Entalpický výměník: Zajistí optimální vlhkost vzduchu, nebo je to drahá zbytečnost?

Někteří si ho nemohou vynachválit, jiní ho považují za zbytečnost. Někteří se dokonce bojí, že jim kvůli němu bude doma hrozit vzniku plísní. Jak je to s entalpickým výměníkem doopravdy, a komu se může vyplatit?

Řízené větrání s rekuperací už je dnes v rodinných domech běžné, v novostavbách prakticky povinné. A proto si stále více lidí klade otázku, jak takový systém zvolit tak, aby fungoval k jejich maximální spokojenosti.

Rekuperace totiž nezajišťuje jen větrání bez tepelných ztrát, ale také zdravý vzduch v interiéru. Některé systémy více, jiné méně. Odfiltrují prach, pyl, mikroorganismy a další nečistoty a mohou pomoci i s optimalizací vlhkosti vzduchu – míra účinnosti přitom bude záviset jak na typu filtrů, tak i na typu tepelného výměníku.

A právě o entalpickém výměníku se mluví jako o variantě, která pomůže v domácnosti vyřešit problémy s vlhkostí. Je tomu skutečně tak?

Co je entalpický výměník a jak funguje

Výměník je klíčový prvek každé rekuperační jednotky. Pomocí něj dochází k přenosu tepla mezi přiváděným a odváděným vzduchem, aniž by docházelo k jejich přímému mísení.

„Obyčejný“ deskový výměník přenáší pouze teplo. Jiné typy, jako je právě entalpický výměník, ale dokážou přenášet také část vlhkosti z odváděného vzduchu do vzduchu přiváděného.

Děje se to přes speciální membránu, která propouští vodní páru, ale ne vzduch, pachy ani škodliviny. Díky tomu se daří v zimě, kdy se vzduch v domácnosti často vysušuje kvůli vytápění, uchovávat i vlhkost, která by jinak při větrání odešla pryč.

Udržování optimální vlhkosti vzduchu v interiéru (cca 40–60 %) je důležité, protože:

• nepřesušují se sliznice ani pokožka,
• snižuje náchylnost k infekcím, alergickým i astmatickým projevům,
• omezuje víření prachu v interiéru,
• zvyšuje pocitovou teplotu (je vám stále příjemně teplo, i když topení stáhnete o jeden až dva stupně).

Výhody entalpického výměníku

• Pomáhá udržet v interiéru přirozenější klima.
• Přispívá k vyššímu tepelnému komfortu, což může mírně snížit potřebu vytápění.
• Přenosem tepla vázaného ve vlhkosti se zvyšuje celková účinnost rekuperace.

To zní dobře. Jenže: jsou tu samozřejmě i nevýhody. A hlavně si musíme uvědomit to nejdůležitější: rekuperace s entalpickým výměníkem vám sama o sobě doma vlhkost „nevykouzlí“. Ani vás nedokáže zbavit vysoké vlhkosti. Funguje pouze na principu pasivní výměny vzduchu a jeho vlhkosti – nic víc a nic míň.

Nevýhody entalpického výměníku

• Jak už bylo řečeno: nevyřeší vaše problémy se suchým ani s vlhkým vzduchem – pomáhá zachovávat v interiéru stávající vlhkost.
• Není vhodný do vlhkých objektů (špatně izolované stavby, rekonstrukce bez vyřešených tepelných mostů apod.) – zvyšuje zde riziko kondenzace vlhkosti a vzniku plísní.
• V létě (zejména v parném) má omezený přínos – z venku často přichází vlhký vzduch a další vlhkost se k němu ještě „přidá“ ze vzduchu odváděného. A vyšší vlhkost, jak už jsme řekli, zvyšuje pocitovou teplotu. Což je v zimě příjemné, v horku však nikoliv.
• Vyžaduje skutečně pravidelnou údržbu – membrána pro přenos vlhkosti je náchylnější na zanesení.
• Pořizovací cena je zhruba o 15–20 % vyšší než u rekuperací s klasickým deskovým výměníkem.

Dává tedy smysl si tento výměník vůbec pořizovat?

Řada domácností je s entalpickým výměníkem spokojená, pro mnohé to ale bude spíše zbytečnost. Rozdíl pořizovací ceny není až tak dramatický – problémem může být spíš náročnější údržba a kratší životnost.

Vyplatit se může v:

• nízkoenergetických a pasivních domech s trvalým provozem rekuperace,
• domácnostech, kde při větrání v zimě dochází k výraznému poklesu vlhkosti,
• oblastech, kde bývá spíše sušší klima,
• domácnostech alergiků a astmatiků, kteří potřebují udržovat stabilní, zdravé mikroklima v interiéru.

Naopak se nehodí do domů s nadměrnou vlhkostí ani tam, kde bývá v letním období často parno.

Pro použití v domácnosti se suchým vzduchem se nevylučuje, budete však muset souběžně řešit i vhodné zvlhčování – ani rekuperační jednotka s entalpickým výměníkem se o něj nepostará. Pořídit si můžete klasický zvlhčovač vzduchu, případně existují i adiabatické zvlhčovače, které se nainstalují přímo do rekuperačního systému. Problémem je však vysoká pořizovací cena (kolem 200 tisíc korun).

Dobrá zpráva je, že entalpický výměník se zpravidla dá namontovat i do stávající rekuperace. Pokud tedy zvolíte „klasiku“, a v budoucnu si to rozmyslíte, nebo se vývoj posune dál, takže jeho pořízení už vám bude dávat smysl, můžete výměník nahradit.

Entalpický výměník není univerzálním řešením vlhkosti v domě a už vůbec ne jeho konstrukčních vad. Jeho hlavním přínosem je omezení zbytečných ztrát vlhkosti při větrání, nikoli její aktivní regulace. Pokud od něj máte realistická očekávání a dokážete z jeho funkce vytěžit maximum, může se vám přesto vyplatit.

Zdroje:
Ashrae.org
Bregroup.com
informace z technických podkladů výrobců rekuperačních jednotek