Pevnější než ocel, robustnější než beton a pružnější než dřevo – bambus by se mohl stát novým „zázračným“ materiálem ve stavebnictví. V Asii, Africe a Jižní Americe se tento udržitelný zdroj používá k...
Sága líčí poslední dny templářů ve 14. století. Kulisy stály v Barrandovských ateliérech, a kromě této lokace se natáčelo také v Dubrovníku, na hradech Točník, Zvíkov, Kost, Lipnice a Valečov, v Průhonicích, Doksanech, lomu Amerika a ve skanzenu Řepora.
Kulisy, jejichž autorem je filmový architekt Ondřej Nekvasil, vznikaly deset týdnů. Město mělo rozměry 30 tisíc m2 a obsahovalo celý komplex čtvrtí, chrámů a spleti ulic. Na stavbě se podílelo nespočet různých profesí a všem 160 lidem trvalo 3 měsíce, než bylo hotovo.
Jak říká producent ságy Dominic Minghella: „Pro historické drama je klíčové, aby divák uvěřil iluzi.“ Proto byly potřeba přesvědčivé kulisy – rozlehlá náměstí se středověkými sloupy a oblouky, nebo středověké uličky s detailně propracovanými domy. Pořád ale mluvíme o iluzi ze dřevotřísky, byť dokonale zpracovanou do nejmenších detailů.
Pro usnadnění realizace replik existuje spousta drobných triků, jak využít moderní technologie, aby to na výsledku nebylo poznat. Například kování na dveřích se pro seriál vyřezávalo z hliníku laserem a kovář prvek jen vykoval. Tabulky středověkých oken byly zase vyrobené z jednoho kusu a mřížka na nich jen namalovaná. Pouze u detailních záběrů byla potřebná část okna vyrobena věrně.
Pro výběr středověké krytiny posloužila inspirace z dobových obrazů. Volba padla na bobrovku režnou, která byla dobovému originálu nejbližší a byla nejlevnější. Před pokládkou dekoratéři z Barrandova pálenou tašku 2x nastříkali barvou, aby měla potřebnou patinu. Kromě toho byly na stavbu dekorace Knightfall použity ještě další krytiny, a to břidlice pravá i umělá a dřevěný šindel.
Proč tolik krytin? I ve středověku se domy lišily podle postavení majitele a tento fakt kopírovaly i kulisy. Bohatší lidé měli honosnější domy, a tím i lepší krytinu. Tzn. břidlice byla pro nejbohatší, klasické městské domy měly krytinu z pálených tašek a na vesnické stavby a ve slumech byl použit šindel.
Celkem bylo na kulisách středověké Paříže 680 m2 střech. Připomeňme, že se stavěly dvakrát, protože těsně před natáčením celá filmová Paříž lehla popelem. Střechy měly různé sklony, ale většinou byly strmější, tak jak je známe třeba z ilustrací Dumasových Tří mušketýrů.
Pokládku bobrovky přibližuje Jiří Nachtigal z firmy A-Z Bau, která ji prováděla: „Střechy měly normální krov osazený na dřevěné konstrukci, takže s únosností nebo pokládkou žádný problém nebyl. Na krovu byla natažena fólie a na ní běžné laťování v normálních roztečích, někde možná s kratšími přesahy, ale to u kulis nevadí. V podstatě šlo o jednoduchou pokládku základní krytiny, jen s hřebenáčem do malty. Žádné větrací nebo ukončovací prvky, žádné doplňky. Ve štítech byly závětrné lišty nahrazeny natřenými prkny a také římsy byly ukončeny deskami. Ani úžlabí nebyla vyplechovaná, jsou vykrývaná bobrovkami. Ve finále bylo vše přestříkáno stejnou barvou, aby se vzhled sjednotil.“
Co bylo zásadně jiné, byly gumové odlitky střešních tašek, které byly použity v místech, kde se natáčely kaskadérské scény.“
Natáčení skončilo, břidlice a tašky byly demontovány, uloženy na palety a uskladněny pro případné další použití. Proč byla použita reálná krytina, když vše ostatní na kulisách (včetně kamene nebo omítek) je jen náhražkou? Ze stejného důvodu jako u běžných staveb, střechy musely chránit stavby. Ty jsou u kulis bytelné jen „na oko“. Ve skutečnosti se k jejich konstrukci se používají cenově dostupné materiály jako dřevo, papír, juta, překližka, sololit, dřevotříska nebo laťovka. Pokud mají takové kulisy vydržet pět let, což byl požadavek, aby se dala natočit i druhá řada ságy, tak ochrana shora musela být bytelná.
Foto: redakce