Tyto úvahy vyústily v moderní stavby přízemních bungalovů, které sice mají šikmou střechu, ale s nízkým sklonem bez dalšího využití. Sklon je navrhován jen proto, aby dům dobře vypadal a střecha odváděla vodu pryč. Pro tyto střechy se obvykle používají vazníky.
Vazníky mají konstrukci obvykle z prken či fošen, která má vodorovnou spodní pásnici, horní pásnici ve spádu a obě jsou vzájemně propojeny sloupky a vzpěrami. Dříve se celý díl sbíjel hřebíky, dnes se obvykle lisují ve výrobnách a pro spoje se používají tzv. styčníkové desky s trny. Vazníky mají ve srovnání s krokvemi poměrně subtilní konstrukci, takže musí být osazeny hustě vedle sebe.
Mohlo by se zdát, že osazení hotového vazníku na střechu nebude žádná věda, opak je pravdou. Proto je nutné realizaci vazníkové střechy svěřit do rukou odborníků, stejně jako u krovů. Jednak, pokud to dovolí logistika, vyrábějí se vazníky na celý rozpon střechy, takže k manipulaci je obvykle potřeba zvedací mechanizace. Konstrukci se také musí řádně ukotvit ke zdivu a v potřebných místech dle statického návrhu zavětrovat.
Foto: archiv redakce
Střechy na domech se od pradávna dělaly šikmé. Pro naše prapředky bylo totiž nejsnazší cestou, jak si vytvořit úkryt, vzepřít větve o sebe. Brzy přišli na to, že po šikmé ploše voda nejrychleji odtéká...
