Mobilní klimatizace nabízí rychlé řešení, jak zvládnout horké letní dny, aniž byste museli zasahovat do domu nebo pořizovat drahé technologie. Jenže má i slabé stránky. Komu se vyplatí?
Lex Plyn má především zajistit plynulý a bezpečný přechod od uhlí v energetice k využívání jádra a obnovitelných zdrojů a zajistit Česku nezávislost na dodávkách energií ze zahraničí. V tomto procesu má na přechodnou dobu pomoci produkce paroplynových elektráren, jejichž výstavbu má novela usnadnit.
Nejvíce kritizovanou změnou, kterou přinesla minulá novela energetického zákona, nazývaná lex OZE III, bylo dokládání výnosnosti fotovoltaických elektráren postavených mezi lety 2009 a 2010. Pokud by překročily stanovenou hranici výnosového procenta, přijdou o dotační podporu.
Zatímco v minulosti takové kontroly probíhaly jen u vybraných zdrojů nad 100 kW, které čerpaly největší objem podpory, lex OZE III uložila provozovatelům fotovoltaiky povinnost vykazovat výnosnost každoročně a po celou dobu životnosti systému. To sice zůstává v platnosti i v rámci lex Plyn, ale místo původních 30 kW se tato povinnost vztahuje až na fotovoltaiku s instalovaným výkonem nad 145 kWp.
Takzvané mařiče elektřiny jsou zařízení, která záměrně spotřebovávají přebytky elektřiny bez skutečného užitku – například ji přeměňují jen na odpadní teplo, které dále nijak neslouží.
Cílem provozovatelů mařičů je získat peníze za poskytování tzv. podpůrných služeb v síti, aniž by zařízení skutečně přispívalo k jejímu efektivnímu řízení. Jde tedy o plýtvání energií, které je navíc záměrné a finančně motivované.
Lex Plyn proto tyto mařiče vylučuje z účasti na trhu s flexibilitou. Podpůrné služby smějí nově poskytovat jen ta zařízení, která elektřinu využívají smysluplně – například k ohřevu vody, nabíjení baterií nebo jinému praktickému využití. Jak řekl ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček: „Zařízení, která jen pálí elektřinu bez užitku, nemají v energetice místo.“
Česká republika potřebuje v souvislosti s uzavíráním uhelných elektráren zajistit nové zdroje energie. Jinak bude v následující dekádě závislá na dodávkách elektřiny ze zahraničí. Proto lex Plyn usnadňuje povolování nových plynových elektráren. Primárně by se mělo jednat o paroplynové elektrárny.
Proč právě těch, když je plyn fosilní palivo? Plyn má sloužit jako přechodný zdroj pro následujících zhruba 20 let. Má pomoci překlenout proces odklonu od využívání uhlí ve prospěch jádra a obnovitelných zdrojů energie. Využívání plynových elektráren má podle ministra Vlčka zajistit stabilní dodávky energie pro domácnosti a firmy a zvýšit energetickou bezpečnost ČR.
Projekty plynových elektráren s výkonem nad 100 MW budou na základě lex Plyn mít status staveb pro energetickou bezpečnost a jejich povolování bude spadat do kompetence Dopravního a energetického stavebního úřadu, což by ve výsledku mohlo povolovací procesy zkrátit až o pět let.
Do stejné kategorie by měly nově spadat také větrné elektrárny, resp. větrné parky s výkonem nad 15 MW. U těch by se mělo zjednodušit především posuzování jejich vlivu na ráz krajiny, které v současnosti jejich výstavbu často brzdí.
Definitivní uzavření uhelných elektráren, které mělo nastat v roce 2033, umožní lex Plyn v případě potřeby odložit. Za současné situace totiž není Česko na tento krok připravené a dosud uhlím zajišťuje zhruba třetinu produkce elektřiny.
Proto budou o podmínkách provozu uhelných bloků rozhodovat nezávislé instituce – správce přenosové soustavy ČEPS a Energetický regulační úřad na základě vyhodnocování aktuální potřeby.
Na výsledné podobě lex Plyn panuje široká shoda napříč politickým spektrem i odbornou veřejností. Problematické nadále zůstává téma individuálních kontrol výnosnosti solárních elektráren z let 2009 a 2010, byť zvýšení hranice výkonu, na nějž se povinnost vztahuje, výrazně zúžilo okruh provozovatelů fotovoltaiky, kterých se bude týkat. Nyní je na Senátu, jak se k novele energetického zákona postaví.
Zdroje:
Businessinfo.cz
Irozhlas.cz
MPO