Ve srovnání s jinými kovy, které se ve stavebnictví používají, je hliník velmi lehký. To je výhodné jak z hlediska manipulace, tak s ohledem na nosnou konstrukci hliníkové střechy. Dalšími benefity jsou vysoká vodivost a korozní odolnost. Pojďme si o tom říci více.
Tento materiál má ve stavebnictví různé legované podoby, u nichž se tepelným zpracováním dále vylepšují potřebné vlastnosti. Proto se liší měkký hliník, speciálně určený pro spojování na dvojitou drážku, tj. pro falcované krytiny, od čtvrttvrdého nebo polotvrdého materiálu pro stavební lemování, parapety nebo okapový systém.
Povrch přírodního oxidovaného hliníku je relativně tvrdý a odolný. Takže může být na hliníkové střeše instalovaný v přírodním provedení bez povrchových úprav. Jenže dobře přijímá barvy a nečistoty, takže po čase ztrácí svou přirozenou eleganci. Některé slitiny zase mají přirozený sklon k tmavnutí (černání), a to se projevuje zejména v alkalickém prostředí.
Z uvedených důvodů má hliník pro stavebnictví často na povrchu organický povlak. Samozřejmě, že za tím stojí taky požadavky zákazníků, kteří po stříbřitě svítivé hliníkové střeše z přírodního materiálu obvykle netouží.
Povlak se nanáší přímo na svitkový plech a stává se jeho součástí. Cenu hliníkového plechu pak ovlivňuje i typ použitého povlaku. Nejlevnější je polyester, který je relativně tvrdý a taky odolný proti otěru. Jenže je barevně málo odolný vůči UV záření, takže může vyblednout. Na opačné straně stupnice je polyvinylidenfluorid (známý jako PVDF). Díky fluoridové vazbě má vynikající odolnost vůči UV záření, které je příčinou blednutí barev. Proto je vynikající pro venkovní aplikace s dlouhodobým působením slunce. Jeho chemická stabilita zase pomáhá udržovat vzhled materiálu i v agresivním prostředí.
Lakovaný hliníkový plech je na pohled k nerozeznání od ocelového se stejným povlakem. Rozdíl poznáte až při potěžkání a během životnosti taky v chování plechu. V případě hrubšího poškození povrchu (poškrábání) nebude u hliníku z rýhy nikdy vytékat rez. To u oceli neplatí, a kvůli tomu pak mohou mít světlé povrchy problém s rezavými skvrnami.
Hliník, dokonce i v přírodním provedení, má velice nízký splach a jeho korozní produkty nezbarvují ostatní materiály. Tím se liší od zinku a hlavně od mědi, která může být příčinou vzniku barevných skvrn na fasádách.
Další předností hliníku je jeho snášenlivost. Na rozdíl od ostatních kovů u něj díky tomu nemusíte řešit, jak zamezíte kontaktu s navazujícím stavebním materiálem. Jedinou výjimkou je měď, která se snáší pouze s olovem a nerezovou ocelí. Ve vlhkém prostředí vzniká mezi mědí a hliníkem galvanický článek, jehož důsledkem je narušení kovů (elektrolytická koroze).
Kovy se nemusí dotýkat, a přesto může dojít ke galvanické korozi. Stačí k tomu pouze voda, která bude kapat z jednoho kovu na druhý. Rizikový je z tohoto pohledu zejména splach z mědi.
Ačkoliv se hliník s ostatními materiály dobře snáší, přesto je dobré se některých kontaktů vyvarovat. Zejména to platí pro volbu spojovacích prvků. Styk s pozinkem je sice povolený, kotvení hliníkových střešních šablon pozinkovanými hřebíky však může být velmi nebezpečné. Šablony by se totiž mohly po čase začít uvolňovat kvůli korodujícím pozinkovaným hřebíkům. Na těch bývá po pár letech dobře patrné zúžení v místě, kde se šablona hřebíku dotýkala. Pro spojení plošného materiálu z hliníku byste proto měli sáhnout buď po hliníkových kroucených hřebících, nebo lépe po nerezových šroubech s nerezovou podložkou a gumou.
Hliníku, na rozdíl od oceli, nehrozí ani spodní koroze. Je ho proto možné použít na jednoplášťovou střechu a položit jej přímo na asfaltový pás.
Tepelná roztažnost hliníku je o něco větší než u oceli. U formátovaných tabulí z hliníkového plechu, které se kotví shora, řeší záležitost roztažnosti výrobce jejím technologickým návrhem. Jiné je to u falcovaných krytin a taky u liniového oplechování. U nich se používá nepřímé připojení příponkami, a tak je u větších dílů nutná rozvaha nad umístěním pevné zóny a nad rozmístěním pevných a posuvných příponek. Pevné příponky nesou veškeré zatížení krytiny, včetně zatížení od sněhové zábrany, instalované fotovoltaiky apod. Tomu musí odpovídat jejich počet. Příponky posuvné krytinu pouze zajišťují proti vztlaku větru a umožňují posuv plechu v podélném směru z důvodu teplotní roztažnosti.
Bod tání hliníku a jeho slitin má poměrně vysokou hodnotu (asi 630 ºC). Jenže používané povrchové úpravy na tom nejsou ani zdaleka tak dobře, a proto není povrchově upravený hliník vhodný ke spojování s asfaltovými pásy natavením. K dispozici je však široká škála vhodných lepidel a tmelů.
Doteď jsme si řekli o mnoha benefitech hliníku. Tento materiál ale má i svou Achillovu patu, a tou je jeho nesnadné spojování pájením. Při této technologii je nezbytné zamezit oxidaci povrchu hliníku, což je v podmínkách stavby obtížné. Dokonce i při použití speciální pájecí pasty. Hliník se proto místo pájení spojuje moderními lepidly, především na bázi polyuretanů a MS polymerů.
Pokud je pájení z konstrukčního hlediska nezbytné, pak je možné to zařídit následovně. K hliníkovému dílu se klempířským spojem na stojatou drážku připevní kus titanzinku, který se naopak pájí velmi snadno. Oba kovy mají stejnou tepelnou roztažnost i výbornou elektrochemickou snášenlivost.
Dnes jsou pro střechy preferované hliníkové plechy s povrchovou úpravou, ale dříve byly běžné tzv. dachmany z přírodního hliníku. Po letech je střecha s touto krytinou stále funkční, ale vypadá zašle. Řešením je dodatečný nátěr hliníku.
Trvanlivost dodatečného nátěru se odvíjí od pečlivosti při přípravě povrchu před jeho nanesením. Povrch je třeba očistit buď mechanicky ocelovým kartáčem nebo chemicky (louhováním). Následovat by měla speciální základová barva, která vytvoří pevnou vazbu mezi plechem a nátěrem. Nejkvalitnější barvy pro dodatečné nátěry jsou na polyuretanové bázi.
Hliník je přírodní materiál, který je po skončení své životnosti plně recyklovatelný.
Mezi střešními krytinami je momentálně žádaný falcovaný plech. Jeho pokládka je náročná, a tak často vítězí náhražka v podobě naklapávacích plechových systémů. Víte, čím se liší?
Současná architektura si jako střešní krytinu oblíbila tmavý falcovaný plech. Od ostatních krytin ji odlišuje nejen vzhled, ale taky unikátní vlastnosti.
