Jak získat kvalitní a zdravý kompost

Kompostování je možná na první pohled trochu věda, ale rozhodně to není nic, čeho by se měl člověk bát. Když kompost správně postavíte a budete se o něj trochu starat, nebude to žádná nevzhledná hromada plná hnijících zbytků, ale upravené místo, které nenápadně slouží celé zahradě. Kompost nejen že pomáhá zpracovat bioodpad, ale navíc vrací půdě živiny a zlepšuje její kvalitu. A co je na tom nejlepší – většinu práce za vás odvede příroda sama.

Kam kompost umístit?

Kompost potřebuje trochu stínu a klid. Ideálně ho založte na zahradě pod stromy nebo keři, ale ne úplně ve stínu – trochu světla mu nevadí. Nesmí být na přímém slunci, to by se pak mohl doslova uvařit a s tím i vše, co je v něm užitečné (a živé). Důležité je, aby byl zespoda v kontaktu s půdou, kde se k němu dostanou žížaly a mikroorganismy, které pomáhají s rozkladem.

Z čeho kompost postavit?

Možností je několik:

• Dřevěné silo – jednoduchá konstrukce ze starých prken nebo palet, která dýchá a umožňuje dobrou cirkulaci vzduchu.
• Plechové silo – je pevné, dobře větrá a díky kovové konstrukci odolává i náročnějším podmínkám.
• Plastový kompostér – koupíte ho v hobby marketu. Mívá víko, drží teplo a je vhodný hlavně pro menší zahrady.
• Drátěné pletivo – rychlá a levná varianta, ale hůř drží vlhkost a teplo.

Kompostér vs. kompostovací silo

Kompostér (plastový) – udržuje vyšší teplotu, takže se materiál rychleji rozkládá a snižuje se jeho objem. Je ale potřeba hlídat vlhkost a občas kompost promíchat. Hotový kompost se vybírá spodními dvířky – jednoduše odeberete vrstvu zespodu, kde je materiál nejdále v rozkladu.

Silo (otevřené, např. dřevěné nebo plechové) – rozklad je pomalejší, ale přirozenější, a vlhkost není třeba tak přísně hlídat. Díky otevřenému přístupu se kompost snadno obrací vidlemi a hotový materiál se dá pohodlně vybírat zespodu nebo ze strany po částech, případně celý proházet. Přístup je obvykle snazší než u uzavřených plastových kompostérů.

Co do kompostu patří (a co ne)?

ANO:

• slupky ze zeleniny a ovoce
• kávová sedlina, čajové sáčky (bez plastových svorek)
• listí, tráva, piliny
• skořápky od vajec, papírové utěrky, karton
• drobné větvičky

NE:

• maso, kosti, mléčné výrobky
• vařené jídlo
• nemocné rostliny, invazní plevele (např. pcháč, svlačec)

Co s hotovým kompostem

Po 6–12 měsících získáte tmavou, sypkou zeminu – hotový kompost. Je dobré ho před použitím prosít, aby v něm nezůstaly větší kousky. Pokud se bojíte, že v něm budou semena plevelů, můžete kompost „propařit“ – nechat ho na černé fólii na slunci, aby se zahřál a semena zničila.

Kompost je skvělý na přihnojení záhonů, do truhlíků nebo jako součást substrátu pro sazenice. Jen pozor – je silný, takže je lepší jej míchat s běžnou zeminou.

Když kompost dozraje, poznáte to podle jeho vzhledu i vůně – měl by být tmavý, sypký, jemně vonět po zemině a neměly by v něm být rozeznatelné zbytky původního materiálu. Co s ním pak?

Jak kompost použít

• Na zeleninové záhony – ideální použití. Kompost zlepšuje strukturu půdy, zadržuje vodu a dodává živiny. Hodí se pro většinu běžné zeleniny.
• Do květinových záhonů a truhlíků – můžete ho smíchat se zeminou, v poměru přibližně 1:2 nebo 1:3 (kompost:zemina). Příliš velké množství by mohlo rostliny „překrmit“.
• Na stromy a keře – můžete kompost rozhodit kolem kořenového prostoru a lehce zapracovat do půdy.

Kdy kompost raději nepoužívat (nebo jen s mírou)

• Skalničky – ty většinou vyžadují chudou, propustnou půdu. Kompost by pro ně byl příliš bohatý na živiny, mohl by zadržovat vlhkost a způsobit uhnívání kořenů.
• Rododendrony, azalky, vřesy – tyto rostliny potřebují kyselou půdu, zatímco kompost bývá spíš neutrální až mírně zásaditý. Pro ně je lepší rašelina nebo speciální substrát pro kyselomilné rostliny.
• Pivoňky, kosatce a jiné trvalky s nároky na vzdušnou půdu – zde je třeba opatrnost, hlavně v těžších jílovitých půdách. Kompost může pomoci, ale jen pokud ho dobře promícháte se strukturou půdy, aby nedošlo ke zhutnění.

Tipy na bezpečné použití kompostu

• Prosévání – Zbavíte se větších částic a ne úplně rozložených zbytků. Výhodou je také to, že alespoň trochu snížíte riziko výskytu nežádoucích plevelů.
• Tepelná úprava (pasírování) – pokud máte podezření, že se kompost neprohřál dost na likvidaci semen plevelů, můžete ho nechat pár dní na slunci pod černou fólií. Vznikne tak jakýsi „sterilní“ kompost, ideální třeba pro výsevy.
• Míchání se zeminou – pokud si nejste jistí, jak vaše rostliny na kompost zareagují, je bezpečné ho míchat se zahradní zeminou nebo pískem podle potřeby.

Kdo bydlí v kompostu

Kompost není jen hromada rozkládajícího se materiálu. Je to vlastně taková malá živá vesnice plná užitečných obyvatel, kteří se starají o to, aby se z odpadu stal úrodný humus. A někteří z nich možná překvapí i milovníky přírody.

• Žížaly – Jsou to malí kompostoví dříči. Bez žížal by to nešlo. Prokypřují materiál, tráví organickou hmotu a vytvářejí tzv. vermikompost – to nejlepší, co můžete půdě nabídnout. V kompostu se nejčastěji potkáte s dešťovkami, ale i s menšími druhy specializovanými na rozklad.
• Slepýši – Další nenápadní zahradníci. Slepýš křehký vypadá trochu jako malý had, ale je to beznohá ještěrka. V kompostu (hlavně v otevřených silech) si rádi udělají pelíšek – je tam teplo, vlhko a dost potravy. Klubko mladých slepýšů je překvapivě častý objev. Jsou naprosto neškodní a na zahradě velmi užiteční – živí se slimáky a drobným hmyzem.
• Ponravy – pozor, ale nepanikařte!  V kompostu se objevují larvy různých brouků. Často to bývají: ponravy zlatohlávka – užitečné, pomáhají rozkládat materiál, a ponravy chrousta – ty už méně vítané, protože po výletu z kompostu mohou ohlodávat kořeny rostlin. Rozeznat je můžete podle velikosti a vzhledu – zlatohlávci jsou menší a méně „chlupatí“. I tak ale není nutné panikařit – pár ponrav kompost neohrozí.
• Sviňuchy (svinky, stínky) – Jsou ošklivé, ale šikovné a užitečné. Vypadají trochu strašidelně, ale stínky (lidově sviňuchy) jsou čistí recyklátoři. Živí se rozkládajícími se zbytky a pomáhají rozkladu. Navíc neškodí rostlinám a z kompostu nikam „neutíkají“.
• Stonožky a mnohonožky – drobní živočichové, kteří rozkládají zbytky na ještě menší kousky.
• Další pomocníci – roztoči, háďátka, bakterie, plísně – i když nejsou vidět, jsou klíčoví. Právě díky nim se materiál rozkládá. Před použitím hotového kompostu se ale musíte přesvědčit, že nikdo z téhle čtyřky v substrátu nezůstane a neroznesete si je po celé zahradě.

Kompost je zkrátka živý ekosystém. Pokud v něm najdete nějakého malého tvora, většinou ho tam příroda poslala z dobrého důvodu. Stačí jim jen trochu klidu a vyvážené podmínky – a postarají se o to, aby z bioodpadu vznikla výživná půda plná života.

Zdroje:
Encyklopedie soběstačnosti pro 21. století: Rodinná zahrada, Eva Hauserová, Triton 2022
Kompostování a péče o půdu, Miroslav Kalina, Grada 1999