Denně používaná, přesto opovrhovaná, někdy i obávaná – takový je osud mikrovlnné trouby, která je dnes součástí téměř každé domácnosti, hotelového apartmánu i firemní kuchyňky. Máme se obávat, že nám její používání způsobí zdravotní problémy? A nahradí ji modernější spotřebiče? Pojďme se na to podívat!
Nejsou v tom žádná kouzla! Mikrovlnná trouba využívá elektromagnetické vlny o frekvenci kolem 2,45 GHz. Ty rozkmitávají molekuly vody (případně i jiné polarizované molekuly – tj. s nerovnoměrně rozloženým elektrickým nábojem) v jídle. Při tomto pohybu vzniká teplo – podobně, jako když si zahříváte ruce třením dlaní o sebe.
Mikrovlny pronikají do hloubky asi 2–3 cm, v závislosti na druhu potraviny a jejím složení. Teplo se pokrmem dál šíří, a tak se při dostatečně dlouhém ohřevu postupně dostane všude.
Mikrovlnné záření není ionizující (na rozdíl od např. rentgenového nebo gama záření), což znamená, že nemění strukturu látek. Pouze přeměňuje energii elektromagnetických vln na teplo. Proto není důvod se obávat, že by byl samotný proces ohřevu v mikrovlnné troubě nějak škodlivý. Což ale neznamená, že nemá svá rizika – tomu se budeme věnovat za chvíli.
Podobně, jako řada jiných vynálezů – šťastnou náhodou. V roce 1945 pracoval americký výzkumník Percy Spencer ve firmě Raytheon na vývoji radarových technologií. Při testování mikrovlnného zářiče si všiml, že se mu v kapse začala roztékat čokoládová tyčinka. Záhy pochopil, že za tím stály právě mikrovlny.
A tak začal svůj objev cíleně testovat: podařilo se mu vyrobit popcorn a také zapříčinit malou explozi, když zkoušel, jak dopadne zahřívání syrového vejce ve skořápce. Jeho úsilí se zúročilo – položil základy technologie, kterou dnes používají miliony domácností na celém světě.
První komerční mikrovlnná trouba se dostala na trh už v roce 1947. Ale měla trochu jiné rozměry, než zařízení, která máme dnes nenápadně vestavěná v kuchyňské lince – byla vysoká přes 1,5 metru a vážila téměř 350 kilogramů!
Ve starších populárně-naučných publikacích můžeme najít varování před mikrovlnným ohřevem. Například v knize Jak pečovat o děťátko z r. 2006 najdeme v sekci 3/4 Krmení a výživa – Ohřívání potravin v mikrovlnných troubách toto:
„Molekulární struktura živin je deformována vysokofrekvenčními změnami polarity natolik, že ničí buněčnou stěnu… Vystavení mikrovlnám může mít dokonce za následek tvorbu volných radikálů… Existují již důkazy o tom, že takto upravená potravina po požití způsobuje změny krevního obrazu.“
Současné poznatky to vyvrací – přesněji: ukazují, že v podstatě k totožným procesům dochází i při běžných způsobech ohřevu, zejména při vysokých teplotách nebo při nerovnoměrném ohřívání. Také k rozkladu živin dochází při každé tepelné úpravě, např. u vitaminu C už kolem 60 °C.
Mikrovlnka proto není v tomto směru „horší“ než jiné způsoby úpravy – naopak, při kratším čase ohřevu může naopak pomoci zachovat více prospěšných látek než klasické vaření. A není třeba mít obavy, že by při kmitání molekul docházelo k nějakým chemickým přeměnám.
Pokud se nechcete stát vitariány a přijímat jen tepelně neupravené potraviny, musíte se smířit s tím, že jakýkoliv ohřev živiny částečně degraduje; některé jsou však díky němu naopak stravitelnější a lépe vstřebatelné.
Zdravotní rizika, která jsou naopak reálná, se týkají především nevhodného používání mikrovlnné trouby nebo její nedostatečné údržby. Mikrovlnka na jednu stranu zajišťuje šetrný ohřev, ten však zároveň může způsobit, že se při něm nezničí škodlivé bakterie.
Ty už mohou být v jídle přítomné, nebo se do něj dostanou ze znečištěné mikrovlnky. Čistíte troubu pravidelně, nebo v ní máte sbírku nejrůznějších cákanců a drobečků?
Bakterie mohou zůstávat na špinavých stěnách, otočném talíři nebo třeba na poklopu, který zabraňuje osychání nebo rozstřikování pokrmů při ohřevu. Do jídla se pak mohou nežádoucí mikroorganismy přenést přímým kontaktem nebo pomocí aerosolů, když při ohřívání vzniká pára.
A v neposlední řadě tu máme riziko kontaminace potravin mikroplasty. Už relativně dlouhou dobu se upozorňuje na to, že se pro ohřev jídel v mikrovlnné troubě má používat plastové nádobí, které je k tomu určeno. Jenže se ukazuje, že i to může, zejména při vyšších teplotách, uvolňovat mikroplasty a zbytky chemických změkčovadel (např. BPA).
Mikrovlnného záření tedy není potřeba se bát – spíš bakterií a mikroplastů, jenže ty nejsou žádným výsostným příznakem ohřevu v mikrovlnce. Když ji budete udržovat v čistotě a pokrmy budete ohřívat ve skleněných nebo keramických nádobách, není se čeho obávat. Stále platí, že mikrovlnná trouba může hodně ulehčovat život. Komu především?
Troufám si odhadnout, že více domácností v Česku nemá televizi než mikrovlnku. Tento spotřebič, který se k nám dostal po revoluci, se od té doby stal nedílnou součástí našich domovů. Dnes už je to především vestavná mikrovlnka, která se v závěsných skříňkách nad kuchyňskou linkou téměř ztratí. A i my bez ní bychom se mnohdy cítili ztraceni.
Kdysi opěvovaná, pak trochu obávaná, když o její nebezpečnosti začaly kolovat mýty; dnes spíš tak trochu opovrhovaná. Je to symbol uspěchaného životního stylu.
Když si dnes koupíte z lepší restaurace chlazené jídlo zatavené v plastu, v návodu na přípravu mikrovlnka zmizela. Místo toho najdete relativně složitý postup, při němž často máte tu některou ingredienci ohřát v horké vodě, tu zase orestovat na pánvi. Ve výsledku máte zašpiněného nádobí, jako byste celý pokrm od základu sami vařili, a ani s úsporou času to není nijak závratné.
Nicméně ohřívat v mikrovlnné troubě už dnes není dost „fancy“. Je to jako dát si na špagety kečup a ne passatu vlastnoručně připravenou z domácích rajčat.
Mikrovlnka se stala opovrhovanou neprávem – i do dnešní doby skvěle zapadá – zejména úsporným provozem, který od spotřebičů vyžadujeme. Výborně se hodí zejména pro singles:
Velmi užitečná je také pro studenty, seniory nebo rodiny s malými dětmi, které začínají s příkrmy a potřebují šetrně ohřívat malé porce.
Spotřeba elektřiny při ohřevu v mikrovlnce a na indukci vychází u menšího množství jídla v podstatě nastejno. Naopak se mikrovlnná trouba nevyplatí, když potřebujete připravit větší množství jídla.
Dnes najdete na trhu celou řadu multifunkčních spotřebičů – například trouby, které kombinují horkovzdušný, parní a mikrovlnný ohřev. Ty mnohdy umožňují automatické přizpůsobení výkonu tak, aby se jídlo uvařilo nebo ohřálo rovnoměrně.
Mohly by mikrovlnku víceméně nahradit, ale přesto to nevypadá, že by v dohledné době mikrovlnná trouba přišla o svou důležitou roli v domácí přípravě jídel.
Je velmi levná, zabere minimum místa a umožňuje rychlý a šetrný ohřev za použití minima energie. Při správném používání je bezpečná a neznehodnocuje živiny o nic víc než kterýkoliv jiný druh tepelné úpravy.
Samozřejmě, že by místo ohřevu jídel v mikrovlnce bylo lepší připravovat si pokrmy vždy čerstvé, ale kdo si může dnes dovolit třikrát denně trávit minimálně 30 minut v kuchyni?
U ohřívaných jídel je sice vyšší riziko množení bakterií a také nárůst obsahu histaminu, který citlivějším jedincům může způsobovat zažívací potíže nebo například kožní reakce. Ale z hlediska vlivu na zdraví je jistě lepší dát si ohřáté plnohodnotné jídlo z předchozího dne, než se z nedostatku času odbýt rohlíkem se salámem, instantní polévkou nebo balíčkem chipsů.
Mikrovlnka tak může být praktickým pomocníkem, který pomáhá udržet zdravější stravování i v rychlém životním tempu. Klíčem je správné používání, čistota a výběr vhodného nádobí. Mikrovlnného záření není důvod se bát.
Zdroje:
Ahf.nuclearmuseum.org
Whirlpool.com
Hussain, K. A., Romanova, S., Okur, I., Zhang, D., Kuebler, J., Huang, X., Wang, B., Fernandez-Ballester, L., Lu, Y., Schubert, M., Li, Y. Assessing the Release of Microplastics and Nanoplastics from Plastic Containers and Reusable Food Pouches: Implications for Human Health. Environmental Science & Technology, 2023, vol. 57, no. 26. Dostupné z: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/37343248/
Jak pečovat o děťátko: tipy a rady pro rodiče dítěte od narození do dvou let. Praha: Praxis-Media, 2006. ISSN 1801-9137.
Liu, Y., et al. A systematic review of microplastics emissions in kitchens. Environmental Pollution, 2024. Dostupné z: https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S016041202400326X
Zima nás uvěznila v uzavřených prostorech. Aby byl pobyt příjemný a zdraví prospěšný, musí být v místnosti čerstvý vzduch. Lepší způsob než větrat okny, je využít k tomu systémy řízeného větrání.
Reverzní osmóza pro domácnost nabízí téměř dokonalou filtraci vody. Možná až moc. Nemůže lidskému zdraví spíše uškodit? Kdy je vhodná, a kdy bude lepší sáhnout po jiném způsobu úpravy vody?
