Vstupní plech může být různě pokřivený nebo zohýbaný, a tyto nerovnosti musíte odstranit. Ač se to zdá na první pohled velmi jednoduché, je zapotřebí velká zručnost a řemeslný um. Na plech musí kladivo dopadat středem své vypouklé čelní plochy. Nikdy nesmíte udeřit hranou! Vyklepávání začíná od nerovného místa (resp. okrajů této nerovnosti) směrem ke středu tabule spirálovitě. Ideální je k tomu dřevěná palička. Tenké plechy se vyhlazují (žehlí) na hladkých ocelových deskách pomocí rovných dřevěných hranolků.
Údery kladiva dochází k prodlužování materiálu. Špatně vedené údery jsou s ohledem na změny materiálu nevratné.
Při stříhání rozdělujete plech pomocí dvou nožů. Jiné nůžky jsou na rovinné stříhání a jiné na tvarové stříhání (tzv. nůžky vystřihovací). Ručními nůžkami zvládnete rozstřihnout plech do tloušťky asi 1 mm – záleží na tom, jaký jste silák.
Při ohýbání jde o to, aby plech trvale změnil svůj tvar. Použít k tomu můžete kleště, kladivo, svěrák a taky kovadlinu. S ručním ohýbání vám pomohou širokočelisťové kleště a ohýbač.
Zvláštním případem je ruční ohýbání trubek, ty musíte nejprve něčím naplnit (stačí jemný písek). Kdybyste to neudělali, stěna trubky by se v místě ohybu deformovala. Po dokončení ohýbání odstraňte zátky na koncích a písek vysypte.
Jedná se o speciální druh ohýbání plechu, jehož výsledkem má být kruh, ovál nebo kužel. Ručně plech zakroužíte na oblé kovadlině (nebo jiném vhodném podkladu) pomocí úderů dřevěné paličky při současném posouvání plechu.
Používá se tehdy, když plech ve výrobku potřebujete zpevnit. K tomu slouží ohyb na krajích nebo v ploše:
Uvedené způsoby úprav můžete navzájem kombinovat tak, aby byl plech ve výsledku dostatečně odolný proti namáhání.
Jedná se o nejpoužívanější způsob spojování plechů. Ručně drážky zhotovíte pomocí kladívka a přeložníku. Pro sevření drážky pak budete potřebovat ohýbací kleště. Podle účelu rozeznáváme různé druhy drážek:
Jako pájení se označuje spojování dvou plechů roztaveným kovem. Ten se nazývá pájka a charakteristické pro něj je, že má nižší teplotu tavení než spojované kovy. Jedná se o slitinu cínu, antimonu, železa a olova. Procentuálním poměrem se pak mění kvalita pájky. Podle teploty tavení pak pájky dělíme na měkké nebo tvrdé.
V klempířské praxi se používají měkké pájky s teplotou tavení okolo 200 °C. Nástroj, kterým se pájka taví, se nazývá páječka. Má měděný hrot, který je uchycený v držáku a zahřívaný.
Kromě páječky budete k měkkému pájení potřebovat tavivo. To je látka, která slouží k chemickému očištění spojovaných plechů a hrotu páječky od nečistot a oxidů kovů. Taviva mohou být tekutá nebo tuhá. Povrch očištěný tavivem navíc brání oxidaci spojovaných kovů při pájení.
Taviva používaná v klempířské praxi:
Při pájení musíte nejprve místo spojení mechanicky očistit. Pak ho očistěte i chemicky pomocí taviva a přiberte k tomu i hrot páječky. Poté hrot páječky pocínujte a naneste cín na spojované místo tak, aby roztavená pájka protekla celou spojovanou spárou a zaplnila ji. Po skončení práce spoj omyje vodou, abyste odstranili zbytky taviva.
Další možností, jak klempířské prvky spojovat, je lepení. Jedná se o velmi rychlý a levný způsob spojování. Lepit lze i plechy potažené plastem nebo kovové materiály s nekovovými. Poloha lepeného styku by ale měla být taková, aby spoj nebyl namáhaný na smyk.
Jako galanterní klempířina se označují umělecká díla z plechu, jako jsou různé korouhve, ozdoby, chrliče apod. Tento segment má své speciální postupy práce s plechem, jako např. rozhánění, stahování, prohlubování, vyklepávání atd. Podstatou všech těchto činností je pomocí různých druhů kladiv a přípravků vytvořit užitné umělecké předměty.
Umělečtí klempíři, tzv. pasíři, používají kladívka a protikusy různých tvarů, aby vytvořili žádaný reliéf. Poklepáváním na plech mění jeho délku (vytahují plech) a různými směry úderů mění tvar v požadovaném směru.
Někdy musí v určitých místech plech taky stahovat. K tomu používají speciální stahovací kleště nebo údery kladívka. I závěrečné vyrovnávání materiálu téměř hotových výrobků, kterému se v klempířské praxi říká cizelování, je jemné tepání pomocí kladívka a podložky.
Zdroj: vlastní
Nejsložitější detaily na střeše, kde hrozí zatékání, řeší klempířina. Aby vše fungovalo, musí být klempíř nejen zručný, ale také musí plechům rozumět. Pojďte se o tomto řemesle dozvědět více.
