Vlastnosti a odolnost plechové krytiny jsou dány v prvé řadě materiálem použitým pro jádro. Těmi nejčastějšími jsou ocel nebo slitiny hliníku. Ocelové jádro se následně opatřuje vrstvou zinku a pasiva...
Označení řemeslný způsob krytí znamená, že klempíř na střeše provádí všechny detaily pouze mechanickým spojením jednotlivých komponentů. Tedy nepoužívá jiné materiály, například lepidla. Falcované spojení se realizuje formou stojatých a ležatých drážek v různém provedení, a to podle sklonu střechy a typu detailů. Pro spojení lze použít i pájení, což je technologie spojování barevných kovů, u které má spoj stejnou pevnost a životnost jako základní materiál.
Detaily falcovaného plechu se provádějí podle letitých klempířských pravidel. Musí být pevné a vodotěsné opět bez použití alternativních těsnících prostředků, a především bez viditelného kotvení. Taková falcovaná střecha má pak stejnou materiálovou i funkční životnost v ploše i v detailech krytiny.
V případě plechových střech je důležité si uvědomit, že plechem neprojde žádný vzduch. Proto případná vlhkost končí pod plechem. Nepomáhá tomu ani omezené proudění vzduchu ve vzduchové mezeře, kvůli nízkému sklonu. Plechové střechy na dvojitou stojatou drážku se totiž pokládají už od sklonu 3°. Proto se doporučuje proudění vzduchu podpořit větší kapacitou (větší výškou vzduchové mezery).
Samotný falcovaný plech se pokládá nejlépe přímo na dřevěné bednění tloušťky 24 mm, se šířkou prken do 160 mm. Dřevěně bednění je podklad, který z hlediska životnosti koresponduje s plechovou krytinou. Určitě by měl být kvalitní, vyschlý a bez výškových nerovností. Pokud je potřeba ještě nějaká další podkladní vrstva, je dobré se obrátit přímo na výrobce plechu. Ten by měl doporučit takový materiál, který bude vyhovovat použitému plechu i podmínkám celé střechy.
Pokud je podklad nerovný, tak bez ohledu na to, jaký plech je použit, tak se do něj podklad trvale propíše. Klempíři při pokládce totiž musí po střeše chodit a případné nerovnosti podkladu vytlačí botami. Dílo zkázy pak dokoná sníh, který je jako žehlička a vyrovná plech podle podkladu.
Na závěr je potřeba zmínit ještě kotvení drážkované krytiny. Realizuje se pomocí příponek, a to pevných a posuvných.
Pevné příponky nesou veškeré zatížení krytiny a jejich počet se musí navrhnout i včetně zatížení, které na ně bude působit prostřednictvím krytiny. Což je zatížení, které vyvolávají konstrukce uchycené na drážky, jako například sněhové zábrany, fotovoltaické články apod. Doplňují je příponky posuvné, které zajišťují krytinu pouze proti vztlaku větru a umožňují eliminaci délkové roztažnosti (dilataci) materiálu v podélném směru.