Kvalifikovaní revizní technici spalinových cest provádějí revize spalinových cest dle § 45 zákona č. 133/1985 Sb. o požární ochraně. Setkávají se přitom s mnoha opakujícími se nešvary, které v lepším případě končí zatečením, v horším zahořením a výjimkou nejsou ani ztráty na lidských životech. Zkušenosti revizních techniků Zbigniewa Adamuse a Miroslava Smolky varují.
Jako spalinová cesta se označuje dutina určená k odvodu spalin od spotřebiče (kotle, krbu, kamen atd.) do volného ovzduší. Tvoří ji kouřovod a viditelná část komína nad střechou. Zbylá část komína je ponořená v domě, případně je celý komín vedený po fasádě.
Historicky zažitou představou je, že stačí, aby odborník jen doporučil průměr komína. Chyba. Aby spalinová cesta dokonale fungovala, musí zohledňovat přesný typ spotřebiče a taky musí být řádně zakomponovaná do stavby. Například u kotlů na pevná paliva s automatickým přikládáním dělá potíže velmi nízká teplota spalin na výstupu. Protože odvod spalin probíhá na základě fyzikálních zákonů (teplo stoupá vzhůru), je zajištění spolehlivého odtahu problematické. Ideální ale není ani vysoká teplota spalin (např. u lokálních spotřebičů), která klade vysoké nároky na požární bezpečnost komína.
Dalšími okolnostmi, které ovlivňují návrh komína, jsou přívod spalovacího vzduchu ke spotřebiči, což zejména u moderních vzduchotěsných domů dělá potíže. A svou roli hraje i okolní zástavba. Třeba proto, aby spaliny nestoupaly do přilehlých výše položených místností.
Nejčastější stížností na komín je, že má malý tah. U moderních vzduchotěsných domů ale nebývá na vině komín, nýbrž již zmíněný nedostatečný přívod spalovacího vzduchu, který komplikuje hoření. Vyhasnutí kotle však paradoxně může způsobit i příliš vysoký tah, který strhává plamen od paliva. To je případ jak automatických kotlů na uhlí, tak zejména peletkových kotlů.
Dalším problémem jsou příliš velké průměry komínu. Spaliny se v něm rychle ochlazují a zanášejí průduch sazemi a vlhkostí z paliva (tzv. dehtování). Podobně fungují i nesymetrické obdélníkové průduchy, v minulosti stavěné v rozměru průduchu 150 x 300 mm. Kouř stoupá vzhůru ve spirále, tedy zhruba na čtvercovém půdorysu, a nevyužitá část průduchu se opět zanáší sazemi. Nejen, že je takový zanesený komín náročnější na údržbu, ale zejména v něm hrozí riziko vyhoření sazí.
Na střechách novostaveb můžeme často vidět „designový“ obklad komína plechem či břidlicí, který má zvýšit estetiku střechy. Kominíci však před takovým řešením varují. Pod obkladem totiž nikdo nezkontroluje, zda je konstrukce komína v pořádku. Když se například vydrolí spáry ve zdivu a začne jimi sálat teplo, může dojít ke vznícení latí pro upevnění obkladu.
Podobným problémem jsou i komínové stříšky. Nabízené jsou jako řešení doplňkové ochrany komína před deštěm, větrem a znečištěním. Jenže i před nimi kominíci varují. Nesmí totiž měnit předpokládaný směr proudění spalin a nasávaní vzduchu. Nevhodně tvarovaná a špatně umístěná komínová stříška může kouř srážet zpět. Při nízké výšce stříšky nad komínem zase není možné shora komín řádně vyčistit. Rizikovosti tohoto doplňku komína si byli vědomi i naši předci, takže od dob Marie Terezie až do roku 1968 byly komínové stříšky zcela zakázané. Dnes už direktivní zákaz neplatí, ale instalovat je možné jen komínové stříšky certifikované zkušebnou.
Jedním z moderních systémů jsou třívrstvé nerezové komíny. Často se instalují zvenčí jako doplňková konstrukce, třeba při změně umístění kotelny. Protože jde o subtilní prvek, musí být chráněný před sjíždějícím sněhem. Jinak dojde k jeho ohnutí. Ostatně sjíždějícím sněhem jsou ohroženy všechny komíny usazené v ploše střechy, vyzdívané konstrukce ale nápor obvykle zvládnou. U historických střech platil pro ochranu komínů před sjíždějícím sněhem předpis, že smějí být umístěné jen ve hřebeni. Tato podmínka měla i význam v souvislosti s prouděním větru, který působil na komín stejně z obou stran střechy.
Nerezový komín představuje ještě jedno závažné riziko, na které byste neměli zapomenout. Kovový materiál přitahuje blesky, proto by s nerezovým komínem měla počítat ochrana stavby proti blesku.
V minulosti představoval komín riziko hlavně tehdy, když byl nekvalitně postavený nebo v něm byl zazděný trám. Další problém ale přetrval až do současnosti, a tím je zanedbaná péče o komín. Jejím důsledkem jsou havárie, jako třeba zahoření sazí v komíně. A pozor, může k němu dojít i u nejkvalitnějšího moderního komínového systému! Ani on se bez řádné údržby neobejde.
Dnes stavíme jinak. Používáme větší tloušťky izolací a před nechtěnými úniky se bráníme vzduchotěsnými konstrukcemi. To vše má na provoz komína vliv. Jeho prostup přes stavební konstrukci je problematický vždycky, jenže dodatečným zateplením se riziko významně navyšuje. Velký úsek povrchu komína kvůli tomu není ochlazovaný okolním vzduchem, izolace se naopak snaží teplo udržet. Dřevěné trámy, které měly odstup od povrchu komína 5 cm, považovaný normou ČSN 73 4201 za bezpečný, jsou najednou kvůli větší teplotě komína po instalaci izolace v požárně nebezpečném zatížení. Výsledek? Nezměníte způsob vytápění, komín zůstane stejný, a přesto dodatečným zateplením výrazně zvýšíte požární riziko stavby.
Běžná provozní teplota spalin v komíně je 250 °C, pokud však dojde k zahoření sazí, tak se teplota zvýší až na 1 200 °C! Komínové těleso z nehořlavého materiálu sice nevzplane, ale rozpálí se tak, že může podpálit okolní konstrukce.
Opačným problémem jsou nízké teploty spalin. Tento jev je charakteristický např. pro kondenzační kotle, které mají maximalizovanou účinnost. Téměř všechno teplo odevzdají prostoru, takže výstupní teplota spalin je nízká a nemůže dostatečně ohřívat těleso komína. Nejen, že se tím zhoršuje tah, ale taky na chladných stěnách průduchu dochází ke kondenzaci vlhkosti z kouře. Projevem je zatékání do interiéru kolem komínového tělesa.
Realizační firma, provádějící stavbu komína, by měla být vždy prověřená a spolehlivá. Na její práci totiž závisí život obyvatel domu. Jenže to tak není vždy…
V praxi se kominíci např. setkávají s ucpanými přívody vzduchu. Některé komínové systémy mají mezi šamotovou vložkou a obvodovým pláštěm komína provětrávanou mezeru pro přívod spalovacího vzduchu. V dokonale utěsněných stavbách vybavených rekuperací není možné jinak zajistit hoření. Jenže když firma napojení kouřového potrubí do komína utěsní expanzní pěnou, tak ta obvykle zvětší svůj objem natolik, že ucpe i přívody vzduchu k ohništi. Výjimkou nejsou ani komíny, kde přívodu spalovacího vzduchu brání zamaltování otvorů v hlavě komína. Tyto „drobné nedostatky“ zapříčiní nedokonalé hoření kvůli nedostatku kyslíku, při kterém vzniká smrtelně jedovatý oxid uhelnatý (CO).
Požární a provozní bezpečnosti komínů z hlediska čištění, kontroly a revize spalinové cesty se věnuje vyhláška č. 34/2016 Sb.
Po vyčištění by měla následovat kontrola spalinové cesty, která potvrdí, že stav a provedení spalinové cesty zajistí bezpečné odvedení spalin a jejich rozptýlení do volného ovzduší. Součástí je i kontrola dodržení bezpečných vzdáleností od hořlavých předmětů a stavebních hmot třídy reakce na oheň B až F. O provedených činnostech musí být vždy vyhotovený zápis dle předepsaného vzoru.
Něco jiného než kontrola je revize spalinové cesty, která se provádí:
Je zřejmé, že okolností, které mají vliv na spolehlivý a bezpečný provoz komínu, přestože s ním zdánlivě nesouvisí, je mnoho. Je důležité je respektovat, protože požáry způsobené nevyhovujícím technickým stavem komína nejsou ojedinělé. V loňském roce 2024 jich na našem území bylo 1 179, z toho 1 034 jich vzniklo vznícením sazí. Přímé škody vystoupaly na částku 9 190,9 mil. Kč, zraněno při nich bylo 38 osob a 1 osoba zemřela.
Než si na zimu pořádně zatopíte, nezapomeňte si pozvat kominíka, aby vám komín vyčistil a zkontroloval. Částka 1 000 až 1 500 Kč, kterou za jeho služby zaplatíte, za jistotu bezpečí bezpochyby stojí.
Zdroj:
Statistická ročenka HZS ČR 2024
Než si doma zatopíme II. (vydalo Společenstvo kominíků ČR)
Přední český výrobce komínových systémů, společnost CIKO, představuje monolitický komín CIKO monoTEC. Ten přidává k tradičním výhodám komínů CIKO ještě jednu navíc – velmi rychlou montáž.
