Průtokové ohřívače, jak už název napovídá, ohřívají právě protékající vodu. Spouští ohřev pouze ve chvíli, kdy je teplá voda potřeba. Neohřívají ji do zásoby, takže nepotřebují velký zásobník, který by zabíral místo. Nevýhodou průtokových ohřívačů je, že mají omezenou kapacitu (dle výkonu kolem 2 až 12 l teplé vody za minutu) a vodu dokáží ohřát maximálně na 60 °C. Také vyžadují vysoký okamžitý příkon; v domě tedy musíte mít odpovídající rozvody nízkého napětí.
Zásobníkové ohřívače teplé vody (bojlery) zajišťují teplou vodu do zásoby. Ta je neustále k dispozici v externím zásobníku a pokud její teplota poklesne pod stanovenou mez, obsah celého zásobníku se dohřeje. Při dostatečném objemu zásobníku vydrží voda dlouho teplá i bez ohřevu. Nevýhodou zásobníkových ohřívačů jsou větší nároky na prostor a také delší čekání, než se voda ohřeje, pokud byl zásobník vypnutý. Proto nebude tato varianta ideální například na chalupu, kde byste po příjezdu museli dlouho čekat, než se voda ohřeje. A naopak neměli nahřátý plný zásobník, až budete na konci víkendu zase odjíždět pryč.
Pokud je topné těleso, které ohřívá vodu, umístěné přímo v zásobníku, jedná se o přímotopný zásobník. Nepřímotopný zásobník funguje tak, že k ohřevu vody využívá externí tepelný zdroj (např. kotel na tuhá paliva, plynový kotel, elektrokotel nebo třeba tepelné čerpadlo). Ohřívače mohou být i kombinované – to znamená, že využívají externí zdroj tepla, ale pro případ potřeby mají vlastní topnou patronu.
Dle zdroje energie, který ohřívače využívají ke svému napájení, rozlišujeme:
Nepřímotopné zásobníky obsahují výměník, v němž dochází k přenosu tepla z otopné vody, která se ohřívá v externím zdroji. Existují dva základní typy tepelných výměníků: trubkové výměníky a deskové výměníky.
Trubkové tepelné výměníky sestávají z jedné nebo více stočených trubek, kterými proudí otopná voda. Tento typ výměníků má malou tlakovou ztrátu a je levný. Na druhou stranu ale potřebuje i pro předání relativně nízkého výkonu velkou teplosměnnou plochu. Používá se tedy zejména pro menší solární systémy, tepelná čerpadla s výkonem do zhruba 10 kW nebo pro vysokoteplotní zdroje.
Pokud vybíráte zásobník vody k propojení s tepelným čerpadlem, musíte zvolit nejen variantu s dostatečně velkou teplosměnnou plochou, ale i dostatečným objemem zásobníku. Pokud je teplosměnná plocha nedostatečná, nestihne topná voda při svém průchodu dodat dostatek tepla vodě v zásobníku a vrací se do čerpadla příliš teplá. Čerpadlo proto může hlásit poruchu.
Teplosměnná plocha výměníku by měla být přibližně 0,3 m2 na každý kW výkonu tepelného čerpadla.
Deskové tepelné výměníky jsou v předávání tepla až desetkrát účinnější než trubkové výměníky, takže si poradí s až stovkami kW. Jejich nevýhodou je, že je nelze použít jako integrované – znamená to, že oběhové čerpadlo bude muset rozvádět jak topnou, tak i teplou vodu. Deskové výměníky tedy představují nákladnější řešení – jak z hlediska pořizovací ceny, tak i provozních nákladů, protože bude potřeba dvojnásobný příkon pro pohon oběhového čerpadla.
Pokud chcete vodu ohřívat pomocí dvou různých externích zdrojů (např. kotel a fotovoltaika), budete potřebovat zásobník se dvěma výměníky. Tyto výměníky lze i propojit a získat tak větší teplosměnnou plochu.
Ohřívače teplé vody mohou volně stát na zemi (stacionární) nebo být zavěšené na stěně. Závěsné zásobníky jsou vhodné pro menší objem vody (cca do 200 l) a lze s nimi efektivně ušetřit místo v technické místnosti nebo v koupelně. Stacionární zásobníky jsou vhodnou volbou pro velké objemy vody a také pro případy, kdy z nějakého důvodu není možné ukotvení na stěnu.
Nízké zásobníky se nejčastěji používají v kombinaci s kotlem a umísťují se pod něj z důvodu úspory místa. Vysoké zásobníky jsou velmi vhodné v kombinaci se solárním ohřevem vody nebo s tepelným čerpadlem. Výška zásobníku umožňuje stratifikaci tepla: vytváří se několik vrstev vody o různých teplotách, přičemž teplá voda přirozeně stoupá vzhůru a studená se drží dole. Díky tomuto jevu je možné efektivněji ukládat a využívat tepelnou energii, eliminovat vznik bakterií a zároveň odebírat vodu o odlišných teplotách (např. 60 °C na mytí a 30 °C do podlahového vytápění).
Oba výše uvedené typy jsou orientovány svisle. Existují však také horizontální zásobníky, které jsou vhodným řešením do malých prostor: nejčastěji se umisťují vysoko na zeď, pod strop. V tomto typu zásobníku dochází ale k mísení teplé a studené vody, a tak se ohřátá voda rychleji ochlazuje. Proto je dobré volit tento model skutečně jen v případech, kdy se svislé zásobníky do objektu nevejdou.
Samostatnou kapitolou je pak volba vhodného objemu zásobníku (u průtokových ohřívačů zase výkon). Orientačně se uvádí 50 litrů na osobu, ale záleží na specifických nárocích a zvyklostech dané domácnosti. U zásobníků pro každodenní používání se ale obvykle vyplatí zvolit trochu větší objem, zejména pokud ohříváte vodu pomocí tepelného čerpadla. Pro 4člennou rodinu to může být i 300 litrů.
Výběr správného zásobníku teplé vody pro váš rodinný dům závisí na mnoha faktorech, včetně dostupných zdrojů energie a jejich kolísajících cen, dispozicích domu, počtu členů v domácnosti, jejich zvyklostech i osobních preferencích. Vhodně navržený systém ohřevu vody vám zajistí dostatek teplé vody s maximální efektivitou a co nejnižšími provozními náklady.
Ani moc, ani málo. Správně nastavená teplota vody v bojleru vám přinese snížení výdajů za ohřev vody a zároveň zajistí, aby se v ohřívači ani v potrubí nemnožily nebezpečné bakterie.
Na otázku, jestli je lepší bojler nebo průtokový ohřívač, neexistuje univerzální odpověď. Záleží na spotřebě teplé vody, počtu osob v domácnosti, dispozicích domu i na parametrech rozvodů elektřiny.
