Když si vybavíte známý televizní vysílač na Ještědu – tuto ikonickou stavbu, která vrůstá do krajiny a bez níž si panorama Liberce už snad ani nejde představit – možná vás napadne, jaké bydlení si pro sebe navrhl jeho autor – architekt Karel Hubáček.
Větší paradox byste možná těžko hledali, ale když se hlouběji zamyslíme, najdeme u obou staveb jasné paralely!
Vysílač a hotel v jednom, který na Ještědu vznikal v 60. letech a byl dokončen v roce 1973, vzdávající hold technickému pokroku, sklidil za své technické i estetické kvality mezinárodní uznání. Nejde o žádný autorův exhibicionismus, ale minimalistickou, ryze funkční stavbu ve futuristickém stylu, která nám nepřipadá retro ani daleko v budoucnosti – více než 50 let po svém dokončení.
Karel Hubáček ale nenavrhl jen „kosmickou loď“ na Ještědu. Je také autorem například vodárenské vyrovnávací věže v Praze-Dívčích hradech, meteorologické věže v Praze-Libuši, kina Máj v Doksech, bytového domu Wolkerova v Liberci nebo obchodního střediska Ještěd tamtéž.
A teď už se dostáváme k jeho dalšímu projektu, který se trochu neplánovaně nakonec proměnil v Hubáčkovo obydlí.
Na konci 50. let navrhl totiž Karel Hubáček pro účely Libereckých výstavních trhů prototyp montovaného rodinného domku. Byl to velmi vizionářský projekt, který značně předběhl svou dobu.
V časech, kdy byla snaha „vměstnat“ všechny „pracující“ do kolektivních domů s minimem soukromí a klidně i bez kuchyní, protože se přeci budou společně stravovat v závodních jídelnách a volný čas trávit v podnikových rekreačních střediscích, navrhl Hubáček bydlení v naprostém soukromí – patrový rodinný dům s obytným podlažím o dispozici 3+1 a s garáží a technickým zázemím v přízemí.
Cílem bylo vytvořit důstojné bydlení, které je však zároveň finančně dostupné (tedy přesně to, co řešíme v současnosti!). A to se také podařilo. Domek cenou odpovídal panelákovému bytu – v roce 1958 to bylo přibližně 160 tisíc korun.
Dům tvoří ocelová nosná konstrukce, panely z pěnobetonu a břidličných příměsí z lokálních zdrojů, které měly nahradit klasický písek. Na fasádu byla použita omítka typu Cerami, která dodává domu charakteristický vzhled.
Nevelký interiér je řešen opět velmi moderně – s důrazem na flexibilitu. V obytné části se nachází posuvné stěny, které umožňují měnit dispozice a prostory dle potřeby oddělovat nebo naopak propojovat.
Hubáček dům navrhl pro sériovou výrobu a vymyslel i různé varianty včetně dvojdomů. Bohužel zůstaly jen na papíře – vznikl pouze jediný prototyp. Soudruzi „shora“ považovali projekt individuálního bydlení za „buržoazní přežitek“. Laická veřejnost zase měla obavy ze stability poměrně subtilních ocelových sloupů, na nichž celá konstrukce stojí.
A tak si po skončení Výstavních trhů nechal Hubáček dům rozmontovat, přemístit do části Liberce zvané Starý Harcov a znovu sestavit. Nastěhoval se do něj s rodinou a žil v něm až do konce svého života. Po jeho smrti v roce 2011 nemovitost ještě využíval jeho syn Ivan.
V roce 2024 dům odkoupil Liberecký kraj a objekt je nyní ve správě Severočeského muzea. V témže roce byl dům otevřen i pro veřejnost. Po opravách v roce 2025 se v něm začaly konat komentované prohlídky. Pokud vás tedy dům Karla Hubáčka zajímá, můžete se na něj zajet podívat. Zatím poslední prohlídky se konaly v říjnu 2025, ale další budou jistě v novém roce opět vypsány.
Když se na dům poprvé podíváte, možná vás napadne: šumperák! Opravdu jsou si v mnohém podobné: obdélníkový půdorys, jednoduché linie, dole garáž, nahoře obytné patro, sedlová střecha s výrazným přesahem.
Ale zatímco „šumperák“ je lidovou interpretací moderny typickou svou dekorativností a snahou vyčnívat ze šedi socialistického bydlení, Hubáčkův dům je čistě funkční, minimalistická stavba. Navíc vznikla daleko dřív – na papíře už koncem 50. let, zatímco „šumperáky“ jsou až z let sedmdesátých.
Dům Karla Hubáčka a jím projektovaný vysílač na Ještědu mají docela dost společného: obě stavby jsou vysoce funkční, přitom bez zbytečných designových „kudrlinek“ a bez touhy autora „honit si ego“ a šokovat. Naopak doslova splývají s okolním terénem, jako by do něj odjakživa přirozeně patřily.
Obě jsou nadčasové – Hubáčkův dům jako by byl dělaný přesně pro dobu, v níž žijeme (pouze s výjimkou větší míry tepelné izolace, kterou bychom v současnosti ocenili). Ale v době svého vzniku byly oba projekty natolik vizionářské, že se setkaly s nepochopením.
U Ještědu přišel zlom ve veřejném mínění brzy po udělení mezinárodního ocenění Perret Prize v roce 1969 (tedy ještě ve fázi projektu) a když se osvědčil jako funkční stavba. Zatímco Hubáčkův dům na svou slávu a pořádné uznání stále teprve čeká. Přitom je:
Je škoda, že se některé projekty neuchytí jen proto, že jsou příliš pokrokové a ne dost líbivé. Pustit se do něčeho nového může vzbuzovat obavy a nejistotu, ale někdy to za to riziko stojí. Třeba jako v případě Karla Hubáčka – muže, který dokázal uskutečňovat velké sny a přitom žít v nenápadném, skromném domečku na kraji Liberce.
Zdroje:
Archiweb.cz
Art.ceskatelevize.cz
Denarchitektury.cz
Liberec.rozhlas.cz
Liberecky-kraj.cz
Po Novém roce začala ČT2 vysílat další řadu seriálu Modrá krev. František hrabě Kinský v něm dává prostor šlechtickým rodům, aby poodhalily střípky ze své minulosti. U nás naopak dostal prostor on sám...
Kaki už dávno nepatří jen na pulty supermarketů. Tento exotický strom zvládne pěstování i v našich podmínkách, stačí zvolit správnou odrůdu a chráněné stanoviště.
