Magnolie patří k rostlinám, které dokážou zastavit člověka uprostřed jara. V době, kdy většina stromů teprve začíná rašit, se jejich větve najednou promění v oblaka velkých květů. Někdy bílé, jindy růžové nebo purpurové. A často ještě dřív, než se objeví jediný list. Pro mnoho zahradníků je magnolie symbolem první skutečné jarní exploze. Přitom jde o rostlinu s mimořádně dlouhou historií – botanicky patří mezi jedny z nejstarších kvetoucích rostlin na Zemi.
Magnolie (rod Magnolia) existují na Zemi už více než 90 milionů let. Fosilní nálezy dokazují, že rostly už v době, kdy po planetě chodili dinosauři.
Zajímavé je, že jejich květy vznikly ještě před vývojem včel. Proto jsou uzpůsobené k opylování brouky. Brouci totiž při opylování květ často okusují, a magnolie proto vyvinula robustnější květní strukturu než většina dnešních rostlin.
Magnolie pocházejí ze dvou hlavních oblastí světa – z Asie a z Ameriky. V Asii rostou přirozeně především v Číně, Japonsku a Koreji, zatímco v Americe je jejich původní areál rozšířen zejména na jihovýchodě Spojených států, v Mexiku a v některých částech Střední Ameriky. Evropa přitom magnolie původně vůbec neznala. Do evropských botanických zahrad se dostaly až v 18. století díky botanickým expedicím a sběratelům exotických rostlin. Brzy poté se začaly vysazovat v zámeckých parcích a aristokratických zahradách, kde se staly symbolem elegance a zahradního luxusu. Název rodu Magnolia je odvozen od jména francouzského botanika Pierra Magnola (1638–1715); rostlinu takto pojmenoval švédský přírodovědec Carl Linné, zakladatel moderní botanické nomenklatury. U nás je magnolie známá i pod jménem šácholan.
První druhy, které Evropany okouzlily, pocházely především z jihovýchodu Spojených států. Zejména stálezelená Magnolia grandiflora s obrovskými, silně vonícími květy se rychle stala ozdobou botanických zahrad a aristokratických parků. Významnou roli při jejich šíření sehrály velké botanické instituce, například Royal Botanic Gardens Kew, které sloužily jako centra výměny rostlin z celého světa. Další druhy dorazily do Evropy z Číny a Japonska, odkud je přiváželi botanici i misionáři.
Zásadní moment přišel na počátku 19. století, kdy francouzský zahradník Étienne Soulange-Bodin zkřížil dva čínské druhy magnolie a vytvořil hybrid Magnolia × soulangeana. Tento strom s velkými tulipánovitými květy se rychle rozšířil po evropských parcích a dodnes patří k nejčastěji pěstovaným magnoliím. Z původně vzácné botanické novinky se tak postupně stal jeden z nejpůsobivějších okrasných stromů evropských zahrad.
Rod Magnolia obsahuje více než 200 druhů a stovky kultivarů. V zahradách střední Evropy se ale pěstuje hlavně několik typů.
Nejčastější magnolie v českých zahradách. Jde o hybrid vytvořený ve Francii v 19. století.
Charakteristika:
Jedna z nejvhodnějších magnolií do menších zahrad. Pochází z Japonska.
Charakteristika:
Velkolepý druh typický pro jih USA. Tato královna občas vystupuje i pod jménem Magnolia virginiana, které jasně poukazuje na její jižanský původ. V českém klimatu se pěstuje jen v teplejších oblastech.
Charakteristika:
Magnoliím se u nás daří. Naše města a vesnice se na jaře mění doslova ve festival květů a jindy nenápadné stromy dávají jasně vědět, kdo tu vládne jaru. Přestože mají magnolie pověst citlivých rostlin, při správném umístění mohou být poměrně spolehlivé a dlouhověké. Nejlépe se jim daří na slunném nebo lehce polostinném stanovišti chráněném před silným větrem, který může poškodit jejich velké květy i křehčí větve. Důležitá je také kvalitní půda – ideálně mírně kyselá, humózní a dobře propustná. Magnolie špatně snášejí vápenité půdy, proto se při výsadbě často přidává rašelina, listovka nebo kompost. Strom se vysazuje nejčastěji na jaře, případně na podzim, a je vhodné jej umístit o něco výš než okolní terén, protože kořeny nemají rády přemokření.
Magnolie mají poměrně mělký kořenový systém, takže jsou citlivé na dlouhodobé sucho. Pomáhá proto mulčování kůrou, listím nebo štěpkou, které pomáhá udržet vlhkost v půdě. Řez se u magnolií provádí jen minimálně – většinou stačí po odkvětu odstranit poškozené nebo nevhodně rostoucí větve. Silnější zásahy strom snáší špatně a mohou omezit jeho další kvetení.
Mezi nejčastější problémy patří především přesazování starších rostlin, které magnolie snášejí velmi špatně. Dalším častým problémem bývá nevhodná půda, zejména těžké jílovité nebo vápenité substráty, které mohou způsobovat chlorózu listů. Nevhodné je také příliš větrné stanoviště, kde jarní květy rychle zhnědnou. Výzvou mohou být i pozdní jarní mrazy, které někdy poškodí rozkvetlé květy – v takových oblastech se proto vyplatí vybírat kultivary kvetoucí o něco později.
Magnolie patří k dlouhověkým stromům a některé druhy mohou žít více než sto let. Jejich květy patří k největším mezi okrasnými stromy a u některých druhů dosahují průměru až dvaceti či třiceti centimetrů. Semena mají často výrazný červený obal, který láká ptáky a pomáhá jejich šíření v přírodě. Magnolie mají také své místo v historii zahradní architektury – patřily například mezi první stromy vysazené v areálu Bílého domu ve Washingtonu. V mnoha starých parcích Evropy dnes rostou magnolie staré více než sto padesát či dokonce dvě stě let.
V posledních letech se magnolie vracejí do módy i v menších zahradách. Šlechtitelé vytvořili řadu nových kultivarů s kompaktním a pomalejším růstem, které se hodí i do omezeného prostoru. Objevují se například sloupovité formy, kultivary schopné opakovaného kvetení nebo druhy odolnější vůči mrazu. Díky tomu už magnolie nejsou jen výsadou velkých parků a historických zahrad, nebo dědictvím po prarodičích u rodinného domu nebo vilky – při správném výběru se mohou opět stát výrazným solitérem i v malé městské zahradě.
Magnolie spojují několik vlastností, které se u zahradních rostlin jen zřídka potkávají. Mají mimořádně starou botanickou historii, silnou kulturní symboliku a zároveň i výraznou estetickou hodnotu. Když na jaře rozkvetou jejich velké květy na ještě holých větvích, je snadné pochopit, proč si tyto stromy lidé vysazují v zahradách už po staletí.
Zdroje:
Royal Horticultural Society (RHS) – Magnolias: cultivation and care, https://www.rhs.org.uk
Missouri Botanical Garden – Plant Finder: Magnolia species, https://www.missouribotanicalgarden.org
Kew Gardens – Plants of the World Online: Magnolia, https://powo.science.kew.org
The Morton Arboretum – Magnolia tree guide, https://mortonarb.org
Arnold Arboretum of Harvard University – Magnolia research and collections, https://arboretum.harvard.edu
Botanická zahrada hl. m. Prahy – Sbírky a pěstování magnolií, https://www.botanicka.cz
Zahradnická fakulta Mendelovy univerzity v Brně – Dendrologie okrasných dřevin, https://zf.mendelu.cz
Záhony se teprve probouzejí, ale právě teď se u jahod láme chleba. Co uděláte během několika jarních týdnů přímo ovlivní, kolik květů nasadí – a kolik sladkých plodů si v létě skutečně utrhnete.
Invazní a agresivní trávy dokážou během jediné sezóny ovládnout zahradu i okolí. Klíčem k jejich zvládnutí je zásah před vykvetením. Jak je poznat a účinně odstranit?
