není tak odolný a pevný. Chůze po jeho jemně drsném povrchu je téměř za každého počasí bezpečná a pohodlná. Kámen je ale poměrně křehký s malou odolností proti otěru. Dalším nešvarem pískovce je jeho barevná nestálost, po čase vlivem počasí či mechů a řas šedne a ztrácí na intenzitě původního vybarvení.
Ještě méně vhodná je opuka, neboť má velmi proměnlivé vlastnosti a její trvanlivost je nejistá. Pozor také na mramor, který je sice efektní, ale méně odolný a hlavně za mokra kluzký. Řada mramorů, resp. vápenců bývá navíc více porézní, takže vyžadují kvalitní povrchovou úpravu a údržbu.
Ať už zvolíte pro svou dlažbu jakýkoliv kámen, měl by mít – je-li to možné, vždy světlý odstín. Zvýrazní se tím krása přírodního materiálu a opticky zvětší prostor.
Velmi široké možnosti nabízí betonová dlažba. Základem betonu je směs cementu, vody a kameniva. Do betonových dlaždic se navíc přidávají přísady, které patřičně upravují jeho vlastnosti (např. vodoodpudivost), nebo barevné pigmenty, které betonu dodávají specifickou podobu a různou barevnost. Díky jim je betonová dlažba nenasákavá a nemá v zimě problémy s mrazem.
Praktickým příkladem je zámková dlažba. Je vhodná do náročných podmínek s velkým zatížením. Její variantou pro příjezdové cesty jsou zatravňovací tvárnice, kterými může prorůstat tráva. Oblíbené jsou i velkoformátové dlaždice z vymývaného betonu, s povrchem z drobných oblázků.
Dřívější betonová dlažba – odolná, ale pohledově málo atraktivní, se aplikovala víceméně jen v průmyslových objektech. Dnes je však díky technologiím betonová dlažba k nerozeznání od přírodního kamene. A nejen to, k dispozici jsou libovolné formáty, různé struktury povrchů a široká škála barev. Beton tak na sebe může vzít i podobu cihel nebo třeba starých prken. Vždy si však zachovává své původní vlastnosti a opatřen kvalitní povrchovou úpravou je i snadno udržovatelný.
Ani v exteriéru ale nemusíte slevovat z vysokých estetických nároků a místo přírodních materiálů můžete sáhnout po keramické dlažbě. Ale pozor, ne každá je vhodná! Pro aplikaci v exteriéru je důležitým parametrem nasákavost keramického střepu, tedy mrazuvzdornost. Za mrazu by voda, kterou by keramika nasála, dlaždice potrhala. Proto se do venkovních instalací používá výhradně keramická dlažba s nízkým procentem nasákavosti. Díky pokrokové technologii výroby mají keramické dlaždice nejen nižší nasákavost, ale také vyšší tvrdost. Jejich design se vyvíjel od jemného zrna, přes hrubé zrno (dlažba napodobující žulu) až po trend současnosti – výrobu „míchaných mramorů“.
Mrazuvzdornou keramiku je možné rozdělit do dvou kategorií: s nasákavostí mezi 0,5 až 3,0 % a s nasákavostí nižší než 0,5 %. První kategorii s vyšší nasákavostí lze použít v exteriéru, ale jen v chráněných expozicích, jako jsou zádveří, vstup do domu nebo fasádní obklad. Pro ostatní aplikace jsou určeny keramické dlažby s nasákavostí do 0,5 %.
Pro bezpečný pohyb po venkovní zpevněné ploše ale samotná mrazuvzdornost nestačí, neméně důležitá je její protiskluznost. Dlažba na místech silně namáhaných chůzí by měla mít i vysokou otěruvzdornost.
Abyste se mohli z venkovní dlažby těšit dlouhou dobu, na to samotný materiál nestačí. Neméně důležitá je jeho správně provedená pokládka. Řádná příprava podkladních vrstev, hutnění či dilatace, to jsou jen nejzákladnější podmínky kvalitní realizace.
Foto: redakce
Spolek Veselý domov z Rudolfova připravuje stavbu Komunitní ekovesničky v Jižních Čechách. Rádi by použili modulární dřevostavby a touto cestou hledají firmy, které by měly zájem se na tomto projektu ...
Při rozhodování o nákupu je dobré znát všechny souvislosti. Díky tomu vám neunikne informace, že ke zdivu Porotherm získáváte od Wienerbergeru i nadstandardní služby. Například dopravu a pojivo zdarma...
