Měl skončit jako ruina. Dnes má kostel v Neratově unikátní skleněnou střechu

Kostel Nanebevzetí Panny Marie postavili v malebné pohraniční vísce Neratov mezi lety 1723 a 1733. Jméno architekta neznáme, na rozdíl od stavebního mistra, kterým byl Carl Antoni Reina. V kostele se ale zabil pádem z lešení a stavbu poté dokončil Jakub Ondřej Carow. O 40 let později ke kostelu přistavěli ještě vchodové rokokové schodiště, jehož památková hodnota později kostel zachránila před demolicí.

Stavba s neobvyklou orientací

Kostel má půdorys ve tvaru kříže. Průčelí je vypouklé a po stranách uzavřené věžemi na koso. Vnitřní výška lodě je úctyhodných 27 metrů, ovšem původní výška kostela byla až ke špičkám věží dokonce 47 metrů.

Zajímavá je neobvyklá severojižní orientace kostela – hlavní vchod a průčelí směřují na jih, kněžiště na sever. Díky tomuto netradičnímu nasměrování dopadají na Boží hod vánoční sluneční paprsky v pravé poledne přímo na svatostánek.

Od poutního místa až k ruině

Na místě současného kostela Nanebevzetí Panny Marie kdysi stával dřevěný svatostánek. Jeho popularita stále rostla nejen kvůli léčivému pramenu, ale i kvůli zvěstem o zázracích a zázračných uzdraveních. Poutníků však přicházelo tolik, že přestal dostačovat a nahradil ho současný kostel.

Fungoval v poklidu dlouhých 200 let, dokud vše nepřervala druhá světová válka. Na konci války, 10. května 1945, dostal kostel zásah střelou z pancéřové pěsti. Při následném požáru shořely střechy kostela i věží, obě věžní schodiště, hodinový stroj a zvon. Samotný interiér kostela před ohněm zachránily jen masivní cihlové klenby.

Místní Němci se pokusili kostel opravit, jenže stihli udělat jen provizorní dřevěnou střechu a pak byli odsunuti. Kostel začal chátrat a s ním i celý kraj. O opravu střechy se místní pokusili v roce 1955, jenže tehdejší režim si to nepřál, a tak se práce kvůli nedostatku financí brzy zastavily. Následkem toho se provizorní krovy v roce 1957 propadly a nechráněný interiér postupně zchátral.

V roce 1973 úřady zamítly žádost o zapsání kostela mezi státní památky a vydaly na něj demoliční výměr. Naštěstí veškeré finance určené na demolici padly na přemístění rokokového schodiště do zámku Skalka u Dobrušky. Kostel díky tomu zůstal stát, ale dál chátral. Teprve v roce 1989 započal příběh jeho obnovy.

Z ruiny se stal architektonický unikát

V roce 1990 se v Neratově konala první pouť, tenkrát ještě na louce před kostelem plným sutin. Ale už v následujícím roce se do kostela, sice bez střechy, ale vyčištěného, pouť přesunula. V roce 1992 byl kostel vyhlášen kulturní památkou. Od té doby se podařilo obnovit průčelí, věže, hodiny a sanovat vnitřní zdivo. Kostel dostal novou dlažbu a kúr, rekonstrukce se dočkalo i vstupní schodiště.

Zastřešení kostela dokončili v roce 2007 podle projektu Ing. Jiřího Starého a Ing. arch. Petra Dostála. Částečně prosklená střecha je připomínkou mší, které probíhaly v troskách chrámu pod širým nebem. Měly tenkrát neopakovatelnou atmosféru a příznivci neratovských mší pod hvězdami se nechtěli tohoto výjimečného specifika vzdát. Prosazovali proto zakrytí chrámu průhlednou střechou.

První návrh počítal s plochou skleněnou střechou, která se ale nelíbila památkářům. Nakonec nalezli kompromisní řešení, které průhled k nebi zachovává. Střecha není sice prosklená celá, jak znělo původní přání, ale má prosklenou část nad oltářem, která přechází do proskleného hřebene.

Zdroj:
Sdružení Neratov
Š. Beránková: Proměny neratovského kostela a údolí Divoké Orlice