Atmosférický vzduch je směsí suchého vzduchu a vodní páry, které může obsahovat až 4 %. Množství vodní páry, kterou je vzduch schopen pojmout, přitom závisí na teplotě vzduchu. Teplý vzduch pojme vodní páry více než chladný. Proto, když se teplý vzduch náhle ochladí, přebytečná vodní pára se z něj vyloučí, tzv. zkondenzuje. Vytvoří mlhu, která se při kontaktu s chladným povrchem mění na kapičky vody. Právě tohle se děje ve studené střeše, do které se pronikl teplý vlhký vzduch z interiéru.
A proč se teplý vzduch vůbec snaží do střešní konstrukce dostat? Vzduch v místnostech má v zimním období obvykle teplotu 20 °C a relativní vlhkost asi 50 %. Zatímco venku může být i -15 °C s relativní vlhkostí kolem 84 %. Tomu odpovídají hodnoty tlaku vodní páry: uvnitř 1 168,5 Pa a venku 138,6 Pa. Kvůli tomu vzniká difuze. Jev, při kterém se vodní pára pohybuje z prostoru s vyšším tlakem do prostoru s tlakem nižším.
Molekuly vodní páry, kterým ve vstupu do střechy nezabránila parozábrana, se snaží dostat směrem ven, dokud nenarazí na fólii doplňkové hydroizolační vrstvy. Pokud má velký difuzní odpor, tak významně omezí únik vodní páry do volného venkovního prostředí a vlhkost zůstává uvězněna ve střeše.
Šikmá střecha s tepelnou izolací uloženou pouze na podlaze půdního prostoru (event. v rovině stropu u bungalovů), se označuje jako tříplášťová. Jako taková vyžaduje odvětrání nejen pod střešní krytinou, ale i pod fólií. Požadavek vychází z Pravidel pro navrhování a provádění střech, vydaných Cechem klempířů, pokrývačů a tesařů, a ČSN 73 1901. Pokud není spodní vzduchová vrstva tříplášťové střechy aktivně odvětrána, dochází ke kondenzaci vodních par se všemi negativními důsledky.
Řez by měl mít na obě strany cca 15 cm. Přes vzniklou spáru se položí přes kontralatě pás fólie, na každou stranu v šířce 25 cm (celková šířka pásu 50 cm). Řešení je náročné na realizaci a navíc zvyšuje riziko zafoukávání sněhu na tepelnou izolaci.
Asi nejideálnějším řešením problému kondenzace u tříplášťové střechy je instalace odvětrávacích hlavic, a to co nejblíže k hřebeni.
Je také možné do prostoru instalovat vlhkostní čidla, která v případě potřeby spustí ventilátory. Toto řešení ovšem vyžaduje nejen pořizovací, ale i provozní náklady na energii.
Ke kondenzaci dochází u střech, které mají použitu fólii s velkým difuzním odporem. Pokud je navíc instalována přímo na tepelné izolaci, je plošné odvětrání vlhkosti znemožněno. Důsledek? Skrytá kondenzace v tepelné izolaci na rubu fólie. Řešením je opět odvětrání i pod fólií.
Stejný stav nastává i v případě, že je fólie natlačením izolace vyduta směrem ke krytině (někdy se dokonce dotýká rubu tašek). Účinnost větrání ve vzduchové vrstvě pod krytinou je výrazně omezena a už vůbec nelze počítat s odebíráním vzduchu z této vrstvy pro větrání pod fólií! Jediným řešením je sejmutí krytiny a výměna fólie za materiál s malým odporem.
Ke kondenzaci vodní páry může docházet dokonce i na rubu vysoce difuzně otevřené fólie. To v případě výše zmiňované tříplášťové střechy. Pokud zateplení není provedeno až do vrcholu vazby a chybí větrání spodního studeného prostoru, pak nezáleží na difuzním odporu fólie.
Zdroj: zpracováno z podkladů společnosti Tondach z koncernu Wienerberger
Foto: Archiv Tondach
Plechové střešní krytiny jsou velice oblíbené. Týká se to jak taškových krytin z plechu (se sklonem minimálně 14 stupňů), tak falcovaných krytin a trapézových plechů (se sklonem minimálně 9 stupňů). P...
Každá zima střechu prověří, byť se lyžařům může zdát, že letos skoro žádná zima nebyla. Její konec byl sice nadmíru teplý, ale začínala hromadami sněhu a nechyběly v ní ani mrazivá období a silné větr...
