Rodinný dům měl v prvopočátku klasický obdélníkový tvar se sedlovou střechou. Časem přibyla terasa krytá pultovou střechou s cementovláknitou krytinou. Do strany se dům rozrostl i z druhé strany, a to o zádveří. Střecha u něj byla řešená stejně jako u terasy, podkroví bylo nevyužívané.
Majitelé zjistili, že pro pobyt na čerstvém vzduchu mají dost prostoru na zahradě, a tak se rozhodli terasu přebudovat na obytnou přístavbu. Původní střecha musela pryč a zmizelo i všechno ostatní až po úroveň stropu.
Když už se u nich budovalo, tak se rozhodli vzít práce z gruntu. Na hlavní sedlové střeše požadovali vyměnit původní krytinu a přístavbu chtěli provést i na části zádveří.
Sedlová střecha se sklonem téměř 40 stupňů je dvouplášťová a má skládanou keramickou krytinu. Podkroví tvoří nevětraný a neobytný prostor. Nosnou konstrukcí je dřevěný krov, přesah střechy u okapu je vytvořený dodatečně pomocí dekorativních námětků (falešných krokví).
Pod keramickou střešní krytinou jsou latě a kontralatě (oboje s profilem 60/40 mm), které vytvářejí větranou vzduchovou mezeru. Pod ní je doplňková hydroizolační vrstva ze samolepícího asfaltového pásu, tepelná izolace (PIR desky tl. 200 mm), parotěsnicí a vzduchotěsnicí vrstva ze samolepícího asfaltového pásu na celoplošném dřevěném bednění (prkna tl. 24 mm).
Navazující pultové střechy mají sklon 15 stupňů a také jsou dvouplášťové. Jejich krytina je z velkoformátového plechu a nosnou konstrukci tvoří dřevěné trámy (100/180 mm), uložené ve spádu s roztečí zhruba jeden metr.
Pokud jde o skladbu střešní konstrukce, pod velkoformátovou plechovou střešní krytinou je podkladní pás z odlehčeného bitumenu (tl. 0,5 mm), uložený na OSB deskách (tl. 20 mm). Pod nimi jsou dřevěné kontralatě (60/40 mm), doplňková hydroizolace ze samolepícího asfaltového pásu, tepelná izolace (PIR desky tl. 200 mm), parotěsnicí a vzduchotěsnicí vrstva ze samolepícího asfaltového pásu na celoplošném dřevěném bednění (prkna tl. 24 mm).
Původně pultové střechy kryly terasu a neobytný prostor. Ke změně užívání došlo až během rekonstrukce. Při stavebních pracích byly z plynosilikátových tvárnic vyzděné nové stěny obou přístaveb, zakryté pultovými střechami. Navzájem se střechy ale liší, jedna je bez tepelné izolace a druhá je zateplená.
Obě nové pultové střechy splňují doporučení normy, pokud jde o součinitel prostupu tepla a teplotní faktor vnitřního povrchu. Střecha bez zateplení vyhovuje i požadavkům na kondenzaci vodní páry. To však neplatí v případě zateplené střechy. Pro obě společně pak platí, že vlhkost dřeva v nich překračuje 18 %, což představuje výrazné riziko napadení plísněmi, dřevokazným hmyzem a houbami.
Hlavním nešvarem obou pultových střech je zejména nedostatečné a neúčinné větrání vzduchové mezery. Větrací mezera by měla být vyšší, aby proudění probíhalo i při nízkém sklonu. U zateplené pultové střechy situaci zhoršuje uložení tepelné izolace mezi nosnými dřevěnými trámy.
Budova už něco pamatuje, stejně jako její krov. Proto mělo být součástí rekonstrukce i statické posouzení, které by potvrdilo, že původní krov nové zásahy zvládne. Místo toho zhotovitel jen intuitivně tu a tam doplnil příložky nebo přidal kleštiny. Není tak vůbec jisté, že konstrukce novou skladbu střechy zvládne. Vlivem zatížení střešním souvrstvím, ke kterému se přidá větší vrstva sněhu, může dojít k poruchám krovu, v krajním případě i ke zřícení.
Naprosto neprofesionální je pak ponechání kůry na dřevěném bednění nebo chybné napojování prken v ploše, místo nad krokvemi.
Znalec při šetření na místě zjistil, že v přesahu u okapu sedlové střechy nejsou střešní tašky nijak mechanicky upevněné. Je více než pravděpodobné, že stejné to bude i v ploše střechy. Co to znamená? Tašky jsou položené jen volně, zaháknutím za střešní lať. Kdykoliv tak může dojít k jejich uvolnění, což výrazně ohrožuje uživatele domu i kolemjdoucí.
Tepelná izolace z PIR desek je u okapu volně ukončená, bez jakékoliv další ochrany. To znamená, že k ní mohou jak sluneční paprsky, tak ostatní povětrnostní vlivy. Na to tato tepelná izolace rozhodně není stavěná, a tak dojde k její rychlejší degradaci.
Už samotný název „parotěsnicí a vzduchotěsnicí vrstva“ signalizuje, jaký je její úkol. Má bránit prostupu vzduchu a par, proto v ní nesmí být ani sebemenší škvíra. Pásy musí být vzájemně slepené a vrstva musí být vzduchotěsně napojená na všechny navazující svislé konstrukce a prostupující prvky. To však u rekonstruované střechy neplatí. Chybí i napojení v místech přechodu sedlové střechy na střechy pultové. Kvůli tomu bude do skladby střechy vnikat studený vzduch, ochlazovat tam stavební konstrukce, na kterých bude kondenzovat vlhkost. Důsledek? Vlhkostní poruchy a tvorba plísní.
Aby střešní okna správně fungovala, musí být jejich izolace plynule napojená na zateplení a hydroizolaci v ploše střechy. Ideální je k tomu používat systémové prvky. Každý výrobce ke svým střešním oknům totiž nabízí tepelně izolační límec, při jehož použití odpadá pracnost, a hlavně se eliminuje možnost vzniku chyb. Vkládá se do úrovně tepelné izolace, čímž se účinně napojí veškeré navazující vrstvy střešního pláště a zamezí se vzniku tepelných mostů.
V případě popisované rekonstrukce zhotovitel systémový límec nepoužil. U střešních oken chybí i vodotěsné napojení doplňkové hydroizolační vrstvy. Při takovém provedení je výrazné riziko, že se voda dostane do podstřešního prostoru.
Jak ukazují obrázky, je ve vzduchové mezeře pod krytinou sedlové střechy nadměrné množství stavebního a jiného odpadu. Nejen, že to svědčí o lajdáctví zhotovitele, ale také se tím ucpává vzduchová mezera a snižuje se účinnost provětrávání. Důsledkem špatného větrání je pak zhoršené tepelně-vlhkostní chování střechy.
U pultových střech zcela schází jeden klempířský prvek – odvodňovací okapnice. Voda z proniklých srážek a vzniklý kondenzát, které pod krytinou zachytí doplňková hydroizolace a svede je k okapové hraně, zatékají zpět do konstrukce. Přitom by měly být pomocí okapnice odvedeny dál od střechy, kde by volně skapávaly.
Všechny zjištěné vady už byly pojmenovány. V jednotlivostech se může zdát, že se nejedná o nic závažného, ale v souhrnu to znamená, že střecha není ve funkčním stavu. To je při nemalé ceně, kterou rekonstrukce střechy stála, nedobré zjištění.
Pokud se vady nevyřeší, hrozí vážné poškození střešních konstrukcí a interiéru objektu v důsledku přetrvávající vlhkosti a kondenzace, což může vést k trvalému poškození materiálů a ohrožení bezpečnosti obyvatel.
Nešetřete na technickém dozoru stavebníka. Měl by to být odborník se zaměřením na střechy, který se nebude bát vylézt na střechu a provádět efektivní kontrolu. Cena, kterou za jeho služby zaplatíte, bude rozhodně menší, než oprava právě zrekonstruované střechy.
Zdroj: Roman Kučera, soudní znalec se specializací na střešní pláště, člen Cechu KPT ČR
Chystáte se na rekonstrukci střechy? Zpozorněte, pokud na ní máte starý eternit. Obsahuje nebezpečná azbestová vlákna, a proto se jeho výměna řídí jinými pravidly, než platí pro ostatní krytiny.
