Zájem o dřevostavby narůstá. Lidé hledají možnosti, jak si při současných vysokých cenách nemovitostí ke koupi i pronájmů zajistit vyhovující bydlení, které bude zároveň úsporné i udržitelné. A tak přichází renesance dřevostaveb, jež díky vývoji technologií už dávno nemusí vypadat jen jako roubenky nebo sruby.
Nové postupy a materiály ale nemají vliv jen na vizuální stránku domů. Pomáhají i vypořádat se s některými slabinami dřevostaveb, které se díky inovacím v mnohém vyrovnají zděným stavbám.
V některých evropských zemích už dřevostavby mezi novostavbami dokonce vedou, například v Německu, Rakousku, Finsku nebo Švédsku. V ČR se podíl dřevostaveb mezi nově postavenými domy pohyboval kolem 14 %. To je zatím relativně málo, ale neznamená to, že by v Česku nebyl o dřevostavby zájem. Naopak. Problémem jsou ale některé předpisy a normy, které dosud výstavbu dřevostaveb poměrně dost komplikovaly.
Zatímco v jiných zemích se ze dřeva staví hojně i bytové domy nebo moderní kancelářské komplexy, v ČR se s dřevostavbami setkáme převážně v sektoru rodinných domů a především rekreačních objektů. Proč? Na vině jsou především legislativní a administrativní překážky.
Požární normy v ČR jsou přísnější než v některých jiných evropských zemích, což znamená, že u dřevostaveb je někdy třeba poměrně složitě prokazovat jejich požární bezpečnost. To může celý proces výstavby nejen zpomalit, ale také prodražit.
Problematická je zejména výstavba vícepodlažních dřevěných budov, kde se striktní limity požární odolnosti u konstrukčních prvků mohou stát nepřekonatelnou překážkou. Aktuálně nemohou mít dřevostavby více než 4 patra, respektive výšku nad 12 metrů.
Řada odborníků pokládá výškové omezení dřevostaveb za zastaralé. Konstrukce dřevostaveb a materiály prošly vývojem, který – jak dokazuje zahraniční praxe – v současnosti umožňuje bezpečnou stavbu budov do výšky desítek metrů.
Různé stavební úřady mohou mít odlišné požadavky na dokumentaci a schvalovací procesy. Chybí jasné metodické pokyny pro posuzování dřevostaveb, což vede k situacím, kdy některé úřady vyžadují více podkladů než jiné.
Při schvalování stavebního povolení se musí vyjádřit řada institucí, například hasiči, hygiena, odbor životního prostředí nebo památková péče (v některých případech). U některých dřevostaveb, zejména větších nebo inovativnějších projektů, se tento proces může protáhnout i o několik měsíců, protože posouzení netradičních materiálů a konstrukcí zabere více času.
Nový stavební zákon, který má zjednodušit povolovací procesy, stále není plně implementován a panuje nejistota, jak ovlivní schvalování dřevostaveb. Někteří investoři a stavebníci proto raději vyčkávají, než se systém plně stabilizuje, nebo nakonec zvolí jiný typ stavby.
Budoucnost dřevostaveb má však velký potenciál. Díky novým technologickým postupům a kombinacím dřeva s dalšími materiály jsou už v řadě parametrů srovnatelné s jinými typy staveb a v některých dokonce nemají konkurenci.
Dřevo je samo o sobě velmi trvanlivé. Dalšími úpravami se pak mohou jeho vlastnosti ještě výrazně zlepšit. Například masivní CLT panely, které se v současnosti často využívají k budování dřevostaveb, jsou velice pevné, mají vysokou únosnost a velmi dobrou požární odolnost. Tvoří je několik vrstev křížem lepeného dřeva. V případě požáru se na povrchu vytvoří zuhelnatělá vrstva, která zpomalí šíření plamenů.
Pro zvýšení požární odolnosti se využívají také intumescentní nátěry – speciální ochranné vrstvy, které při vystavení vysoké teplotě pění a vytvářejí tepelně izolační bariéru.
Pokud se dřevo tepelně upraví, méně pohlcuje vlhkost, což zvyšuje jeho odolnost vůči hnilobě i škůdcům. Biocidní impregnace – ošetření dřeva přírodními nebo syntetickými prostředky – je další účinnou zbraní proti dřevokaznému hmyzu a houbám.
Vzniku vlhkosti a plísní zabrání také správné stavební postupy – moderní dřevostavby se staví jako difuzně otevřené nebo uzavřené systémy, kde je prostup vlhkosti řízen parozábranami, vhodným větráním a kvalitní izolací.
Kombinace dřeva s dalšími materiály, zejména s betonem nebo ocelí, přináší další výhody. Například větší pevnost, odolnost vůči vlhkosti i škůdcům, lepší akustické vlastnosti i optimalizaci tepelných vlastností (akumulace tepla). A samozřejmě umožní také větší architektonickou variabilitu, což se hodí obzvlášť u větších staveb nebo atypických projektů.
Pro spojování více vrstev dřeva se používají speciální pevná lepidla. Tak vzniká lepené lamelové dřevo, které se hodí i pro staticky namáhané dřevěné konstrukce. Je daleko pevnější než klasické masivní trámy, ale přitom je lehčí než beton nebo ocel.
Dřevo je obnovitelný a snadno recyklovatelný materiál. Výstavba z něj je energeticky méně náročná a velmi rychlá – několikanásobně rychlejší než v případě tradičních zděných staveb. Další zkrácení celého procesu přináší moderní technologie prefabrikace, modulové dřevostavby tak mohou být dodané už za 12 týdnů.
Navíc dřevo přispívá k dekarbonizaci budov, protože dokáže pohlcovat emise oxidu uhličitého. Vzhledem k tomu, že podle nařízení EU musí mít všechny nově postavené veřejné budovy od roku 2028 nulové emise, a od roku 2030 bude totéž platit pro všechny novostavby v členských státech Unie, jsou právě dřevostavby jednou z preferovaných možností, jak dekarbonizace dosáhnout.
Zatím je u nás pořízení dřevostavby spíše komplikované, do budoucna by tomu však mělo být právě naopak. Měla by být výstavba dřevěných domů státem podporovaná, nebo by měla zůstat na stejné úrovni s jinými typy staveb?
Uvažuje se o možnosti čerpání úvěrů s nižšími úroky na výstavbu či pořízení dřevostavby. Mohlo by jít ale třeba i o dotaci, která by zvýhodnila stavebníky a developery, kteří se pustí do stavby udržitelné dřevěné budovy.
Na druhé straně se objevují hlasy, které toto možné zvýhodnění dřevostaveb kritizují a žádají rovný přístup ke všem stavebním materiálům, protože mnohé nabízejí delší životnost a trvanlivost než dřevo. Zároveň volají po detailnější analýze celého životního cyklu stavebních materiálů, aby bylo možné znát jejich skutečné dopady na životní prostředí v dlouhodobém horizontu.
Dřevostavby mají v Česku obrovský potenciál a mohly by se stát jedním z pilířů udržitelné výstavby. Klíčovou roli ale sehraje především legislativa a podpora ze strany státu. Pokud dojde ke zjednodušení stavebního řízení a případnému zvýhodnění ekologických staveb, mohou dřevostavby získat silnější postavení na trhu. Budoucnost dřevostaveb tak závisí nejen na technologiích a inovacích, ale i na tom, zda se podaří vytvořit podmínky, které umožní jejich širší využití ve všech segmentech výstavby.
Dřevo je uklidňující, hřejivé, příjemné na omak a dobře se zpracovává. Je to ale přírodní materiál, který postihují abnormality, jako cokoliv jiného živého. Pojďme si říct o točivosti vláken.
Redakční výprava nás zavedla do malebné obce Řitka, kde jsme navštívili jedinečnou dřevostavbu, kterou si postavili sami majitelé firmy specializující se na výstavbu dřevostaveb.
