Jaderná energie: efektivní řešení dekarbonizace, nebo časovaná bomba?

Spotřeba fosilních paliv se postupně omezuje a do roku 2050 mají země EU, tedy i Česká republika, dosáhnout uhlíkové neutrality. Je to vůbec reálné? A jakou cestou k tomu dojít? Jednou z možností je přechod na obnovitelné zdroje energie, druhou posílení jaderné energetiky.

Čeští politici napříč stranami se víceméně shodně přiklánějí právě k jádru. Je to ale správná volba? Není to tak trochu vyhánění čerta ďáblem, kdy si ve jménu dekarbonizace nakonec planetu zamoříme radioaktivitou? Existuje jiná možnost, jak energetiku transformovat, aby to bylo dostatečně efektivní a přitom udržitelné?

Cesty k čisté a levné elektřině v roce 2050

Podle studie nezávislé české výzkumné iniciativy Fakta o klimatu je řešením:

• Intenzivní rozvoj obnovitelných zdrojů energie (OZE); obzvlášť výstavba větrných elektráren u nás, oproti jiným zemím Evropy, výrazně zaostává.
• Důraz na energetické úspory – efektivnější výroba i využívání energie a snížení jejího plýtvání. Sem patří účinnější vytápění budov pomocí moderních zdrojů tepla i kvalitní izolace, která zamezí tepelným ztrátám. Dále využívání úsporných spotřebičů, chytré řízení spotřeby a modernizace rozvodných sítí.
• Spolupráce napříč evropskými zeměmi, která zajistí efektivní přenos elektřiny přes mezinárodní sítě, sdílení přebytků a vyrovnávání výkyvů, jež zajistí stabilizaci přenosové soustavy.
• Jaderná energie jako možný doplněk energetického mixu, který může zajistit stabilitu produkce, kdyby OZE nedokázaly dodat dostatek energie, nebo při výrazném nárůstu spotřeby. Podle studie není jaderná energetika nezbytná pro dosažení uhlíkové neutrality, spíš je to taková „pojistka“, která na rozdíl od solárních, vodních a větrných elektráren není závislá na počasí. Existuje ale i scénář, v němž by jádro nebylo vůbec potřeba.

Studie však zároveň upozorňuje, že se změny musí zavést co nejrychleji, jinak se tímto způsobem nepodaří klimatických cílů dosáhnout.

Stihneme dekarbonizaci včas? Vyřeší ji jaderná energie?

Na předvolební debatě Hospodářské komory o energetice se politici napříč stranami shodli na tom, že chtějí jít cestou výrazného posílení jaderné energetiky. Mezi výhody jaderné elektrárny patří, že zajišťuje stabilní výkon, při provozu neprodukuje emise oxidu uhličitého a má v ČR již dlouholetou tradici. Nejde tedy o žádný experiment. Shoda panuje i v tom, že se musí postavit nové bloky elektrárny v Dukovanech, výhledově rozšířit také Temelín, případně postavit i malé modulární reaktory.

Nicméně to vyžaduje nějaký čas a také nemalé prostředky – výstavba v Dukovanech vyjde na stovky miliard korun a reálně se spuštění dá čekat až kolem roku 2040. Pokud se mezitím nezrychlí rozvoj obnovitelných zdrojů, hrozí závislost na dovozu elektřiny. Ozývají se i hlasy, že do té doby nebude možné omezovat, natož ukončit těžbu uhlí, které v současnosti tvoří přes 35 % energetického mixu.

Jaderná energie jako časovaná (atomová) bomba?

Je sázka na jadernou energetiku opravdu dobrý nápad? Tradice, stabilita, vysoká efektivita výroby a bezemisní provoz – co víc si přát? Třeba to, aby tento druh produkce energie neměl tolik stinných stránek a rizik.

• Jaderné elektrárny představují nemalé bezpečnostní riziko. Sice se projektují s velkým důrazem na prevenci havárií, ale nikdy to není stoprocentní. A kdyby přeci jen došlo k nehodě nebo záměrnému poškození elektrárny, důsledky mohou být katastrofální. Černobyl skoro za humny je bohužel věčným mementem. Obzvlášť v době potenciálních válečných konfliktů v celosvětovém měřítku je takové riziko nezanedbatelné.
• Běžné fosilní zdroje, ale třeba i spalování dřeva mají také své „mouchy“, ale produkují převážně „jen“ oxid uhličitý – chemickou sloučeninu, která se (samozřejmě v rozumném množství) vyskytuje běžně v přírodě a je esenciální pro život všech rostlin, tedy potažmo i lidí. Zato vedlejší produkt jaderné energetiky je na tom mnohem hůř – vyhořelé palivo zůstává radioaktivní až sto tisíc let. Už teď ho máme na Zemi přes 400 000 tun a každý rok několik dalších tisícovek tun přibývá.
• Jaderná elektrárna nefunguje jen tak ze vzduchu – na rozdíl od obnovitelných zdrojů. Produkce je závislá na přísunu uranu a Česko v tomto ohledu není soběstačné. Uran je potřeba dovážet, což vytváří geopolitickou závislost, podobně jako v případě ropy nebo zemního plynu. Téměř 40 % světové produkce uranu zajišťuje v současnosti Kazachstán, což může být vzhledem k jeho vazbám na Rusko do budoucna problém.

Ideální řešení? Hlavně rychlé

Situace je složitá a nemá snadné řešení. Je také otázkou, zda je nutné za každou cenu usilovat o dosažení klimatických cílů, které možná nebyly nastaveny zcela reálně. Mohlo by to totiž být i za cenu toho, že ve spěchu přijmeme řešení, které může potenciálně přinést ještě větší pohromu.

Jenže i klimatické změny jsou neúprosné a budeme-li váhat nebo nepřijdeme s dostatečně efektivním řešením, může se stát, že se ekosystém dostane do stavu, kdy už jeho záchrana bude nemožná. Z našeho pohledu v našich zeměpisných šířkách to tak vypadat nemusí, ale jinde je téměř k nežití už teď (extrémní teploty, sucha, vymírání druhů apod.).

Určitě tedy musíme jednat rychle, ať už zvolíme jakékoliv řešení. V každém případě jaderná energetika, i pokud bude hrát prim, sama o sobě nestačí. Další rozvoj obnovitelných zdrojů je tedy každopádně nutný. Spolu s využíváním fotovoltaiky, větrných elektráren a spalování biomasy se také musí dále rozvíjet chytré sítě, decentralizace výroby a akumulace energie, která bude vyrovnávat výkyvy v produkci OZE.

Budoucnost české energetiky proto nebude stát na jednom pilíři, ale na promyšlené kombinaci více zdrojů a technologií. A třeba se časem najde i řešení, které umožní jadernou energetiku upozadit ve prospěch udržitelnějších zdrojů energie.

Zdroje:
Oenergetice.cz
Faktaoklimatu.cz