Od roku 2027 se má systém emisních povolenek rozšířit na další oblasti. Jde o tzv. fázi EU ETS 2, která zasáhne dodavatele pohonných hmot, plynu, uhlí a elektřiny, včetně menších producentů emisí. I když cílem mělo být sankcionování znečišťovatelů ovzduší, ve skutečnosti opatření dopadne především na koncové odběratele – tedy na běžné domácnosti, kterým výrazně vzrostou životní náklady.
Protože ceny emisních povolenek určuje trh, a protože už nyní rostou výrazně víc, než se původně čekalo, panují obavy, že to – zejména pro rodiny s nižšími příjmy – může být téměř likvidační. Podle některých odhadů se mohou dodatečné náklady pohybovat v řádech jednotek až desítek tisíc korun.
Dosluhující česká vláda vyslovila už před časem nesouhlas s druhou vlnou emisních povolenek. K České republice se připojilo dalších 18 států EU v rámci tzv. iniciativy non-paper. Ta vyzývá, mimo jiné, k přehodnocení některých nástrojů Green Dealu, a to včetně systému emisních povolenek.
Podle iniciativy je systém povolenek příliš nákladný a neefektivní. Místo současných restrikcí by EU měla spíš podporovat investice do úsporných opatření a technologií, jež povedou ke snižování emisí.
Evropská komise na základě toho slíbila, že podněty zapracuje do nové legislativy tak, aby zavádění ETS 2 tolik nezatížilo běžné občany. Mělo by jít především o transparentnější mechanismy nastavování cen emisních povolenek. A také zastropování jejich ceny – navrhovaná je částka 45 eur.
Jenže i tak by dopady na domácnosti byly nemalé: pohonné hmoty a zemní plyn by to zdražilo zhruba o 6 %, uhlí až o 20 %. Celkové náklady by se tak průměrné domácnosti mohly zvednout asi o 3–4 %, tedy přibližně o 5–7 tisíc korun ročně. To sice není tak drastické jako bez zastropování, ale pro rodiny s napnutým rozpočtem to může být i tak neúnosné.
Jenže zastropování povolenek situaci nevyřeší. Jednak i zastropovaná cena může být například pro nízkopříjmové domácnosti příliš vysoká, jednak se tím ztrácí smysl povolenek. Ty mají působit jako zpřísňující se restrikce, které mají postupně všechny donutit k odklonu od fosilních paliv a dospět k uhlíkové neutralitě.
Po volbách vypadá situace ještě dramatičtěji. Strany, které mají šanci sestavit novou vládu – tedy ANO, SPD a Motoristé – se shodují na tom, že ETS 2 nechtějí vůbec zavádět, jsou ochotni jít do ostrého sporu s EU, a dokonce raději platit pokuty za nedodržení evropské legislativy.
Jenže ani to není řešení. Případné pokuty se totiž sice mohou na první pohled zdát únosnější, než výdaje za povolenky, jenže takovýto postoj by nás dostal do konfliktu s evropským právem. Pokuty by se nejen nasčítaly, ale EU by nás navíc mohla například odstřihnout od dotačních fondů.
A úplné vystoupení z EU, kterým někteří v souvislosti s tím operují, by bylo ještě větším nesmyslem – obzvlášť v současné situaci, kdybychom se pak mohli stát snadným terčem agrese. A možná bychom se v touze po osamostatnění místo toho stali součástí celku, „kde zítra již znamená včera“. Tomu by se těžko dalo říkat výhra.
Polovičaté povolenky ani jejich bojkot není skutečné řešení situace. Nejlepší by bylo přehodnocení celého systému, který má vést ke splnění klimatických cílů, na globální úrovni. Jedním z kroků správným směrem může být iniciativa non-paper, která vybízí k revizi stávající politiky EU a k větší orientaci na technologická a investiční řešení.
Místo restrikcí by měla přijít spíš větší podpora pozitivních změn: tedy například navýšení dotační podpory na energeticky úsporné projekty, investice do obnovitelných zdrojů včetně vývoje nových technologií, podpora ekologičtější dopravy a ochrana ohrožených skupin obyvatelstva, na něž tyto změny mohou negativně dopadat.
Problém je, že si dosud velké množství lidí neuvědomuje, že reálně balancujeme nad prohlubující se propastí klimatické krize, a je skutečně nezbytné učinit opatření, která alespoň co nejvíce oddálí hořký konec – situaci, kdy začnou být, přinejmenším některé části světa, neobyvatelné, a změny budou nevratné.
Kéž by nebyly žádné restrikce potřeba a lidé se dokázali chovat odpovědněji. A bez ohledu na to, jak to nakonec dopadne s emisními povolenkami, se snažili snižovat svou spotřebu, neplýtvat energiemi, zvážit přechod na obnovitelné zdroje a žít v souladu s principy udržitelnosti.
Zdroje:
Dumplnyuspor.cz
FAEI.cz
Solarnimagazin.cz
Akumulace energie do oxidu uhličitého nabízí inovativní způsob dlouhodobého skladování elektřiny, aniž by zatěžovala životní prostředí. Osvědčí se v praxi?
Čím topit v nízkoenergetickém domě, aby se investice vyplatila? U domů s minimálními tepelnými ztrátami často nedávají drahé technologie smysl. Rozhoduje kvalita stavby, ne složitý zdroj tepla.
