Jsou to vlastně takové odpustky za znečišťování životního prostředí – firmy si je kupují, aby mohly do ovzduší legálně vypouštět emise. Na každou tunu vyprodukovaného CO2 je potřeba jedna povolenka.
Systém emisních povolenek se zavádí ve dvou vlnách. V ČR začala platit první fáze (EU ETS 1) od 1. 1. 2005 pro velké průmyslové podniky a výrobce elektřiny a tepla z fosilních zdrojů. Od roku 2027 by se povolenky měly začít vztahovat také na další subjekty (EU ETS 2) – dodavatele pohonných hmot, plynu, uhlí a elektřiny, a to i na menší producenty emisí. Ne jen ty velké, jak to bylo dosud.
Emisní povolenky jsou nástroj Evropské unie v boji proti změnám klimatu. Cílem je motivovat velké znečišťovatele (teplárny, elektrárny, cementárny, ocelárny apod.), aby snižovali produkci emisí. Například modernizací provozu nebo přechodem na ekologičtější technologie. A tak dosáhnout stanovených klimatických cílů, k nimž se státy EU zavázaly.
Jenže producenti emisí logicky nebudou povolenky platit „ze svého“ – jejich cenu jednoduše promítnou do ceny produktu, takže je vlastně zaplatí koncoví zákazníci. Tedy ti, kdo vytápějí nebo odebírají energie vyrobené z fosilních paliv. Například dálkové teplo z teplárny, teplou vodu nebo elektřinu, při jejichž výrobě byly do ovzduší vypuštěny emise CO2. V dohledné době se povolenky mohou promítnout také do cen benzínu, nafty, uhlí nebo plynu. A zdražit je o desítky procent. Ale zatím kolem toho visí řada otazníků.
Firmy si nemohou kupovat emisní povolenky bez omezení. Evropská unie každý rok stanovuje, kolik se jich vydá a počet se každoročně postupně snižuje. Pokles mezi roky 2005 a 2030 by měl činit 62 %. Úměrně tomu klesá i produkce emisí – důvod, proč emisní povolenky vznikly.
Ne všechny povolenky se musí kupovat – část jich stát v souladu s jednotnými pravidly EU přiděluje zdarma. V letech 2013 až 2020 to bylo přibližně 43 % povolenek. Hlavně firmám v odvětvích, která jsou silně vystavená zahraniční konkurenci (často mimo EU, kde povolenky neplatí). Jde například o výrobu oceli, cementu nebo hliníku. Ale i množství bezplatných povolenek postupně klesá.
Ostatní povolenky se prodávají v dražbách, a proto jejich cena kolísá podle nabídky a poptávky. Když se povolenek na trhu nahromadí víc, než je potřeba (například kvůli poklesu výroby), může to snižovat jejich cenu – a tím i jejich motivační efekt (klidně můžete znečišťovat ovzduší, protože vás to moc nestojí). Proto EU v roce 2019 zavedla tzv. rezervu tržní stability: když je povolenek na trhu moc, část z nich se „odloží“. Když je jich nedostatek, rezerva se opět uvolní do prodeje.
Aktuálně se cena emisních povolenek pohybuje kolem 58 eur, ale v roce 2023 už dosáhla hranice 100 €.
Výnosy z prodeje jdou do státního rozpočtu a využívají se pro podporu opatření, která vedou ke snižování emisí – například pomáhají financovat dotační program Nová zelená úsporám, který podporuje energeticky úsporné rekonstrukce domů, využívání dešťové a odpadní vody, výměny neekologických zdrojů tepla nebo instalaci fotovoltaiky.
Odborníci se obávají, že zavedení povolenek i na další segmenty, které je naplánované na rok 2027, může mít velmi negativní dopady. Systém povolenek zvyšuje inflaci, ohrožuje konkurenceschopnost evropských firem vůči zbytku světa a zatěžuje běžné domácnosti. Pro ty nízkopříjmové by mohlo být téměř likvidační, kdyby se tržní cena povolenek vyšplhala vysoko – není totiž nijak zastropovaná, takže může reálně dosáhnout třeba i 200 eur. Proto někteří volají po změně systému nebo po úplném zrušení povolenek.
I kdyby se cena za tunu CO2 držela nízko (45 €), mohl by tím zdražit zemní plyn cca o 25 %, uhlí o 40 % a benzín asi o 3 Kč na litr. Při vyšších cenách (70–100 €/t) by plyn mohl být dražší až o polovinu a uhlí téměř dvojnásobně. Přitom právě uhlí využívaly dosud domácnosti s nižšími příjmy jako jedno z nejlevnějších paliv pro vytápění.
Z těchto důvodů česká vláda vyslovila nesouhlas s druhou vlnou emisních povolenek a patrně bude usilovat o výjimku nebo alespoň o odklad implementace tohoto systému. To by však stejně bylo jen dočasné řešení – těžko můžeme zůstat dlouhodobě v nesouladu s evropskou legislativou, pokud nemáme v úmyslu něco jako Čexit. EU by na nás mohla uvalit sankce nebo nám zamezit přístup k některým evropským fondům, a moc bychom si nepomohli. Nehledě k tomu, že by se tím mohl zpomalit přechod k ekologičtějším zdrojům energie a zhatit plnění stanovených klimatických cílů.
Obrat v přístupu vlády, který může být po volbách zase úplně jiný, působí zmatky a nejistotu. Domácnosti, které chtějí k situaci přistupovat zodpovědně a připravit se na budoucí zdražování, vlastně neví, které technologie a druhy paliv budou podporované a které ne.
Například v posledních letech přecházela řada lidí na vytápění plynem – účinný kondenzační kotel dosud vycházel, co se provozních nákladů týče, velmi podobně jako tepelné čerpadlo. Přitom cena kotle může být 2,5–4× nižší než čerpadla (pokud by se na pořízení tepelného čerpadla nevztahovala dotace). Jenže v následujících letech může zemní plyn kvůli povolenkám výrazně podražit a už se nemusí finančně vyplatit.
Kdo si tedy například před dvěma lety pořídil nový kondenzační kotel, a těšil se, jak s ním ušetří za vytápění, nyní se může hrozit toho, jak se situace vyvine, a zda moderní a ne úplně levný kotel nebude muset v roce 2027 odstavit a pořizovat zas něco jiného…
Je velmi pravděpodobné, že v následujících letech budou energie z fosilních zdrojů zdražovat – ať už kvůli emisním povolenkám nebo geopolitickému vývoji. Vláda může některé technologie zvýhodnit, ceny dočasně zastropovat nebo poskytnout dotační podporu. Ale to je nejisté a nedá se s tím předem počítat. Navíc se to může za pár let zase změnit.
Co se vám vyplatí v každém případě, je zaměřit se na snižování vlastní spotřeby energie a zvyšování soběstačnosti. Především investujte do kvalitního zateplení, vyhněte se zbytečnému plýtvání energiemi, zvažte přechod na efektivnější zdroj vytápění a také na využívání obnovitelných zdrojů – například pořízení fotovoltaiky nebo tepelného čerpadla.
Pokud vyměníte vůz se spalovacím motorem za elektromobil, který budete alespoň částečně nabíjet pomocí domácí solární elektrárny, zdražení pohonných hmot se vás nedotkne. A beztak je to krok, který dříve či později čeká nás všechny.
Také není od věci zdroje alespoň trochu diverzifikovat a nebýt závislí jen na jednom typu paliva – například mít kromě tepelného čerpadla také krbová kamna, která můžete využívat při velmi nízkých teplotách, kdy má čerpadlo nižší účinnost, nebo jako záložní zdroj při výpadku proudu.
Na výše uvedená opatření navíc můžete ve většině případů čerpat předem dotaci z programu Nová zelená úsporám, a tak ještě výrazně zkrátit jejich návratnost. Ta však, vzhledem k očekávanému růstu cen energií, bude krátká i sama o sobě.
Budoucnost patří energeticky úsporným a nízkoemisním řešením – přechod na ně vám zajistí větší míru nezávislosti, úsporu financí a stabilitu v současných velmi turbulentních dobách. O přínosu pro životní prostředí nemluvě.
Zdroje:
Dumplnyuspor.cz
Faktaoklimatu.cz
Novinky.cz
Usetreno.cz
Dešťová voda nemusí sloužit jen k zalévání zahrady. Moderní technologie dokážou její energii proměnit na elektřinu, která může doplnit produkci solární elektrárny a napájet třeba domácí spotřebiče.
Firma AC Heating se etablovala jako spolehlivý dodavatel tepelných čerpadel pro vytápění a chlazení v ČR. Nabízí komplexní řešení – od návrhu, zajištění dotací, montáže až po dlouhodobý servis a podpo...
