Běžná trojskla tvoří dvě krajní pokovená skla a vnitřní prostřední nepokovené. Pokovy jsou optimálně laděné tak, aby propouštěly co nejvíce denního světla i sluneční energie, a to kvůli solárním ziskům v zimě. Současně maximálně zvyšují izolační účinek zasklení, tzn. že odrážejí co nejvíce sálavého tepla. Přesto část procházející sluneční energie pokovy absorbují, kvůli čemuž se skla ohřívají. Nejvíce energie dopadá na venkovní sklo, takže v létě při oslunění mívá běžně teplotu kolem 36 °C.
Plyn v komoře je ale vynikající izolant, takže by logicky mělo být prostřední sklo studenější než to venkovní. Ale bohužel tomu tak většinou není.
Většina výrobců izolačních skel totiž často dává doprostřed trojskel levnější neodbarvené sklo. Jenže tato mírně nazelenalá sklovina absorbuje až 4x více sluneční energie než sklo odbarvené, které je ale dražší.
Protože se prostřední sklo nemá jak ochladit (po obou stranách je izolační plyn a reflexní vrstvy), rozehřeje se levnější druh skla běžně až na 58 °C! Od horkého prostředního skla se pak ohřívá i plyn. Ten prostup tepla sice utlumí, ale nezastaví. Interiérové sklo vytopí na teploty kolem 37 °C. A to je to teplo, které sálá do místnosti a ohřívá ji.
V Rakousku, které je v okenní branži lídrem, se dává doprostřed trojskel vždy odbarvené sklo, jehož teplota při oslunění bývá max. okolo 39 °C, tedy téměř o 20 K nižší.
Při nahrazení prostředního skla tenkou nepokovenou folií jsou na ní teploty dokonce ještě nižší (jen 31 °C). Z toho vyplývá, že i čiré zasklení může být v létě účinné jako izolace před horkem.
Pro zvýšení ochrany před horkem účinně pomáhá nízkoemisivní vrstva (tvrdý pokov) na vnitřním skle. Zajistí, že i když bude sklo teplé, tak nebude sáláním ohřívat interiér. Tato vrstva je přínosná i v zimě, neboť současně odráží sálavé teplo, které vyzařují předměty v místnosti.
Na druhé straně je však třeba říci, že se kvůli tvrdému pokovu vnitřní sklo v zimě méně prohřeje, takže riziko vzniku kondenzátu je vyšší.
Tmavé závěsy vytvářejí jen optickou iluzi ochrany před teplem. Ve skutečnosti sluneční teplo absorbují, a tedy topí do místnosti. Vnitřní žaluzie, pokud nejsou aspoň stříbrné, jsou také jen velmi málo účinné.
Skutečnou ochranu před letním přehříváním interiéru zajistíte jen dvěma způsoby:
Jedná se o sklo s odrazivou vrstvou upravenou tak, aby méně odrážela určitou část spektra. Vyladění na specifickou vlnovou délku stojí za tím, že tato skla mohou mít různé barvy.
Protisluneční skla mají reflexní vrstvu umístěnou taky na straně směrem do komory. Proč? Tímto způsobem je pokov chráněný inertním plynem před korozí. Co to však znamená z hlediska prostupu tepla? Vnějším sklem prochází největší část sluneční energie, a to jak přímá, tak i odražená. Vnější sklo se kvůli tomu více zahřívá (ve srovnání s běžným průhledným sklem). Jeho teplota může být vyšší než 60 °C. Do komory se ale toto teplo díky nízko-emisivnímu povrchu nevyzáří. Ohřívá se však od něj plyn v komoře.
Proto má u protislunečních skel velký význam vícekomorové řešení. Tím je zajištěno, že i přes vysokou teplotu venkovního skla, bude vnitřní sklo studené. Teprve tříkomorové zasklení zajistí dostatečný izolační účinek.
Venkovní sklo by se zahřívalo mnohem méně, kdyby byl reflexní pokov přímo na venkovním povrchu. Tam by odrážel sluneční energii ještě před vstupem do skla. Tato sklovina se sice vyrábí (s pokovem odolným vůči atmosférickým vlivům), ale pro architekty je příliš „kovová“, bez skleněného vzhledu. Proto se v Evropě neuchytila.
Stejně tak se neuchytilo ani zatmívací sklo. Jeho teplota při oslunění je díky absorpci tak velká, že ji běžným způsobem nelze odizolovat a vytápí interiér. Proto zůstává používanou technologií reflexe.
Aby pokov u protislunečního skla odrážel co nejvíce sluneční energie, obsahuje stříbro. Jenže tento kov má schopnost pohlcovat elektromagnetické vlny ve velmi širokém spektru (od 20 kHz až do 10 THz). Co to znamená? Mobilní signál bude uvnitř slabší. A to není jen otázka komfortu, ale i zdraví. Mobilní telefon září o to více, čím slabší signál ho obklopuje.
Reflexní fólie nalepená na venkovní sklo odrazí sluneční energii ještě před tím, než pronikne do skloviny. Sklo se tedy bude méně zahřívat. Současně bude v zimě a za chladné noci méně zářit do studené oblohy, což zvýší povrchovou teplotu vnitřního skla.
Tímto způsobem sice velmi účinně zlepšíte tepelně izolační účinek zasklení (v létě i v zimě), ale na druhou stranu snížíte prostup světla a slunečního tepla v zimě.
Toto řešení je nejúčinnější. Navíc má tu výhodu, že jej lze v zimě zatáhnout a nechat interiér vyhřívat od sluníčka. Získáte tím tolik energie, že by vám měla během pěti let kompenzovat náklady na pořízení kvalitního venkovního stínění (návratnost záleží na velikosti oken). Získané teplo z osluněných místností byste ale měli rozvést po celém domě, abyste osluněné místnosti nemuseli zastiňovat i v zimě.
Zdroj:
Michal Bílek (Energy IN, s.r.o.): Seriál o otvorových výplních, část 5
Dveře, podlahy, akustické panely i ocelové příčky v jednom promyšleném prostoru. DOORNITE otevřel nový showroom na pražském Žižkově, který má sloužit nejen jako vzorkovna, ale také jako místo pro konz...
Prosklené plochy tvoří u rodinných domů významnou část obálky budovy – není náhodou, že se o současné architektuře mluví jako o éře skla. Vlastnosti zasklení ovšem zásadně ovlivňují nejen energetickou...
