Jejím zakladatelem je pan Josef Šlahůnek, který vystudoval stavební průmyslovku a plánoval si kariéru jako mistr a pak stavbyvedoucí pozemních staveb. Jenže po vojně přišel lístek, který jej v rámci podniku Pozemní stavby Zlín přidělil na pozici mistra do Tesárny Vlkoš. Zde získával první zkušenosti se dřevem při montáži pružných podlah a parket ve sportovních halách po celé republice. Jenže odmítal vstoupit do strany, a tak jeho kariéra zamrzla na pozicích vedoucího skladu, mistra parketářů a tesařů nebo mistra v truhlárně.
Kariéra bez vyhlídek byla pro pana Šlahůnka impulzem, aby v roce 1990 odešel na živnost. Se dvěma dalšími pracovníky začal pracovat na drobných truhlářských a parketářských zakázkách. V roce 1996 dostali první zakázku na střechu a po ní další a další. O dva roky později už střechy tvořily 80 % jejich zakázek a firma se kvůli tomu rozrostla na čtrnáct pracovníků.
Dnes má firma STAK-D, spol. s r.o. na svém kontě víc než 1 125 realizovaných střech. Poradí si i s náročnými střechami historických, církevních nebo městských budov. Za svou práci získali spoustu ocenění nejen od profesionálů, ale i od veřejnosti. Roky praxe vybavily pana Šlahůnka zkušenostmi, o které se rozhodl podělit s návštěvníky portálu Naše střecha.
Často jde o to, že si lidé chtějí v podkroví vybudovat novou bytovou jednotku nebo rozšířit původní bydlení. K dispozici ale většinou mají jen dokumentaci pro stavební povolení, což o samotné konstrukci moc neříká. Proto až při rozkrývání objevujeme, jaká je skutečnost a jak majitelé v průběhu času nemovitost opravovali. Způsoby bývají různé, takže se někdy divíme, že to vůbec drží pohromadě – slabé konstrukce, provizorní podezdívky či podpěry. To jsou běžné technické nedostatky, které najdete na každé stavbě.
Ano. Postupně začínáme opravovat střechy z devadesátých let, které nazývám dobou průkopnickou. Tehdejší pokrývači měli vzdělání ještě z doby „socialistické“, jenže k nám už začaly přicházet moderní technologie ze západu. První střechy proto byly směsí původních technologií a nových prvků, které pokrývači ještě neuměli používat a nechápali jejich funkce. Například jsme nedávno našli pod krytinou z devadesátek igelitové fólie z palet, a samozřejmě bez kontralatí. Když to shrnu, tak nacházíme špatně provedené fólie, scházející kontralatě a hodně nekvalitních klempířských prvků kolem komínů a lemování zdí. Časté jsou taky praskliny ve štítech nebo nadezdívkách, kvůli kterým je potřeba udělat věnec nebo další stavební zpevnění zdí. Naštěstí zákazníci našim radám většinou naslouchají, protože chápou, že jim ušetří v budoucnu starosti.
Na to se ptáme vždycky, zda budou chtít podkroví využívat, nebo tam opravdu zůstane jenom půda jako skladiště nebo prázdný prostor. Od toho se odvíjí naše doporučení ohledně vhodných materiálů nebo třeba toho, kam dát střešní výlezy, aby byly dosažitelné komíny, antény a podobně.
Podle platné legislativy platí, že záchytné body na nových nebo opravovaných střechách musejí být. Totéž platí o hromosvodech. Opět bych řekl, že nám lidé naštěstí naslouchají a nechají si poradit, když je na tyto skutečnosti upozorníme. Obvykle si sami ani neuvědomí, že když mají na střeše komín, tak se k němu musejí nějak dostat. Úpravy sice znamenají nějakou investici navíc, ale naše argumenty berou. Stejné je to se sněhovými zábranami nebo s odvětráním střechy – když v projektu chybí, tak ho doplníme. Nebo když zjistíme, že skladba střechy z projektu nebude fungovat, protože třeba schází bednění, tak navrhneme správné řešení. Naším cílem zkrátka je spokojený zákazník.
Je to dlouhá doba a podle našeho názoru jsme se za posledních deset let vypracovali mezi špičku pokrývačských firem. Na to jsme hrdí. Je to zásluhou kvalitního týmu, který si dokáže poradit opravdu se vším.
Myslel jsem to tak, že když se nám ve velmi dobré kvalitě povedla první rekonstrukce kostela, tak nás samy začaly oslovovat další farnosti se žádostmi o opravy různých kapliček, far, kostelů. V současné době máme za sebou desítky úspěšně zrekonstruovaných církevních staveb, které mají spousty různých specifik. Každý rok získáme několik staveb tohoto charakteru a těší nás, že hned od začátku s námi investoři celou stavbu probírají, ať již mají dokumentaci anebo nemají. Snažíme se jejich důvěru nikdy nezklamat a oni se za to na nás obracejí opakovaně. V poslední době se jim totiž více jedná o kvalitu než o nejlepší cenu. Potřebují, aby všechno dobře dopadlo a fungovalo.
Z poslední doby bych připomenul kostel v Čejkovicích, se kterým jsme mimo jiné vyhráli několik soutěží o nejlépe opravenou střechu. Aktuálně opravujeme malou kapličku ve Veselí nad Moravou a po etapách kostel v Žarošicích. Na zahájení čeká oprava zámecké věže v Čejkovicích. Tady bych připomenul, jak důležitý je u práce na etapy průzkum. Musí potvrdit, že jak prodleva mezi pracemi (třeba přes zimu), tak napojení staré části na novou stavbě neublíží.
Hodně nám dala zabrat sýpka v Miloticích pro vinařství B\V. Je na ní historický krov z dubu a zakázka zněla na výměnu krytiny, včetně latění. Zadání jsme nacenili a soutěž vyhráli. Stavbu jsme ale na vlastní oči viděli, až když jsme přebírali staveniště. Žádná hloubková kontrola předem neproběhla. Takže až na místě jsme zjistili, že pozednice se v průběhu staletí rozpadly a zmizely. Celá střecha kvůli tomu samozřejmě sedla místy až o dvacet centimetrů. Teď nastal problém, co s tím?
Střechu sýpky jsme museli podepřít šroubovacími stojkami, vzpěrami, lešením a nadzvednout místy o potřebných 20 cm. Jenže krov z dubu je strašně těžký a zvedání několika hevery šlo pomalu. Přitom jedna stojka praskla, což jsem nikdy v životě neviděl. Zvedák, který byl pod stojkou, vystřelil jako náboj z děla a letěl půdou více než deset metrů. Technicky náročné to bylo i proto, že v přízemí pod námi se i během stavby vyrábělo víno. Nic nám nesmělo spadnout, abychom něco nerozbili. Strávili jsme tady rok, ale když jsme se všemi těžkostmi probili, tak jsme si mohli říct, že to byla hodně zajímavá akce. Jen jsem v té době špatně spával, protože to bylo opravdu mimořádně komplikované.
Technologie tak poskočily, že dneska už jde s moderním vybavením udělat asi všechno. Ale ještě nedávno jsme používali některá tesařská dláta, teslice nebo poříz, protože jsme si jinak nevěděli rady. Dnes se vše technicky posunuje tak daleko, že si tesařské konstrukce můžeme nechat kompletně vyřezat na CNC stroji.
Ano, i památkáři už jsou těmto novinkám přístupní. Doba se mění, a tak své postupy přehodnocují. Já jim vždycky říkám, že by si měli uvědomit, že jsou hospodáři, a podle toho by se měli chovat. Opravit střechu a nechat tam dřevo staré 200 let je z pohledu hospodáře nerozum. Chápu, že z památkového a kulturního hlediska to má význam, ale z hlediska fungování střechy jen málokdy. Vzniká totiž riziko, že za 20 let se staré a nové prvky budou chovat každý jinak a střecha bude opravu potřebovat znovu.
Naposledy se nám to stalo u myslivny v zámeckém parku ve Veselí nad Moravou. Měli jsme jen očistit dřevěný šindel na střeše, vykartáčovat ho a natřít. Na střeše jsme však zjistili, že dřevěný šindel i krovy jsou tak zdestruované, že oprava je nerentabilní. Krovy z roku 1780 téměř úplně shnily. Protože střecha byla zastíněná stromy, tak na konci své životnosti byl i dřevěný šindel na střeše. Památkáři nakonec souhlasili s tím, že střecha půjde celá dolů a nechá se jen pár trámů na ukázku. Všechno nahradí replika původního krovu. Dokonce přistoupili i na použití lepených KVH hranolů místo klasického řeziva.
Tady jednoznačně vítězí pálená taška, konkrétně Renoton 14 – po staru Brněnka. V poslední době se samozřejmě i zde prosazují plechové krytiny, hlavně u rekonstrukcí. Když byl na střeše původně eternit a majitel nechce měnit krov, tak je tahle lehká krytina řešením.
V první řadě se musí zpracovat technologický postup likvidace staré krytiny s obsahem azbestu na konkrétní stavbě, a ten nechat schválit dotčeným orgánem. Následně máme smlouvu se skládkou v Těmicích, která likviduje nebezpečný odpad. A nakonec se podává hlášení o likvidaci odpadu na životním prostředí. Od toho se samozřejmě odvíjí náklady, které nejsou zrovna nejnižší. Naštěstí nás práce s tímto materiálem moc nepotkává.
Tři desítky let vybavily firmu STAK-D, spol. s r.o. zkušenostmi, takže si dovede na střeše poradit s každou situací. Úspěchy jim ale nezamotaly hlavu a zůstávají věrní své sázce na spolehlivost a kvalitu.
Z potřeb stavebního trhu vychází i další aktivity firmy STAK-D, spol. s r.o. Jednou z nich je výroba barvených palubek. K čemu by se vám mohly barvené palubky hodit a proč byste si měli ušetřit práci s natíráním? O tom se více dočtete v článku Barvené palubky i v nevídaných odstínech: Vyrobí vám je v Domaníně.
Zdroj a foto: STAK-D, spol. s r.o.
Žádný dům se neobejde bez střechy. Je štítem před klimatickými vlivy a okrasou, finalizující vzhled. Z toho vyplývá finanční a technologická náročnost výstavby nové či rekonstrukce staré střechy.
Po roce 1989 se začaly ve velkém na stávajících bytových domech budovat nástavby. Dům zatraktivnily a vyřešily problémy většinou tekoucích plochých střech. Jenže je dodnes provázejí potíže.
