Lišejníky na plochých střechách

Mechy a lišejníky ze střechy zmizí s výměnou střešní krytiny nebo při celkové rekonstrukci budovy. Ale pouhé odstranění lišejníků z povrchu krytiny takovým způsobem, aby nedošlo k jejímu poškození, bývá obvykle problém.
Častěji se lišejníky vyskytují na hrubozrnných površích nebo také tam, kde se na povrchu krytiny vyskytují drobné prohlubně, drážky případně praskliny. Opravdu velké množství mechu a nečistot lze obvykle najít v kamenivu, které na ploché střeše slouží jako zátěžová vrstva. Mechy a lišejníky se objevují také na povrchu fólií. Tmavě šedá nebo zelená barva na povrchu fólie není signálem o zašpinění povrchu, ale o počátku života v biologickém mikrosvětě. Jak už bylo řečeno, lišejníky preferují hrubozrnné povrchy, takže se často objevují na krytinách z asfaltových pásů, které mají na povrchu ochranný posyp z drcené břidlice.
Některé z uvedených případů souvisejí s nedostatečnou kontrolou a údržbou střech, ale v mnoha případech ani údržba nepomůže. Lišejníky patří k takovým biologickým typům, které se uchytí tam, kde by převážná většina jiných rostlin zahynula.

Opravy střech s výskytem lišejníků

Při opravách plochých střech se často původní povlaková krytina (asfaltové pásy s posypem drcenou břidlicí) ponechává a na ni se pokládají nové tepelné izolace a hydroizolace. Než se tak stane, požadují zadavatelé odstranění lišejníků z povrchu asfaltových pásů nebo alespoň jejich „umrtvení“.
K tomuto účelu se na trhu nabízí celá řada různých chemických prostředků. Jenže odstranění lišejníků z hrubozrnného břidlicového posypu je velmi pracné. Navíc je to poměrně finančně a časově náročné, protože celou řadu z těchto chemických prostředků je potřeba použít opakovaně. Bez významu není ani sporný vliv použité chemie na životní prostředí, která se z povrchu střech dostává do kanalizace a dále do přírody.
Po aplikaci chemických prostředků je často nutné ještě lišejníky mechanicky odstranit a povrch očistit. Mechanické odstraňování lišejníků z břidlicového posypu je ovšem spojeno s rizikem mechanického poškození krytiny.
Uvedeným komplikacím se lze vyhnout při použití doporučeného postupu.

Použití plamene hořáku pro úpravu podkladu

Nahřívání povrchu původních asfaltových pásů s posypem z drcené břidlice pomocí plamene hořáku je samozřejmě také spojeno s finančními náklady, ale má řadu praktických výhod.
V rámci oprav střech je vhodné nahřát oblasti přesahů stávajících asfaltových pásů, tak aby původní posyp z drcené břidlice začal klesat do asfaltové směsi. Je dobré přitom břidlicový posyp do asfaltové směsi ještě zatlačit, například pomocí špachtle nebo válečků.
Nahřátím přesahů a zatlačením posypu do asfaltové směsi se vytvoří plochy pro optimální natavení nových asfaltových pásů nebo pro nalepení nové tepelné izolace. Těmito úpravami se plocha také trochu vyrovná, protože v oblastech přesahů se povrch mírně sníží. Nahřívání přesahů také přispívá ke zlepšení jejich těsnosti.
A jak navrhovaný postup souvisí s lišejníky? Pokud se na vrstvě z drcené břidlice vyskytují lišejníky, tak intenzivní působení plamene hořáku značnou část objemu lišejníků zničí, popřípadě alespoň „umrtví“.

Následná opatření nebo prevence

Na odstraňování mechů a lišejníků existují různé prostředky a postupy, které je možné při opravách střech a při jejich údržbě příslušným způsobem použít. Různé střešní krytiny mají ovšem různou mechanickou a chemickou odolnost, což je potřeba vždy zohlednit.
Ideální by bylo opatřit střešní krytinu nátěrem nebo speciálním velmi tenkým povlakem, který by působil proti uchycení lišejníků na povrchu střech a fasád. Přitom by měl takový nátěr nebo povlak dlouhodobě odolávat všem klimatickým vlivům (ultrafialovému záření, dešti, sněhu, mrazům, větru). Jenže při houževnatosti lišejníků, které ke svému životu potřebují jen minimální množství živin, vody, světla, je toto řešení nejspíš z oblasti iluzí.