EU chystá zákaz prodeje většiny smaltovaných bojlerů a zásobníků od roku 2027

Smaltované bojlery a zásobníky teplé vody budou mít nejspíš od roku 2027 „utrum“. Evropská komise totiž některé složky smaltu, které zajišťují jejich odolnost, neuvedla na seznam látek, jež mohou přijít do kontaktu s pitnou vodou.

Od ledna 2027 se tak při pořizování nových zásobníků teplé vody nebo výměníků budete muset rozhodnout buď pro méně kvalitní (méně odolný smalt bez obsahu nepovolených látek), nebo naopak lepší, zato dražší, materiály (například nerezovou ocel).

Co říká legislativa (a chemie)

Evropská komise vydala revidovanou směrnici 2020/2184 o kvalitě vody určené k lidské spotřebě. Následná prováděcí legislativa pak mimo jiné zavádí seznamy materiálů, které smějí přijít do styku s pitnou vodou. Mezi nimi nenajdeme sloučeniny hafnia (zejm. oxid hafnia HfO₂) a zirkonia (oxid zirkonia ZrO₂) , které se běžně do smaltu přidávají, aby zlepšily jeho vlastnosti.

Především zvyšují jeho mechanickou odolnost, přilnavost a zabraňují praskání glazury při vysokých teplotách. Výrobci smaltu varují, že zákaz těchto složek může znamenat pro jejich odvětví vážné problémy – po lednu 2027 se podle nich nebude smět prodávat více než 90 % procent stávajících zásobníků teplé vody.

Výrobci mohou vzít iniciativu do vlastních rukou a požádat například o toxikologické posouzení problematických sloučenin, to by však pro ně znamenalo nemalé náklady a dlouhé průtahy. Doufají tedy spíše v to, že se ozvou vlády členských států a zasadí se o připsání hafnia a zirkonia na seznam povolených látek. Ty se však k tomu, alespoň zatím, nemají. Ostatně: jejich motivace v tomto směru není nijak velká.

Jaké dopady to bude mít na výrobce a domácnosti?

Pokud se seznam povolených látek nerozšíří, budou se výrobci muset zaměřit na jiné materiály (např. nerez nebo měď), přejít na jiný druh povrchové úpravy nebo změnit recepturu smaltu, aby zůstal funkční i bez hafnia a zirkonia. To by však znamenalo vývoj a následně certifikace. A tedy i značnou investici časovou i finanční. Což se pak logicky promítne i do cen bojlerů a zásobníků.

Pro domácnosti nová legislativa neznamená, že by se musely v roce 2027 zbavit stávajících ohřívačů teplé vody. Týkat by se měla pouze prodeje nových výrobků, přičemž pro některé bude zřejmě platit přechodné období do 31. 12. 2032.

Jinými slovy: nařízení se vás dotkne teprve ve chvíli, kdy si po 1. 1. 2027 budete chtít koupit nový bojler nebo tepelné čerpadlo pro ohřev teplé vody. Připlatíte si za něj, a to z více možných důvodů:

• Poptávka bude převyšovat nabídku, protože se budou muset vyřadit zásobníky, které nesplní nové požadavky, což může být značné množství.
• Budete muset sáhnout po zásobníku z jiného, dražšího materiálu – například nerezové vycházejí zhruba o 30–50 % dráž než smaltované nádrže.
• Pořídíte si smalt, který nebude obsahovat nepovolené látky – tj. bude buď méně trvanlivý, nebo se bude jednat o vylepšený materiál, který však bude opět dražší (a s ne úplně jasnou životností, vzhledem k tomu, že půjde o relativní novinku).

Pořizovací cena není jediné hledisko

Volba jiného materiálu zásobníku neznamená jen to, že při jeho pořízení zaplatíte víc. Mají totiž odlišné vlastnosti.

Měď má velmi vysokou tepelnou vodivost, což znamená, že dokáže vodu ohřát za kratší dobu. Na druhou stranu však může být za určitých podmínek citlivější vůči korozi (zejm. vyšší obsah chloridů ve vodě, kyselé pH vody, vyšší obsah rozpuštěného kyslíku, měkká voda).

Nerezová ocel je naopak výrazně odolnější a má delší životnost, zase má však nižší tepelnou vodivost. Doba ohřevu může být tedy teoreticky delší, nicméně v praxi výrobci upravují zásobníky či výměníky tak, aby tento „hendikep“ kompenzovali (např. většími plochami či jinými tvary výměníků).

Jak se k tomu tedy postavit?

• Pokud jste se smaltem spokojeni a váš ohřívač teplé vody pomalu dosluhuje, vyplatí se pořídit nový do konce roku 2026.
• Jestliže hafnium a zirkonium nebudou dodatečně přidány na seznam povolených látek, určitě nebude dobré pořizovat nový ohřívač krátce po lednu 2027. Nabídka vhodných alternativ nejspíš v té době nebude ještě dostatečně široká a nové technologie dostatečně prověřené.
• Zvažte pořízení měděného nebo nerezového zásobníku. I když jsou dražší, mohou se vyplatit s ohledem na nižší provozní náklady (měď) nebo vyšší odolnost a delší životnost (nerez).
• Můžete i přejít na jiný způsob ohřívání vody – např. pomocí průtokového ohřívače, který žádný zásobník nepotřebuje. To ale samozřejmě dává smysl jen v určitých případech. Přečtěte si, zda se vám vyplatí bojler, nebo průtokový ohřívač.

Tak trochu loterie s nejasným výsledkem

Pokud se seznam povolených látek nerozšíří, bude muset evropský trh během několika let přejít na jiné technologie, materiály i výrobní procesy. Času na přípravy je zoufale málo.

V první řadě se dotkne především samotných výrobců – domácnosti nepocítí dopad nových nařízení hned. Naštěstí budou moct zatím používat stávající ohřívače a zásobníky. Pokud však vaše zařízení (pomalu) dosluhuje, teď je správný čas uvažovat, co dál.

Stále máte ještě víc než rok možnost pořídit smaltovaný zásobník tak, jak jste byli zvyklí. A nebo doufat, že vám ještě pár let vydrží, a pak si pořídíte nějakou úžasnou technologickou novinku, za níž si však připlatíte. Ale třeba bude mít tak skvělé vlastnosti, že se taková investice přesto vyplatí. Kdo ví.

Zdroje:
Accuservheating.com
Eur-lex.europa.eu
European-enamel-association.eu
Hong, P. K. A., & Macauley, Y.-Y. (1998). Corrosion and Leaching of Copper Tubing Exposed to Chlorinated Drinking Water. Water, Air, and Soil Pollution, 108(3-4), 457–471. Dostupné z: https://doi.org/10.1023/A:1005060206953
Pehkonen, S. O., Palit, A., & Zhang, X. (2002). Effect of Specific Water Quality Parameters on Copper Corrosion. Corrosion, 58(2), 156–165. Dostupné z: https://doi.org/10.5006/1.3277316