Nová vláda převedla se začátkem roku financování POZE z koncových odběratelů elektřiny na stát. To už je známá věc. Jedni to vítají, jiní to kritizují. Domácnostem tohle opatření přináší levnější elektřinu, ale zároveň to zatíží státní rozpočet. A jsou tu i další dopady, které na první pohled nemusí být patrné. Co všechno tato změna přinese?
Zkratka POZE znamená podporované zdroje energie. Poplatky za POZE, které byly do konce roku 2025 součástí regulované složky elektřiny, se používají k podpoře výrobců energie z obnovitelných zdrojů – zejména pomocí fotovoltaiky, větrných elektráren, bioplynových stanic a kogeneračních jednotek. U posledně jmenovaných se to však týká už jen stávajících zařízení, protože podpora kogenerace končí.
Obecně platí, že pokud výrobci splní zákonné podmínky, mohou získat podporu ve formě zelených bonusů nebo garantovanou výkupní cenu vyrobené elektřiny, aby dosáhla tržní hodnoty. Tento systém se netýká drobných výrobců, jako jsou třeba domácnosti, které energii z OZE využívají pro vlastní potřebu. Je cílená na větší producenty, kteří mohou nějakým způsobem přispět k navyšování podílu obnovitelných zdrojů v energetickém mixu. A tím zajistit jim konkurenceschopnost vůči fosilním zdrojům, které jsou zatím v mnoha případech levnější.
Systém podpory obnovitelných zdrojů zavedl v České republice zákon č. 180/2005 Sb. o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie. Stanovil povinnost výkupu elektřiny z OZE státem, garantované výkupní ceny a mechanismus financování podpory.
Ta se realizovala převážně z regulované složky elektřiny, do níž se promítla od roku 2006, ale původně to byla jen nízká částka, která pro domácnosti ani firmy nebyla velkou zátěží.
To se změnilo v letech 2009–2010, kdy nastal boom fotovoltaiky. Tehdy náklady na podporu OZE prudce narostly, a to se promítlo i do nárůstu regulované ceny elektřiny.
Situace se pak částečně stabilizovala s novým zákonem č. 165/2012 Sb., který nahradil původní zákon o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Nastavil účinnější kontrolní mechanismy podpory i přísnější podmínky pro nové zdroje. A také do financování POZE více zapojil státní rozpočet.
Tento stav, kdy se podpora kombinovala ze státních peněz a z části regulované složky elektřiny, pokračovala až do konce roku 2025, kdy financování přešlo plně na stát.
Regulovaná složka ceny elektřiny v roce 2026 poklesla. Samotné převedení POZE ji snížilo přibližně o 15 %, ale vzhledem k mírnému nárůstu dalších částí regulované složky (distribuce, systémové služby, platby za rezervovaný příkon apod.) je to v součtu pokles „jen“ kolem 7–10 %, v závislosti na distribučním území a typu sazby.
Pro odběratele elektřiny, respektive jejich peněženky, je to v každém případě dobrá zpráva. Pro domácnosti to sice ve výsledku znamená úsporu „jen“ v řádech stovek Kč ročně. Ale v době, kdy se všechno kolem nás zdražuje, se hodí každá koruna. Nebo ne?
Pár stovek ušetřených v jednotlivých domácnostech ale představuje v součtu 17–18 miliard korun, které teď budou muset jít ze státního rozpočtu. Když se k tomu připočtou i náklady, které na podporu OZE šly z veřejných prostředků už dosud, je z toho zhruba 40 miliard korun. Každý rok.
Kritici tohoto opatření to proto vidí jako populistický krok, který sice potěší voliče, státní finance ale už méně. A to není všechno. Nižší výsledná cena elektřiny (k níž chce do budoucna nová vláda přispět také například převzetím plné kontroly nad ČEZem nebo odmítnutím systému emisních povolenek), může částečně „hodit vidle“ do snah o větší energetickou efektivitu, a tedy i dosažení klimatických cílů.
Na druhou stranu ČR není jediná země, kde by financování POZE na sebe vzal stát. Funguje to tak například v sousedním Německu, aniž by to vyvolalo nějaké pozdvižení…
Možná si řeknete, proč vlastně POZE nezrušit, když je to taková finanční zátěž, a navíc opatření, které jde částečně proti přirozenému fungování trhu (tedy vlastně dotuje firmy, které nejsou dostatečně konkurenceschopné).
Úplně zrušení POZE nepřichází v úvahu – stát má závazky vůči výrobcům elektřiny na řadu let dopředu. Jediné, co může, a k čemu už také dochází, je zpřísňování podmínek pro podporu nových zdrojů. Případně vyloučení některých typů nově vznikajících zdrojů z podpory (jako se to stalo nyní u kogenerace).
Navíc je větší zapojování obnovitelných zdrojů do energetického mixu zkrátka potřeba – jak formálně, pro dosažení klimatických cílů, tak i reálně. Skutečně potřebujeme snížit zátěž na životní prostředí, jinak se to může našim dětem nebo dětem jejich dětí nepěkně vymstít.
A možná je to překvapivé, ale zlevnění elektřiny může mít i hlubší ekonomické důsledky. Nižší ceny elektřiny mohou krátkodobě přispět ke snížení inflace, protože energie mají významnou váhu ve spotřebním koši.
Dokonce může ovlivnit i výši úrokových sazeb, protože ČNB při jejich stanovování sleduje i stav veřejných financí a inflační očekávání. Nicméně (zatím) se k takovému kroku nerozhodla.
Jenže tím, jak je celá ekonomika provázaná, nedá se ani říct, že snížení ceny elektřiny bude mít stabilně protiinflační vliv. Tento efekt bude nejspíš jen krátkodobý a ve výsledku spíš může inflaci podpořit, protože opatření zvýší zadlužení státu. To pak vláda bude řešit nějakými zásahy, jako mohou být třeba vyšší daně nebo poplatky v jiné oblasti, kterými by výsledný deficit alespoň trochu „zalepila“.
Změna financování POZE je politické rozhodnutí, které neřeší problém, spíš ho jen na nějakou dobu zametá pod koberec. A nejspíš doufá, že vyplave za dost dlouho, aby se dal svést už zase na jiné politiky, kteří se mezitím „u kormidla“ vystřídají.
Na druhou stranu nutno přiznat, že asi nikdo neví, jaké by bylo skutečně účinné a správné řešení. To, jak moc dobré nebo špatné bude ve výsledku to stávající, ukáže teprve čas.
Zdroje:
CT24.ceskatelevize.cz
ČTK
Energyhub.eu
ERU.gov.cz
Služba výkonové rovnováhy pomáhá udržet stabilní elektrizační soustavu v době rostoucího podílu OZE. Jak funguje v praxi, kdo se do ní může zapojit a kde jsou její limity?
Samostatné baterie už nemusí být jen součástí fotovoltaiky. Díky změnám legislativy je lze provozovat i nezávisle – otázkou ale zůstává, zda se takové řešení může domácnostem ekonomicky vyplatit.
