Klempířské prvky pomáhají překlenout různá napojení, materiálová nebo tvarová, slouží jako ukončovací prvky nebo mohou být samy střešní krytinou (plechové krytiny). Pojďme si o těchto nezbytných pomocnících říct něco více.
Jako korozi označujeme rozrušení jakéhokoliv materiálu (nejen kovů) působením vnějšího prostředí. Korozi podléhají především materiály kovové, ale také plasty, dřevo, beton, silikátové stavební hmoty a jiné. Projevy začínají u změny vzhledu a končí kompletním znehodnocením materiálu. V případě kovů dochází při korozi k nežádoucím změnám vlastností základního materiálu.
Základní příčinou koroze kovů je jejich termodynamická nestálost v různých prostředích. Hlavním činitelem je přitom atmosférický kyslík. Podstatu koroze lze charakterizovat jako přechod kovu do stabilnější sloučeniny, v níž se vyskytuje v přírodě. Platí to pro technické kovy, průmyslově vyrobené pro různá použití, které se v přírodě nenalézají v ryzím stavu. Do svého stabilního stavu chemických sloučenin se proto kovy snaží vrátit prostřednictvím okolního prostředí. Zabránit tomuto procesu může jen vhodně zvolená ochrana. Podle vnitřního mechanismu rozlišujeme korozi chemickou a elektrochemickou.
Jedná se o samovolnou vzájemnou interakci kovu s korozním prostředím. Probíhá v elektricky nevodivém plynném prostředí (oxid uhličitý, oxid siřičitý a podobně) za vysokých teplot. Nejvýznamnějším prostředím je vzdušný kyslík, jehož působením vznikají na povrchu kovu korozní produkty oxidů. Pokud je jejich vrstva souvislá a dobře ulpívá na povrchu, pak chrání kov před další korozí (tzv. pasivace).
Jde o korozi ve vodních roztocích a taveninách hydroxidů a solí. Elektrochemické korozní děje probíhají při vzájemném působení kovů a elektrolytů (voda, vodné roztoky či bezvodé taveniny solí).
V praxi dochází k elektrochemické korozi vlivem korozních (galvanických) článků. Každý kov má jiný potenciálový rozdíl na rozhraní kov – elektrolyt. Koroze pak převážně vzniká na méně ušlechtilém kovu, který je zároveň anodou. Zmiňovaná vlastnost kovů je hlavním důvodem, proč jsou kombinace různých kovových materiálů často velmi nebezpečné!
Dlouhodobým působením vzdušné vlhkosti se povrchy kovů mění.
Reaguje s vlhkým vzduchem a pokrývá se zelenou vrstvičkou hydrogenuhličitanů mědi. Říkáme, že se měděné plechy pasivují. Postupně tmavnou či zelenají a povrch se mění na tzv. měděnku, která plech účinně chrání proti další korozi způsobené vzdušnou vlhkostí. Měď je odolná proti atmosférické korozi, protože se za působení vlhkosti vzduchu a oxidu uhličitého pasivuje.
Jedná se o přírodní materiál, který si působením vzdušného kyslíku a vody vytváří na povrchu pevně držící a nerozpustnou vrstvičku zásaditého uhličitanu zinečného – patinu.
Hlavní součástí těchto plechů je zinek, který určuje jejich chování. Ve venkovním prostředí oxidují a ztrácejí lesk. Při trvalé vysoké vlhkosti vzduchu na nich vzniká vrstva hydroxidu zinečnatého, který nemá dobré ochranné vlastnosti. Více se o tomto procesu dočtete ve článku Titanzinek pro střechy, fasády, oplechování i okapy.
Pozor, titanzinek nikdy nekombinujte s mědí! Hrozí nebezpečí galvanického článku a následné koroze.
U tohoto plechu se díky obsahu chromu v oceli vytváří působením vzdušného kyslíku neviditelná oxidační vrstva, tzv. pasivní vrstva. Spolehlivě chrání materiál proti korozi. Pokud dojde k mechanickému poškození nerezového plechu (např. poškrábáním), vrstva patiny se ve zlomku sekundy opět obnoví. Riziková je však skapávající voda, která obsahuje korozní produkty oxidů železa. Tímto způsobem by mohla na nerezovém plechu vzniknout tzv. cizí rez.
Nerez je možné bez jakéhokoliv rizika kombinovat s mědí. Nebezpečí galvanického článku u tohoto spojení nehrozí.
Základním projevem koroze u hliníkových plechů je, že oxidují, a tím ztrácejí lesk. Na vzduchu se totiž rychle pokrývají tenkou vrstvičkou oxidu hlinitého, která je však chrání před další oxidací.
Hliník, stejně jako titanzinek, nejde kombinovat s mědí! Vzniká zde nebezpečí galvanického článku a následné koroze.
Železné plechy rezivějí a vznikají na nich korozní produkty oxidů železnatého a železitého.
Železo není možné kombinovat s mědí, neboť vzniká nebezpečí galvanického článku a následné koroze.
Olovnaté plechy působením atmosférických vlivů šednou a ztrácejí lesk.
Účinnou ochranou kovů na střeše je jejich konstrukční ochrana (např. takové tvarování, aby rychle odvádělo vodu), správná kombinace kovů (ochrana před vznikem galvanického článku) a zejména jejich povrchová ochrana. Její provedení má několik variant:
Koroze materiálů je běžný jev, který nelze zcela eliminovat. Můžeme však korozní mechanismy pochopit a pak zvolit takový způsob ochrany, který kovové materiály na střeše do značné míry chrání.
Plánujete podhled střechy, opláštění pergoly, výplň plotu nebo konstrukci přístřešku a nechce se vám řešit neustálé nátěry a údržbu? Nebo hledáte materiál, který nabídne dobrý poměr ceny a výkonu, a p...
Dřevěné konstrukce jsou neodmyslitelnou součástí českého stavebnictví. V naprosté většině případů se v nich používá smrkové dřevo. V dalších letech se ale budeme stále častěji setkávat s borovicí.
Nechte se unést kouzlem Vánoc! Přinášíme vám tipy a nápady, jak vytvořit útulnou sváteční atmosféru, užít si předvánoční čas naplno a objevit tradice i moderní novinky, které k Vánocům patří.
Více informací
