Historie střešního prosvětlení

Výhodou podkrovního prostoru osvětleného i poměrně malými okny umístěnými ve štítové stěně byla možnost přímého kontaktu s okolním prostředím. Navíc tato okna zajistila dostatečnou hladinu osvětlení zhruba do vzdálenosti 3 až 4 m od štítu. Ale ani štítová okna běžné velikosti nedokázala prosvětlit střední část podkroví. Hluboká stavební tělesa proto měla stupňovitý tvar pro lepší osvětlení vnitřního prostoru (např. sakrální stavby bazilikového typu). Řešením tohoto problému u běžných staveb pak byly vikýře.

Vikýř je nejstarším prvkem prosvětlení podstřeší

Umožňuje prosvětlení a provětrání prostoru pod střechou a současně zvětšuje použitelný obytný prostor pod střechou. U starých budov měl vikýř navíc i funkci hospodářskou. U zemědělských usedlostí umožňoval plnit podstřeší senem a u hanzovních domů zase zbožím pro obchodování. Vikýř je výrazným architektonickým prvkem zastřešení a existuje celá řada jeho druhů:

• štítový – trojúhelníkový tvar,
• pultový – svislé boční stěny, pultová střecha,
• sedlový – střecha vikýře má tvar sedlové střechy, boční stěny jsou svislé,
• valbový – střecha vikýře má tvar valbové střechy, boční stěny jsou svislé,
• polovalbový – střecha vikýře má tvar polovalbové střechy, boční stěny jsou svislé,
• románský – střecha vikýře má tvar části kužele,
• volské oko – vikýř podobný románskému vikýři, ale má protáhlé bočnice,
• napoleonský klobouk – kombinace volského oka a pultového vikýře,
• trapézový (lichoběžníkový)- pultová střecha, šikmé boční stěny.

K prosvětlení vedlejších prostorů bez možnosti větrání se používaly i skleněné tašky, které měly stejný rozměr jako obyčejné tašky pálené nebo drážkované ražené nebo tažené.

Modernější střešní okna

Dnes, kdy je podkroví používáno k obytným účelům, se nejvíce uplatňuje střešní okno. Mnohem lépe osvětluje prostor než vikýř a je méně stavebně náročné. Jeho vynálezcem je dánský inženýr Rasmussen, který v roce 1942 navrhl a vyrobil první moderní střešní okno. Motivací pro vývoj střešního okna bylo hledání způsobu, jak běžné dvoukřídlé okno z obvodové stěny vložit do střechy a zajistit jeho vodotěsnost. Zpočátku se celé okno vkládalo do střešního pláště různými originálními způsoby. Nejprve se spojoval rám okna s taškami vápennou maltou, později se používaly pružné olověné pásy, kterými se okna spojovala po všech stranách. Teprve v sedmdesátých letech se výrobci střešních oken začali zabývat prefabrikovaným lemováním, které se stalo součástí výrobku a vytvořilo vodotěsný spoj okna a střešní krytiny.
Moderní technologie dnes umožňují instalovat střešní okna nejen do šikmých, ale také do plochých střech. K dřívějším možnostem přibyly navíc světlovody, které umožňují přivést denní světlo přesně tam, kde je zapotřebí.
Foto: archiv redakce