Olla zavlažovací nádoby slibují úsporu vody i času. Začínám vlastní test u sazenic lufy a budu sledovat, jak si poradí během celé sezóny.
Mohou hliněné nádoby zakopané v zemi skutečně omezit zalévání a pomoci rostlinám lépe zvládat letní vedra? Právě to chci během letošní sezóny zjistit. Na zahradě jsem proto založila malý pokusný záhon, ve kterém budou hlavní roli hrát dvě věci: lufa a tradiční zavlažovací systém olla.
Lufa (Luffa cylindrica) patří mezi teplomilné popínavé rostliny s poměrně vysokými nároky na živiny i pravidelnou vláhu. Proto jsem záhon připravila tak, aby měl dostatek zásoby vody a živin už od začátku. Do spodní vrstvy jsem umístila „načatý“ kompost, který ještě není úplně rozložený. Taková vrstva funguje jako zásobárna organické hmoty, postupně uvolňuje živiny a zároveň pomáhá držet vlhkost v půdě. Horní část záhonu tvoří zemina z vyzrálého kompostu. Ta poskytuje mladým rostlinám kvalitní prostředí pro zakořenění a rychlý start do sezóny.
Lufu jsem letos předpěstovala doma pod pěstební lampou. Celkem bylo vyseto osm semen, z nichž úspěšně vyklíčilo pět rostlin. Po otužení putovaly ven k připravené opoře, po které budou během léta šplhat vzhůru. Právě k nim jsem instalovala také olla nádoby. Mám čtyři a rostlin pět. Pátá lufa bude tedy sloužit jako „referenční“ a podle ní uvidím, jak by se rostlinám dařilo se standardní zálivkou.
Princip je překvapivě jednoduchý a zároveň velmi starý. Olla nádoba je neglazovaná keramická nádoba, která se zakopává do půdy mezi rostliny. Po naplnění vodou začne vlhkost pomalu prostupovat stěnami nádoby přímo do okolní zeminy. Nádoby jsou vypalované na nižší teplotu než běžné květináče. Dražší olla nádoby mají dokonce speciálně hlídanou poréznost. Květináč lze také použít, ale někdy není tak efektivní.
Na rozdíl od klasického zalévání se voda nedostává na povrch, kde se rychle odpařuje, ale putuje přímo ke kořenům. Rostlina si tak podle potřeby odebírá vodu z okolí nádoby. Čím je půda sušší, tím intenzivněji voda prostupuje ven. Pokud je zem dostatečně vlhká, proces se výrazně zpomalí. Právě díky tomu bývají olla nádoby označovány za jeden z nejúspornějších způsobů zavlažování.
V našem pokusném záhonu se každá nádoba nachází přibližně 15 centimetrů od nejbližší rostliny lufy. Vzdálenost by měla být dostatečně malá na to, aby kořeny mohly využívat vlhkost z okolí nádoby, ale zároveň neomezovala jejich přirozený růst. Objem nádob je 1 litr. Za 12 hodin z nich ubyla přibližně třetina vody a vsákla se do poměrně suché hlíny. Teď už zbývá jediné: sledovat, jak si rostliny povedou.
V dalších dílech seriálu se zaměříme především na:
Na začátku experimentu vypadají všechny rostliny podobně a mají, až na jednu, stejné podmínky. O to zajímavější bude sledovat, jak se systém olla osvědčí v průběhu celé sezóny. První krok je tedy hotový. Záhon je připravený, lufy zasazené a nádoby naplněné vodou. Teď už bude hlavní slovo mít počasí, kořeny rostlin a trochu zahradnické trpělivosti.
Zdroje:
autorský text
Permaculture Research Institute – Olla Irrigation for Water-Efficient Gardening, www.permaculturenews.org
The Spruce – Olla Irrigation Systems Explained, www.thespruce.com
Ryby vyskakují z jezírka, otírají se nebo lapají po vzduchu? Příčinou může být málo kyslíku, špatná voda, paraziti i nemoc. Zjistěte, jak zasáhnout včas.
Z kopřiv, kostivalu, přesličky nebo česneku připravíte přírodní hnojiva i postřiky. Poradíme, co nechat zkvasit, co louhovat, jak ředit a kdy zahradu ošetřit.
