Ještě na začátku prosince 2025 to vypadalo, že konečné ceny elektřiny a plynu vzrostou. Díky opatřením nové vlády tomu je ale nakonec jinak. Pro domácnosti je to dobrá zpráva, na českou energetiku a stát to však může mít negativní dopady.
Celková cena elektřiny i plynu se skládá ze dvou hlavních složek: regulované a neregulované. Někdy to však titulky zpráv nespecifikují. A pak se lidé mnohdy diví, proč se třeba hovoří o poklesu ceny, ale jejich vyúčtování říká něco úplně jiného.
Je to cena samotné komodity, která se utváří na velkoobchodních trzích a burzách. Ta se ale nepromítá do čísel na vaší faktuře přímo. Jednak proto, že obchodování probíhá s časovým předstihem, ale také proto, že obchodníci při konečné tvorbě cen zohledňují také vlastní náklady, řízení rizik, svou obchodní strategii atd. A samozřejmě také reagují na to, jaké ceny a podmínky bude nabízet konkurence.
Proto se změny na burze promítají do koncových cen až s větším či menším zpožděním a u jednotlivých dodavatelů se mohou výrazně lišit.
Sem spadají poplatky stanovené Energetickým regulačním úřadem (ERÚ), které se nedají ovlivnit výběrem dodavatele. Součástí jsou jak fixní poplatky, které jsou nezávislé na aktuálním odběru v daném období (u elektřiny platba za jistič, u plynu stálý poplatek za odběrné místo; část distribučních poplatků).
Ale také položky, které se odvíjejí od počtu odebraných MWh: distribuční poplatky, přenos a systémové služby (u elektřiny), činnost operátora trhu (OTE) a dosud (do konce roku 2025) také POZE (poplatky za podporované zdroje energie) u elektřiny.
Cena silové elektřiny je v současnosti daleko nižší, než tomu bylo v krizových letech 2022–2023. U běžných tarifů pro domácnosti se pohybuje v rozmezí 2 500–3 500 Kč za MWh bez DPH. Oproti loňskému roku jsou to čísla velmi podobná, případně o jednotky procent nižší.
Co se však mění výrazně, je právě regulovaná složka. Ta měla podle původního cenového výměru ERÚ ze začátku prosince 2025 vzrůst v průměru o nízké jednotky procent oproti předchozímu roku.
Jenže nová vláda se rozhodla ke kroku, jenž někteří vnímají jako populistický: převést poplatky za POZE, které byly dosud součástí regulované složky, z koncových odběratelů na stát. Vlivem toho se regulovaná složka elektřiny pro rok 2026 snižuje. Pro domácnosti klesá v průměru o 7–10 %, v závislosti na distribučním území a typu sazby.
U běžné domácnosti s distribuční sazbou D02d byla loni regulovaná část kolem 1 700–1 900 Kč za MWh, v letošním roce se jí sníží zhruba na 1 500–1 700 Kč za MWh. U domácností s elektrickým vytápěním (elektrokotel, tepelné čerpadlo apod.) bude rozdíl cen ještě výraznější, protože se odvíjí od vyšší spotřeby.
Silová složka plynu drží v podstatě stejný trend jako elektřina – tedy výrazně níže oproti časům energetické krize a podobně nebo o něco méně než v loňském roce. Aktuálně kolem 1 200–1 500 Kč za MWh bez DPH.
A co regulovaná složka? Do ní – na rozdíl od elektřiny – nespadaly poplatky za podporované zdroje. To znamená, že se jí rozhodnutí vlády nijak netýká. V jejím případě tedy zůstane v souladu s původním rozhodnutím ERÚ. Což znamená, že meziročně vzroste zhruba o 2–4 %. Pro běžnou domácnost to znamená zdražení regulované části v řádu několika stovek korun za rok.
Těm, kteří nemají fixovanou cenu plynu, tento nárůst regulované části zmírní levnější silová složka. V součtu obou částí to ale pořád bude znamenat zdražení.
Žádné razantní zvyšování cen se, navzdory původním katastrofickým předpovědím, nekoná. Zároveň se odložila i implementace druhé vlny emisních povolenek ETS2, kvůli níž by výrazně zdražil například plyn. Vypadá to jako důvod k radosti. Jenže to by bylo trochu krátkozraké.
I když tyto kroky přináší domácnostem krátkodobou úlevu, není to systémové řešení, které by nás mohlo přiblížit modernizaci energetiky ani splnění klimatických cílů, jejichž termín se nezadržitelně blíží.
Převedení POZE na stát totiž znamená dodatečnou zátěž státního rozpočtu ve výši zhruba 17–18 miliard korun ročně! A je otázka, jak to stát zvládne ufinancovat, aniž by to mělo dopad na stav veřejných prostředků i samotnou energetiku.
Ta se totiž v současné chvíli nachází uprostřed modernizačních procesů, které mají nahradit zastaralou infrastrukturu a zajistit její stabilitu a bezpečnost. A to jak v souvislosti s možnými světovými konflikty, tak i kvůli navyšování podílů obnovitelných zdrojů v energetickém mixu, které mají větší výkyvy produkce.
Pokud tímto směrem nepůjde dostatek prostředků (které se z významné části financují právě z regulované složky), může nás v budoucnu čekat více blackoutů nebo například i (úspěšných) kybernetických útoků.
Zbrzdění inovací směřujících k větší udržitelnosti pak může přinést nejen sankce za nesplnění stanovených klimatických cílů, ale především velké riziko, že životní prostředí mezitím utrží nevratné poškození. Na první pohled lidumilné kroky tak mohou ve výsledku přinést velmi negativní dopady, které nás za pár let zasáhnou jako bumerang.
Zdroje:
ČTK
ERU.gov.cz
MPO.gov.cz
Služba výkonové rovnováhy pomáhá udržet stabilní elektrizační soustavu v době rostoucího podílu OZE. Jak funguje v praxi, kdo se do ní může zapojit a kde jsou její limity?
Samostatné baterie už nemusí být jen součástí fotovoltaiky. Díky změnám legislativy je lze provozovat i nezávisle – otázkou ale zůstává, zda se takové řešení může domácnostem ekonomicky vyplatit.
