Akumulace energie do oxidu uhličitého nabízí inovativní způsob dlouhodobého skladování elektřiny, aniž by zatěžovala životní prostředí. Osvědčí se v praxi?
Konec čerstvého vzduchu a oken stále otevřených dokořán. Přišla topná sezona a s ní často i zhoršení mikroklimatu v domácnosti – suchý vzduch nebo naopak zvýšená vlhkost, plísně a nepříjemný zápach zatuchliny.
Jaký vliv má vytápění na kvalitu vzduchu, proč tomu tak je, a co s tím můžete udělat? Pojďme se na to podívat.
Největší problémy způsobuje příliš suchý vzduch, zvýšená prašnost a víření prachu a dalších alergenů, nebo naopak nadměrná vlhkost. Kvůli tomu pak musíte třeba nejen častěji uklízet, ale může to mít vliv také na pocitovou teplotu, a především na vaše zdraví.
V principu každé vytápění do určité míry vzduch vysušuje. Je to z toho důvodu, že ohřátý vzduch má větší schopnost vázat vodní páru, čímž klesne relativní vlhkost vzduchu. Ta by měla v ideálním případě dosahovat 40–60 %, ale v topné sezóně často klesne i pod 30 %.
Přílišné sucho může zhoršovat alergie, astma, dráždit oči a vysušovat sliznice. Vysoká vlhkost zase podporuje růst plísní a množení roztočů. Přečtěte si, jak na zdravé klima v domácnosti.
Víc než samotný zdroj tepla má na kvalitu vzduchu v domácnosti spíš otopná soustava – tedy způsob, jakým se teplo distribuuje v interiéru. Výjimku tvoří lokální zdroje tepla, z nichž se teplo šíří přímo, tedy sáláním.
Ty nevysušují vzduch tolik jako radiátory nebo například konvektory, ale způsobují vyšší prašnost a produkují saze. Týká se to obzvlášť nižších emisních tříd, méně kvalitního paliva a nedostatečné údržby. Pokud navíc pravidelně účinně nevětráte, může hrozit i zvýšená koncentrace oxidu uhličitého nebo dokonce oxidu uhelnatého.
V podstatě jediná situace, kdy může vytápění přímo způsobit zvyšování vlhkosti, je při spalování dřeva, kdy se uvolňuje vodní pára. Tento efekt je ale spíše lokální a krátkodobý. Podobné účinky (tedy vyšší vlhkost i emise) mohou způsobovat i starší lokální plynová topidla (např. „vafky“).
Roli hraje i teplota topné vody. Nízkoteplotní systémy, které pracují s nižší teplotou topné vody (kolem 30–45 °C), mají nižší povrchovou teplotu. Dochází tedy i k mírnějšímu proudění a méně výraznému vysušování vzduchu. Týká se to opět podlahového, stropního a stěnového vytápění, ale do určité míry i klasických otopných těles, jsou-li napojena na nízkoteplotní zdroje tepla (typicky tepelné čerpadlo).
Co můžete udělat pro to, abyste doma neměli přesušený vzduch, ani vás nedráždil vířící prach?
Držte se stejných základních principů: dostatečné větrání, udržování správné teploty, pokojové rostliny a sledování kvality vzduchu. Místo zvlhčovače může pomoci naopak odvlhčovač.
Vypořádat se s nadměrnou vlhkostí však bohužel bývá často náročnější, než když máte doma příliš sucho. Pokud nepomohou výše uvedené kroky, dost možná půjde o zásadnější problém a možná bude třeba pozvat si domů odborníka, který ho odhalí a navrhne vhodné řešení.
Může jít například o špatnou izolaci domu, zatékání, vzlínající vodu, nevhodně zvolený stavební materiál či nesprávně provedené technologické postupy při stavbě, které vedou ke vzniku tepelných mostů. Řešením pak může být například sanační injektáž zdiva, jeho podřezání nebo jiné stavební zásahy.
Topná sezóna je náročné období – nejen kvůli zvýšeným výdajům za energie, ale i z hlediska udržování zdravého mikroklimatu. A protože v zimním období trávíme více času doma, je důležité si domácí kvalitu vzduchu více hlídat.
Někdy mohou stačit drobné kroky, jako je správné větrání a udržování optimální teploty; v jiných případech musí přijít i systémovější řešení – například výměna otopných těles nebo zdroje tepla či menší stavební zásahy. Ve výsledku bude vaše domácnost nejen zdravější, ale zároveň i energeticky úspornější, takže se vám investice do takových opatření rychle vrátí.
Zdroje:
MZCR.cz
SFZP.cz
SZU.cz