EU chce snížit emise skleníkových plynů o 90 %: Co to znamená pro české domácnosti?

Evropská unie udělala další krok v boji proti klimatické změně. Po více než dvou letech vyjednávání se členské státy dohodly na emisním cíli pro rok 2040. Do té doby by měla produkce skleníkových plynů klesnout o 90 % oproti roku 1990.

Je to vůbec reálné? A jaké dopady to bude mít na evropskou ekonomiku i běžné domácnosti?

Klimatická neutralita a legislativa

Klimatické cíle nejde brát na lehkou váhu – jsou pevně zakotveny v evropské legislativě. Hlavní mezník, tedy klimatická neutralita, které musí státy EU dosáhnout do roku 2050, stanovuje tzv. Evropský klimatický zákon (nařízení EU 2021/1119). To znamená, že je tento požadavek právně vymahatelný na úrovni EU.

Zákon zároveň stanovuje i mezikrok – cíl pro rok 2030, kdy má dojít ke snížení emisí o 55 % oproti roku 1990. Nyní, s novelou klimatického zákona z března 2026, přibyl další stupeň: do roku 2040 snížit emise o 90 % oproti stavu z roku 1990.

Deklarováním cílů ale proces nekončí – naopak. V následujících letech se postupně promítne do konkrétních zákonů a pravidel, která by je měla pomoci zrealizovat. Ta zasáhnou energetiku, dopravu, průmysl i rezidenční sektor.

Přesná „kuchařka“ zatím neexistuje

Tady je potřeba dodat, že konkrétní postupy a implementace do legislativy na úrovni jednotlivých států ještě nejsou a teprve budou vznikat. Podobně jako se vytvořil balíček změn tzv. Fit for 55, které mají pomoct snížit emise skleníkových plynů o 55 % do roku 2030.

Už teď je ale jasné, že tak ambiciózní cíl se nutně musí promítnout do mnoha sfér života. Těmi hlavními ale budou pravděpodobně:

• Energetika – zde vidíme jasné pokračování trendu navyšování podílu obnovitelných zdrojů, zejména solární a větrné energie, tlak na decentralizaci výroby a rozvoj komunitního sdílení. To se totiž osvědčuje nejen z hlediska snižování emisí skleníkových plynů, ale i v době křehké celosvětové geopolitické situace.
• Provoz budov, včetně těch rezidenčních – právě tento sektor bude jedním z nejvíce dotčených. Očekává se další zpřísňování požadavků na energetickou účinnost domů, zateplení, kvalitu vstupních otvorů a obálky budovy a efektivní, udržitelné vytápění s odklonem od fosilních paliv.
• Změny se dotknou i dopravy, zejména s ohledem na postupný přechod k elektromobilitě.

Diskutuje se také o využití tzv. uhlíkových kreditů (carbon credits). Ty umožňují část emisí „vykompenzovat“ investicemi do jejich snižování mimo EU, například v rozvojových zemích. Podle aktuálních návrhů by však takto šlo pokrýt jen omezenou část – přibližně do 5 % emisí – většina snížení tak musí proběhnout přímo v Evropě.

Co to znamená pro Českou republiku a domácnosti?

Pro nás to může být výrazněji náročné než pro některé jiné státy Unie. Česká republika má totiž vyšší podíl průmyslu, než je průměr EU; zároveň je u nás řada odvětví stále do velké míry závislá na fosilních palivech.

A ani s rozvojem jaderné energetiky, která se dá považovat za bezemisní, na tom nejsme nijak napřed. Navíc je u nás velké množství budov s vysokou energetickou náročností, které se při svém provozu významně podílejí na produkci skleníkových plynů.

Program Nová zelená úsporám, který léta pomáhal snižovat energetickou náročnost rezidenčních budov, teď už bude podporovat pouze nízkopříjmové domácnosti. Pro ostatní budou k dispozici už jen bezúročné úvěry – což je změna, která přichází zrovna v náročném přechodovém období, kdy by bylo podporu naopak potřeba spíš zvýšit než snížit…

Emisní povolenky a jak to bude s druhou vlnou

Jedním z hlavních nástrojů pro dosažení klimatických cílů jsou emisní povolenky, které však budí mnohé kontroverze. A to z toho důvodu, že v konečném důsledku mohou dopadat spíše na běžné domácnosti (vlivem zvýšení cen energií a paliv) než na velké znečišťovatele ovzduší.

S ohledem na to byla druhá vlna zavádění, tzv. ETS 2, o rok odložena na 1. 1. 2028. To ale zřejmě nebudou jediné změny systému emisních povolenek. Hovoří se o jejich zastropování (na cca 45 €) nebo vyjmutí rezidenčních budov ze systému.

Jaká rizika změny přinesou

To, že je potřeba dosáhnout uhlíkové neutrality, je bez debat, otázkou ale je, jak to udělat, aby to nezpůsobilo víc škody než užitku. Problematické jsou zejména:

• vysoké náklady na transformaci,
• obavy z dopadů na průmysl (budou evropské firmy moct konkurovat zemím, kde se na ekologii „nehraje“?),
• rozdílné možnosti a startovací podmínky jednotlivých států,
• riziko energetické chudoby, které by mohlo dopadnout na nejzranitelnější skupiny obyvatel kvůli zdražování energií.

Právě otázka, jak rozdělit náklady na transformaci spravedlivě mezi státy i domácnosti, bude v dalších letech klíčová.

Jak se můžete připravit už teď

I když se implementace třeba různě posouvá a konkrétní kroky ještě nejsou definitivně stanovené, je jasné, že ke změnám v nějaké podobě dojde. Je to dáno nejen závaznou legislativou, ale i stavem životního prostředí a celosvětovou situací.

Proto je dobré začít na individuální úrovni už hned a snažit se, byť třeba malými kroky, posunovat vlastní bydlení k vyšší energetické efektivitě, úspornosti a větší míře energetické soběstačnosti.

Není při tom nutné ohánět se nějakými „vyššími“ cíli, které vám možná přijdou pochybné nebo příliš idealistické. Takové kroky vám prostě a jednoduše pomohou snížit budoucí provozní náklady, zvýšit hodnotu nemovitosti, lépe se připravit na nové podmínky i na nenadálé změny, které v moderním globalizovaném světě mohou přijít skutečně kdykoliv.

Emisní cíle tak nejsou jen otázkou politiky, ale stále více i každodenní reality domácností. Tempo změn bude vysoké a ne všechny kroky jsou zatím jasné. O to větší výhodu získají ti, kteří se připraví včas.

Zdroje:
Climate.ec.europa.eu
European Climate Law, eur-lex.europa.eu
Oenergetice.cz
Regulation (EU) 2021/1119 establishing the framework for achieving climate neutrality, europeansources.info