Nový typ tesařské konstrukce použil Fritz Zöllinger poprvé v roce 1904. Charakteristické pro ni byly lamely, protínající se pod ostrým úhlem. Všechny lamely měly stejné rozměry, na koncích byly zkosené a vzájemně se napojovaly uprostřed lamel.
Odborná literatura dnes lamelovou soustavu od Zöllingera řadí mezi novodobé dřevěné konstrukce a zdůrazňuje, že se značně liší od všech ostatních. Používá identické malé lamely (dřevěné pásky), ze kterých lze stavět krovy až do rozpětí 25 m. Lamely, ze kterých se sestavuje únosná síťovina, jsou po jedné dlouhé straně obloukovitě seříznuty, krátké kraje jsou sešikmeny. Díky této úpravě je možné spojení se sousedními lamelami.
Lamely mají vždy stejnou délku a řežou se z prken nebo fošen. Rozměry musí odpovídat zatížení a rozpětí krovu: obvyklá tloušťka je 2,5 až 5,0 cm, šířka 15,0 až 30,0 cm a délka 2,0 až 2,5 metru. V lamelách se po krajích a uprostřed předvrtávají otvory pro šrouby. Síly jsou ve styčníku přenášeny ze zkoseného konce na podélná vlákna procházející lamely.
Lamelové konstrukce jsou lehké, úsporné a levné, pokud jde o dřevo. Prodražuje je mnoho spojovacích prostředků a náklady na podpůrnou montážní konstrukci. Zato se ale dají provést rychle a poskytují obrovský volný prostor. Jejich výhodou je také možnost rychlého rozebrání a postavení jinde. Většímu rozšíření této zajímavé a efektivní konstrukce dnes brání její neobvyklý gotický tvar.
Víceúčelová hala (dříve hala Tatran) je charakteristická svou dřevěnou obloukovou střechou, tvořenou dřevěnou lamelovou konstrukcí z krátkých fošen, poskládaných do strukturní sítě valené klenby. Autorem projektu byl v roce 1952 ostravský stavitel Rudolf Šajdek. Ten byl nejen náruživým sportovcem, ale zejména realizátorem sportovních staveb v Ostravě.
Inspiraci získal na začátku padesátých let při zájezdu do Švédska. Se zájmem si tam prohlížel podivuhodné stavby, v nichž byly vtipným způsobem zakomponovány dřevěné konstrukční prvky. U jedné z hal ho zaujala voštinová nosná konstrukce střechy. Po návratu domů použil své postřehy v projektu připravované sportovní haly.
Díky navržené lamelové konstrukci splňoval jeho projekt městem stanovenou podmínku, a to, aby stavba byla levná a hotová do roka. Také vzhledem k tomu, že hala měla stát na poddolovaném území, zdál se být Šajdekův projekt nejvhodnější.
Hala i po více než 70 letech stále velmi dobře slouží a je především hlavním stánkem ostravských basketbalistů.
Stejně jako hala Tatran se i další stavba se samonosnou lamelovou střechou nachází v Moravskoslezském kraji. V Jeseníkách, v obci Malá Morávka stojí Schindlerova stodola, postavená v roce 1937. Stavitel této samonosné tesařské konstrukce byl podle dochovaných informací odněkud z blízkého okolí a vytvořil ji víceméně naslepo. Zkombinoval při ní to, co si přečetl, s tím, jak si to asi představoval. Jeho jméno bohužel známo není.
Stavbu průjezdné dřevěné stodoly si v roce 1935 zadal místní rolník Schindler a dokončena byla v roce 1937, jak dokládá datování na trámu stodoly. Schindlerovi byli poměrně chudí, takže chtěli za relativně malé peníze co největší stavbu. Domluvili se proto s místním tesařem, který díky jejich požadavku mohl uplatnit svůj nápad a vyzkoušet si to, co se v okolí ještě nestavělo.
Vlastní budova je postavena z trámů, ale střešní konstrukce je z desek. Na trámové konstrukci spodního podlaží leží podlaha, na kterou navazují tradiční pozednice. Od nich se pravděpodobně stavělo na obou protilehlých stranách souběžně.
Do pozednic byly vydlabány zářezy, ve kterých se ukotvily stavební prvky. Při samotné montáži lamelové konstrukce se vždy šroubovala horní, střední a dolní část desek dohromady tak, aby vznikl kloub, který byl základem pro vyšší patra. U této konstrukce nelze stavět pás směrem vzhůru. Pro tesař tehdy zřejmě postupoval z rohů směrem do středu. Lamely se postupně jako včelí plástev spojovaly uprostřed. Pak bylo možno postupovat nahoru. V určité výšce musel vytvořit pomocné lešení, aby se konstrukce nezhroutila. Ale v okamžiku, kdy se protilehlé strany zaklesly do sebe, vznikl oblouk – samonosná konstrukce. Stavba se pak už mohla doplňovat bez podpírání.
Lamely Schindlerovy stodoly tvoří dřevěné desky délky 1,20 metru. Na vnější straně jsou seříznuty do oblouku se vzepětím 2,0 cm. Díky této úpravě, protože se neustále zarovnává venkovní líc střešní plochy, pomyslný luk vytvoří sám od sebe obloukovou nosnou konstrukci.
Výjimečné řešení střešní konstrukce vedlo v roce 2000 k vyhlášení Schindlerovy stodoly kulturní památkou.
S lamelovou konstrukcí uvažoval také projekt Nové koncertní síně pro Prahu (Lidová filharmonie) autorky Markéty Mráčkové z roku 2013.
Foto: archiv redakce, Wikimedia Commons, NHbasket Ostrava
Jste majiteli staršího domu a rádi byste zde vybudovali podkrovní bydlení? V první řadě se budete muset zamyslet nad krovem. V době výstavby těchto domů se s využitím prostor pod střechou běžně nepočí...
V Česku se dřevo prosazuje spíše u rodinných domů, ale jeho uplatnění ve veřejných stavbách je zatím minimální. Hlavním limitem, který momentálně brání širšímu využití dřeva ve vícepodlažních veřejnýc...
