Kulturní kořeny krajiny dokládají dochované hmotné statky, včetně stodol, zemědělských usedlostí či jakýchkoliv jiných běžných staveb. Jejich udržování v co nejautentičtější podobě je důležité. Samozřejmě s přizpůsobením se moderním hygienickým podmínkám.
Vlastníci obvykle považují zatřídění svého majetku mezi památky za komplikaci. Renovace a údržba jsou příliš nákladné, a současně musí bojovat s památkáři, kteří se snaze přizpůsobit je dnešním požadavkům brání. Nezřídka se proto snaží jejich námitky obejít.
Poradíme vám, jak postupovat, aby opravy nevyšly tak draho a spokojení byli i památkáři. Základním principem je, že pro zkoumání minulosti musí být zachovaná autentická hmota objektu, co nejméně narušená nějakými zásahy. Jak toho dosáhnout?
Technické zásahy při renovaci byste měli provádět tak, aby je v budoucnu šlo vrátit zpět. Nové příčky by mělo jít vybourat, okna či dveře by měla být demontovatelná, ale taky by nemělo být komplikací odstranit malty nebo nové instalace.
Nevhodné je proto například betonování historického kamenného zdiva hloubkovými injektážemi nebo vkládání betonových stropů u objektu bez statických problémů. Totéž platí pro bourání nových otvorů pro okna a dveře.
Památkový objekt tedy můžete renovovat, ale měli byste k tomu volit takové materiály a postupy, které jsou odstranitelné. Z tohoto hlediska má například přednost zdění vápennou maltou před hloubkovým spárováním cementovou maltou.
Při rekonstrukci stavební památky musíte zachovat co nejvíce původních stavebních prvků. Než se rozhodnete odstranit původní konstrukci nebo hmotu, zvažte vždy, zda neexistuje jiné řešení. Jestli by nepomohla konzervace, chemické zpevnění, přenesení statického působení na jinou konstrukci apod.
Svá pravidla má i vytváření replik. Pokud je to možné, měly by být nejen vytvořené z původního materiálu, ale také pomocí původních postupů, dokonce s použitím původních pracovních nástrojů. Zvlášť důležité je to u těch konstrukcí, které budou viditelné (např. trámové stropy).
Na dodržení zásady zachovat maximum pamatujte i při volbě technologie opravy. Nežádoucí je například bourání nových otvorů pro dopravu materiálu nebo oprava střechy v období, kdy je velké riziko zatečení.
Renovace památky by se měla vždy týkat jen toho, co je opravdu nevyhnutelné. Historické budovy jen málokdy vyhovují současným hygienickým požadavkům, takže jejich úprava v tomto směru je pochopitelná. Ale důležité je hledat kompromis, který si vystačí s méně razantním stavebním zásahem.
Umírněnost stavebních zásahů je důležitá i proto, že může vyvolat dominový efekt. Dochází k tomu zejména u nešetrných bouracích prací, kdy se obvykle uvolní i další stavební hmota, která do té doby fungovala stabilně.
Na začátku si vždy položte otázky: Je opravdu nutné přetvořit starší historický objekt na moderní stavbu? Nepatří určité nepohodlí k zážitku užívání památky?
Historické stavby na našem území mají téměř výhradně šikmé střechy. Jejich průběžná údržba zahrnuje prohlídky a drobné opravy poškozené krytiny. Pokud dojde čas na výměnu krytiny, tak respektujte všechno, co je uvedené v tomto článku.
Pokud je to možné, tak volte stejnou krytinu, jako byla ta původní. Měnit byste neměli ani tvar střechy. Pokud však už byla v minulosti původní krytina nahrazená moderním materiálem, pak se vraťte k prvotnímu řešení.
Jiná situace nastává, když do památky střechou zatéká a je ohrožená její celková existence. Pak na všechna doporučení zapomeňte a zachraňte stavbu pomocí jakékoliv krytiny.
Povětrnostním vlivům jsou na střeše s keramickou krytinou nejvíce vystavené hřebenáče. Proto se časem uvolňují (malta, do které byly zasazené, praská a drolí se). Při opravě nové hřebenáče nejprve namočte do vody a pak použijte maltu s vysokou pevností. Spáry mezi hřebenáči vyplňte maltou tak, aby voda mohla rychle odtékat.
Při výměně poškozené tašky nejprve pomocí dřevěného klínu nebo zednické lžíce nadzvedněte sousední tašky. Pokud se poškození nachází v dobře viditelném místě, pak na výměnu použijte původní tašku z nějakého méně exponovaného místa. Tam nebude použití zcela nové tašky tak nápadné.
Životnost břidlicové krytiny je téměř neomezená, jenže často zkoroduje její přichycení, případně kámen praskne. Pokud zrezaví hřebík, kterým je kámen připevněný k lati, a prvek vypadne, nelze ho vrátit zpět tak snadno jako u taškové krytiny. Okolní kameny totiž překrývají místo uchycení. Místo původního hřebíku přichyťte opravovaný kámen k lati proužkem korozivzdorného kovu, např. z olova, mědi nebo hliníku. Pokud střecha vyžaduje větší opravu, pak při ní zvažte použití hřebíků z nerezu.
Prasklé kameny můžete opravit živicovým epoxidovým lepidlem nebo tmelem. Větší pevnost při opravě praskliny zajistíte, když zespoda nalepíte pruh skleněné tkaniny namočené v živici.
U tohoto typu střech je důležitá pravidelná údržba v podobě čištění a nátěrů antikorozními přípravky. Soustřeďte se přitom na spoje a ohyby, kde rez vzniká nejčastěji. Pokud prorezavění dostoupí určité hranice, pak je výhodnější plech vyměnit celý.
V případě azbestocementových tvarovek zvažte jejich výměnu za zdravotně neškodnou krytinu stejného vzhledu (vláknocementové šablony bez azbestu). Při demontáži si musíte důkladně chránit dýchací cesty před zvířeným prachem, který obsahuje vlákna karcinogenního azbestu.
Oprava šindelové střechy probíhá podobně jako u skládané keramické krytiny. Problémy mohou způsobit hřebíky, které někdy bývají překryté vrchními řadami šindelů. Řešením je odstranit hřebíky z půdy. Mnohdy ale střeše stačí jen částečná oprava, při které se kratší šindel přibije na spodní lať.
Na provizorní a levnou opravu šindelové střechy můžete použít plech ze smolných sudů, čímž se životnost krytiny prodlouží o několik let. Pohledová strana plechu navíc rychle rezne a vytvoří tmavohnědý odstín, což je blízké původnímu vzhledu šindele.
Výhodou těchto krytin odjakživa byla snadná oprava výměnou poškozených dílů. Jednoduchá je zejména demontáž. U poškozeného dílu stačí přeseknout vázací materiál (sláma, provaz, kůže nebo drát). Horší je to s instalací nového dílu. Musíte ho vtlačit na správné místo, což vyžaduje dost značnou fyzickou sílu.
Jednotný klíč, jak přistupovat k rekonstrukci památkového objektu, neexistuje. Vždy záleží na konkrétní situaci. Zde uvedené zásady vám ale mohou v mnohém napomoci.
Zdroj: Ing. Oto Makýš, Ph.D.: Několik doporučení pro realizaci památkové obnovy budovy
Kdo rekonstruoval nebo stavěl dům, dobře ví, kolik stresu a nečekaných komplikací to může přinést. Jak si s tím poradili manželé Hejbalovi z Domanína u Bzence? Použili zdicí vápenopískový systém.
Asfaltové pásy jsou robustní a spolehlivou hydroizolací na střeše i ve spodní stavbě. Jejich benefitem je snadné zpracování, takže práci s nimi zvládnete i sami. My vám k tomu přidáme pár dobrých rad.
