Zima si s námi opět hraje – chvíli mrzne, pak je +10 °C. Ať nakonec sníh dorazí na Nový rok, v lednu nebo v únoru, vyplatí se mít připravené lopaty, posyp i techniku pro rychlé odklízení sněhu.
Obě nejznámější varianty – lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) a lýkovec vonný (Daphne odora) – mají neuvěřitelné kouzlo. Jsou jemné i drsné, překvapivé, a do každé zahrady přinášejí notnou dávku nostalgie i elegance. A ano – ten jedovatý voní nejvíc. A v zimě! V červnu je poslední vhodná doba na jeho sázení.
Lýkovec jedovatý je malý keř s velkým charakterem. Kvete ještě dřív, než začne jaro – často už v lednu nebo únoru, kdy je zahrada jinak holá a smutná. Jeho růžové, purpurové nebo vzácně bílé kvítky omamně voní a přitahují obdiv sousedů. Pokud při zimní procházce ucítíte vůni hyacintu s nádechem pivoňky a hřebíčku, pravděpodobně před chvilkou tudy prošla navoněná dáma nebo poblíž kvete lýkovec. Ta vůně vás doslova udeří do nosu.
Dorůstá jen do 60–120 cm výšky, takže se vejde i do menší zahrádky. Kvete na holých větvích a až po odkvětu raší listy. Bobule a všechny části rostliny jsou prudce jedovaté, takže není vhodný tam, kde si hrají děti nebo nenechaví psi, co sežvýkají všechno. Naštěstí mívají zvířata dobré instinkty a lýkovce většinou ignorují.
Lýkovec je milovník chladu a stínu. Zkuste jej vysadit v nevyužitém, tmavém a chladném koutu zahrady. Snese i takové nevlídné podmínky, ale nesnáší sucho.
Miluje polostín a humózní, vlhčí půdu – ideální místo je pod listnatými stromy nebo na kraji keřového záhonu. Není to žádný šlechtěnec – nevyžaduje řez, nehnojí se, a ani mu nevadí mráz. Nesnáší přesazování – sázejte ho rovnou na místo, kde ho chcete nechat do důchodu.
Pokud se mu daří, občas se sám přes semena rozšíří po zahradě. Je to asi pět let, kdy naše dva vzrostlé lýkovce padly za oběť extrémnímu dlouhému vedru a suchu. Ačkoliv byly spokojené na severní straně za domem, nebylo možné stihnout dostatečnou zálivku a bylo i málo vody. Naštěstí se objevili potomci. Aktuální foto z letošního jara najdete v galerii. Nepředpokládala jsem, že jej použiji, tak je kvalita nižší a obrázek tak trochu prozrazuje, že jsem příznivcem, řekněme, upcyklace.
Zatímco lýkovec jedovatý dělá parádu v zimě, jeho nízký příbuzný – lýkovec vonný (Daphne cneorum) – rozkvétá v plné kráse na jaře, obvykle v dubnu až květnu. Je to nízký, půdopokryvný keřík s drobnými růžovými květy, které mají intenzivní sladkou vůni, připomínající šeřík nebo fialky. Když kvete, je nepřehlédnutelný – a hlavně neodolatelný pro včely. Dorůstá výšky jen kolem 20 cm, zato se rozrůstá do šířky – skvěle se hodí jako půdopokryvná rostlina. Květy se objevují na jaře v hustých hlávkách a rostlina kvete bohatě i bez speciální péče. Má vždyzelené až poloopadavé listy, takže vypadá pěkně po celý rok.
Že má přízvisko „vonný“ neznamená, že není jedovatý. Stejně jako u jeho vyššího příbuzného si dejte pozor na všechny části rostliny a při péči o něj použijte rukavice, abyste se vyhnuli podráždění.
Ráda bych připojila fotografii, ale náš lýkoveček právě moc neprospívá. Podmínky na jeho stanovišti se změnily a je tam na něj už příliš sucho a teplo. Také jej utlačuje agresivní pýr. Takže letos budu muset najít vhodnější místo a pokusím se jej přesadit.
Na jaře lýkovec vonný provoní celou skalku a přitom zabere minimum místa – ideální pro menší zahrady nebo přírodní kouty.
Má rád slunné nebo polostinné místo, ideálně na mírném svahu nebo ve skalce. Potřebuje dobře propustnou, vápenitou až neutrální půdu, nesnáší přemokření. Dobře roste i mezi kameny. Ve volné přírodě často roste na skalnatých svazích. Skvěle se tedy hodí do alpin, suchých zídek nebo k okrajům záhonů. Není náročný na údržbu – jen pozor na příliš těžké nebo kyselé půdy.
Oba lýkovce jsou takoví jarní nedočkavci – kvetou jako úplně první a dokážou rozzářit zahradu v době, kdy většina ostatních rostlin ještě spokojeně podřimuje. Navíc vypadají nádherně, voní na dálku a rozhodně nepatří k tomu, co roste „u každého druhého souseda“. Jsou to trvalky s historií, které znaly už naše babičky a bývaly ozdobou venkovských zahrádek, takže s nimi do své zahrady pozvete i trochu starosvětského kouzla.
Zdroje:
zkušenost autorky
Jedovaté rostliny kolem nás, Jan Novák, Grada 2007
The Royal Horticultural Society 2025, https://www.rhs.org.uk/plants/5331/daphne-mezereum/details