Jde o přirozené stárnutí dřeva způsobené atmosférickými vlivy. Podílí se na nich korozivní činitelé jako voda, kyslík, imise, agresivní plyny, teplo, sluneční záření atd. Nejvíce ale degradaci dřeva ovlivňují voda a sluneční záření. UV paprsky totiž vyvolávají fotooxidační štěpení ligninu (do hloubky až 2,5 mm), což se projevuje změnami barvy dřeva do žluta a později do hněda. Voda pak korozní produkty vyplavuje na povrch dřeva, kde zůstává nerozpustná vrstva zbarvená do šeda.
Její příčinou jsou vysoká teplota nebo hoření. Rozklad dřevní hmoty začíná při teplotě 130 – 150 °C. Při dalším zvyšování teploty se uvolňují hořlavé plyny, které při dostatečné koncentraci a teplotě vzplanou. Při teplotě 270 – 280 °C již dřevo hoří.
Vzniká při styku dřeva s agresivními chemikáliemi, jako jsou kyseliny, zásady, anorganické fungicidní přípravky, retardéry hoření atd.
Celulózotvorné houby způsobují rozklad celulózy a hemicelulózy, který se projevuje jako červená a hnědá hniloba. Napadají většinou jehličnaté dřevo. Nejznámější celulózotvorná houba je dřevomorka domácí.
Ligninotvorné houby způsobují navíc i rozklad ligninu. Tato hniloba je bílá a většinou se projevuje u listnatého dřeva.
Způsobují na dřevě hlavně estetické škody, mechanické vlastnosti ovlivňují jen málo. Jejich existenci podmiňuje vysoká vlhkost dřeva.
Dřevokazný hmyz se živí celulózou a ve dřevě vytváří chodbičky. Optimálními životními podmínkami pro dřevokazný hmyz jsou vlhkost a teplota. Čím jsou vyšší, tím rychleji a razantněji degradace postupuje. Skončit může až statickou destrukcí dřevěných konstrukcí. Nejznámějším představitelem této kategorie je tesařík krovový.
Biologičtí škůdci mohou ve dřevěných konstrukcích přežívat i dlouhou dobu v klidovém stádiu. Jakmile se životní podmínky zlepší, tak biologická degradace pokračuje. Proto je jejich totální likvidace obtížná.
Biologická degradace je problémem prakticky všech stavebních materiálů, které mají přírodní původ. V případě vystavení vlhku a teplu takové materiály velmi rychle korodují a ztrácejí své technické vlastnosti.
Tím, co může jako prevenci před biotickým napadením učinit každý, je nezanedbávat údržbu. Zatékání, zvyšující vlhkost dřeva, je vstupní branou degradačních procesů.
Výskyt dřevokazných hub je vázaný na dlouhodobě zvýšenou vlhkost dřeva nad 20 %. Proto je nezbytné nejprve zjistit příčinu zavlhnutí a odstranit ji. Další postup představuje odstranění viditelně poškozené části dřeva s přesahem půl metru na všechny strany. Veškeré – staré i nové dřevo – pak ošetřete fungicidním přípravkem.
Výjimkou je dřevomorka domácí, která má schopnosti svými vlákny prorůstat i jinými materiály na větší vzdálenost. Proto se vyplatí se spolehnout na sanaci provedenou odbornou firmou, jinak je velmi pravděpodobné, že se dřevomorka v prostoru znovu objeví. A to i tehdy, když odstraníte všechny napadené části.
V tomto případě musíte nejprve rozlišit, zda je napadení aktivní. Výletové otvory mohou také signalizovat, že hmyz už ve dřevě není. Pokud jste se ale přesvědčili o jeho přítomnosti (zvuky v krovu, čerstvé požerky), pak ho můžete zlikvidovat použitím insekticidu injektovaného do chodbiček ve dřevě. Profesionálními způsoby jsou termosanace, ozařování dřeva nebo zaplynování. Následně je nutné dřevo chránit chemickým nátěrem.
Zdroj: Doc. Ing. Marek Novotný, PhD.
Střešní krytiny můžeme dělit podle jejich podkladu, buď je to bednění nebo latě. Latě jsou subtilní a pokládají se řídce, takže vyjdou levněji. Dobrá zpráva je, že s latěmi si vystačí většina krytin.
Součástí střechy bývá položka záklop nebo bednění. Oba názvy označují totéž, a to souvislou plochu z dřevěných prvků, která je připevněná na nosné konstrukci střechy, např. na krovu nebo vaznících.
