Ve 20. letech minulého století se začala rozvíjet aplikovaná organická chemie, která posléze umožnila vznik fólií. Poprvé byla fólie pro izolaci ploché střechy použitá v roce 1938 v Německu. Tenkrát se jednalo o fólii na bázi polyizobutylenu (PIB). Osvědčila se a v nezměněné receptuře se vyrábí dodnes. Druhou nejstarší variantou byly fólie z PVC, objevující se na střechách od 50. let.
K vývoji dalších typů plastových fólií na rozličných materiálových bázích a pro různé účely došlo zejména mezi roky 1970 až 2000. Nejznámějšími zástupci z tohoto období jsou fólie na bázi měkčeného PVC, polyolefínové a EPDM fólie.
S rozvojem chemického průmyslu a se změnami ve způsobu stavění vznikly další druhy fólií. Podle jejich charakteristických vlastností je můžeme rozdělit do čtyř kategorií:
Jde o nejsilněji zastoupenou kategorii, pro jejíž zástupce je charakteristické, že při klesající teplotě tuhnou a ztrácí ohebnost. V teple naopak měknou a při teplotách 380 °C až 450 °C dokonce plastizují. Tato vlastnost se využívá při svařování horkovzdušnými agregáty. Společnou vlastností všech zástupců této kategorie je jejich recyklovatelnost. Mezi termoplastické se řadí fólie na bázích:
Tato skupina materiálů tvoří spojovací můstek mezi polymerními fóliemi a asfaltovými pásy. Podíl asfaltu ve výchozí surovině rozhoduje o tom, jestli se výrobek spíš blíží klasickým fóliím nebo má charakter asfaltového pásu. Obecně je ale obsah asfaltu – ve srovnání s modifikovanými asfaltovými pásy typu SBS nebo APP – relativně nízký. Pro tento typ fólií je charakteristická černá barva a jejich nevýhodou je relativně velká tuhost, a tím i obtížnější pokládka. Výhodou naopak velmi dobrá odolnost proti průrazu a mechanickému poškození. Tažnost fólie se pohybuje okolo 400 % a obvyklá tloušťka je 2 až 3 mm. Do této skupiny patří fólie na bázi:
Jedná se o skupinu fólií, jejichž základem je syntetická kaučuková báze. Proto je pro ně charakteristické elastické (tzv. „gumové“) chování při protažení. Ve většině případů je však nejde tepelně tvarovat a spojovat horkým vzduchem. Patří sem fólie na bázi:
Na střechách se ale prakticky lze setkat jen s fóliemi na bázi PIB a EPDM, které mají vynikající vlastnosti a dlouhou životnost. Například fólie PIB je možné jako jedny z mála z této skupiny spojovat natavováním pomocí horkého vzduchu. Oproti tomu fólie EPDM vyžadují použití speciálního lepidla nebo spojovací pásky. Pokud ale mají okraj speciálně upravený, tak je možné je taky svařovat horkým vzduchem.
Fólie na bázi PIB odolávají kyselinám, takže se hodí na střechy v průmyslových oblastech, kde jim nebudou vadit kyselé deště ani chemikálie v ovzduší. Je ale třeba počítat s tím, že mají vysoký faktor difúzního odporu (kolem 260 000), na rozdíl od EPDM s faktorem difúzního odporu 30 000.
Taky zmiňované „gumové“ chování je u každé materiálové varianty jiné. Tažnost u PIB je v obou směrech větší než 80 %, kdežto v případě EPDM činí 600 % u fólií nekašírovaných (450 % u kašírovaných).
Tato skupina fólií je relativně malá a patří do ní materiály, které se pyšní jak pružností (společná vlastnost s elastomerními materiály), tak možností svařování horkým vzduchem (termoplastické vlastnosti). Jsou velmi dobře ohebné a tvárné až do -45 °C, takže nacházejí uplatnění ve všech klimatických oblastech. K dalším charakteristikám patří, že jsou lehké (hmotnost asi 1,36 kg/m2), vysoce tažné (nad 300 %) a faktor difúzního odporu mají menší než 60 000. Patří sem fólie na bázi:
Střešní fólie se vzájemně neliší jen chemickým složením, ale také svou konstrukcí. Podle toho je můžeme členit na fólie vyztužené, fólie s vložkou, fólie nevyztužené a speciální fólie.
Mechanické vlastnosti fólie vylepšuje vložená výztuž (např. polyesterová mřížka, polyesterové rouno nebo skelná rohož). Dále záleží na tom, jestli je vyztužení vnitřní nebo vnější. V případě vnitřního vyztužení je výsledkem třívrstvá konstrukce složená z horní a dolní fólie mezi nimi je výztuž. Protože UV stabilizátory obsahuje jen horní vrstva, je nutné dodržet správnou pokládku fólie. V případě vnějšího vyztužení se přidaná vrstva aplikuje na spodní stranu homogenní fólie, kde může sloužit jako kotevní vrstva k lepení na střešní podklad.
Vyrábějí stejným postupem jako fólie vnitřně vyztužené, tedy jako třívrstvá konstrukce. Jenže typy vnitřních vložek jsou masivnější. Určené jsou pro instalace pod zátěží nebo jako lepené povlakové krytiny (v tom případě bývají doplněné kašírováním).
Jedná se o materiál homogenní v celé tloušťce, takže veškerou odolnost pásu zajišťují vlastnosti fólie. Ve střeše se používají například pod zátěž (dlažbu, kačírek, vegetační střechu apod.) nebo na zhotovování detailů (kvůli své tvárnosti).
Tyto nejnovější materiály nejsou jen hydroizolacemi, ale mají i další funkce. Například mohou mít na horním povrchu integrované fotovoltaické články nebo je jejich povrch upravený pro snížení klouzavosti
Fólie se ve stavebnictví rozšířily především díky rychlé a snadné pokládce a také relativně nízké ceně. Typické je pro ně použití na rozsáhlých plochých nepochozích střechách, zejména u velkých logistických parků, skladovacích a výrobních hal.
Jenže samotná fólie je v podstatě spotřební komoditou. Vyšší přidanou hodnotu jí dává až dodávka celého systémového řešení pro konkrétní aplikaci. Typicky se jedná o ucelený hydroizolační systém s jasně definovanými pravidly montáže, složený z kompatibilních výrobků a se zárukami od výrobce.
Do budoucna je potřeba stále více uvažovat o využití potenciálu plochých střech a jejich přeměnu na střechy vegetační, případně provozní. Fóliové hydroizolace pro takové střechy budou muset vykazovat vyšší spolehlivost a mít delší životnost než dnes. Trendem bude používání fólií větších tlouštěk s vyšší mechanickou odolností a dokonalejší ochranou před poškozením.
V uvedených souvislostech se dá předpokládat, že se bude zvyšovat tlak na prokázání těsnosti povlaku před zakrytím. Už dnes se i u soukromých investorů lze setkat s využitím detekčních a diagnostických mechanismů, viz článek Designový dům s plochou střechou: chyby pod pěkným zevnějškem. Pro větší odrazivost slunečního záření se budou pravděpodobně stále více prosazovat světlé, resp. bílé fólie.
Hydroizolační fólie mají za sebou asi 100 let existence, což z hlediska stavebních materiálů není mnoho. Dá se však předpokládat jejich další vývoj a zdokonalování podle měnících se potřeb stavění. Na střechách se s nimi určitě budeme potkávat i dál.
Zdroje:
L. Hanzalová, Š. Šilarová a kol.: Ploché střechy
Ing. Richard Rothbauer, konference Izolace 2020
Pro zajištění dlouhodobé ochrany střechy před větrem a počasím se pod střešní krytiny používají podkladní pásy. Slouží jako ochrana dřevěného bednění a střešní konstrukce.
