Po roce 1989 se začaly ve velkém na stávajících bytových domech budovat nástavby. Dům zatraktivnily a vyřešily problémy většinou tekoucích plochých střech. Jenže je dodnes provázejí potíže.
Vyšší nároky na požární odolnost mají střechy umístěné v požárně nebezpečném prostoru, některé střechy s klasifikací DP1 (stavební konstrukce DP1 nesmí po stanovenou dobu zvyšovat intenzitu požáru, proto se pro ně používají především nehořlavé materiály) a střechy s plochou větší než 1 500 m2. Také instalovaná fotovoltaika představuje potenciální zdroj požáru, a proto je nutné ji požárně oddělit od vnitřních prostor.
Jde o takovou střechu, v jejíž blízkosti se nachází místa se zvýšeným rizikem přenosu požáru. Například vedle dveří z výtahové šachty, nad balkónovými okny, pod elektrickým zařízením instalovaným na střeše apod.
Asi nejznámější příčinou požáru je zkrat, který vzniká při spojení vodičů s rozdílným potenciálem. Pokud je rozdíl potenciálů velký (a odpor nízký), tak spojem náhle projde tak velký proud, že vyřadí pojistku. Děj trvá krátce, jenže je spojený s velkým vývinem tepla, při kterém dojde k roztavení vodiče a žhavý kov může vyvolat požár.
Druhou častou příčinou požáru je přetížení zařízení nebo spoje vodičů. Tepla přitom sice vznikne méně, ale zase trvá delší dobu. Zařízení postupně degraduje až zkolabuje úplně, přičemž může zapálit své okolí.
Částí FVE prochází stejnosměrný proud, na rozdíl od střídavého v běžné rozvodné síti. Při zahoření tak vzniká stejnosměrný oblouk, který sice hoří klidně, ale s teplotou až tisíce stupňů Celsia. Proto je stejnosměrný oblouk z hlediska zapálení okolí velmi rizikový.
Aby bylo možné takový požár zlikvidovat bez rizika pro zasahující hasiče, musí od 1. 1. 2025 každá fotovoltaická elektrárna (včetně těch do 10 kWp) obsahovat centrální tlačítko STOP, kterým se odpojí celý fotovoltaický systém od napětí. Více ve článku Nařízení pro instalaci FVE platná od nového roku 2025.
Dobrou zprávou je, že samotné FVE panely (křemíkové nebo tenkovrstvé články kryté sklem) oheň v podstatě nešíří a riziko přenosu požáru z jednoho modulu na sousední je malé. Daleko větší riziko z hlediska šíření požáru představuje střešní krytina. Proto je tak důležité, aby pod instalacemi FVE byla nehořlavá střecha.
Cílem požární bezpečnosti staveb je v maximální možné míře zabránit ztrátám na životech, zdraví osob a majetku. V případě střech se tyto požadavky promítají do jejich konstrukce a materiálů. Na paměti přitom mějme, že střecha musí odolat jak působení požáru zvenčí, tak zevnitř.
Norma udává rozsah požární odolnosti střech v rozmezí 15 až 180 minut. To je doba, během které i za požáru musí plnit svou funkci. To znamená, že nosné konstrukce nesmějí ztratit svou únosnost a požárně dělicí konstrukce musejí zůstat kompaktní. Stanovený je i požadavek na maximální teplotu povrchu na neohřívané straně konstrukce, ale to už je záležitost požárních specialistů.
Střešní plášť v požárně nebezpečném prostoru, kdy mu z nějakého výše uvedeného důvodu zvenčí hrozí požární riziko (např. instalace FVE), musí být požárně odolný. Tzn. že musí být použita střešní skladba s klasifikací BROOF (t3). Řešením je použití hydroizolace, která brání šíření požáru. Vhodné jsou tedy asfaltové pásy nebo fólie s požární odolností A (nehořlavé hmoty) pro šikmé střechy nebo B (nesnadno hořlavé hmoty) pro ploché střechy.
Jinou variantou je položení nehořlavé vrstvy (např. z kamenného kačírku nebo betonových dlaždic) na stávající střešní plášť, pokud má dostatečnou rezervu v únosnosti.
Při klasifikaci BROOF (t3) do požárně nebezpečného prostoru se posuzuje celá skladba střešního pláště. V případě použití polystyrenu jako tepelné izolace pak vyhoví pouze vybrané asfaltové pásy a fólie. Hydroizolační fólie musí být navíc od polystyrenu z požárních důvodů oddělená např. skelnou rohoží nebo mezivrstvou z minerální vaty.
Pokud jde o šikmé střechy, tak většina krytin, včetně plechových, splňuje zatřídění mezi nehořlavé hmoty (třída A).
Zdroj: Defekty budov 2022: Požární bezpečnost fotovoltaických a bateriových systémů, Pavel Hrzina